hra osudu 1.díl

30. července 2014 v 19:23 | Karis |  Hra osudu
táááááááák tady to máte *3* hra odudu a zároveŇ můj první chapter **w**

takže:
Fandom : exo
Pairing: kris+lay..Kray
Warning: časem 18+ a násilí...sprostá slova (ale jen když je Kris naštvaný xD)


Takže, tohle je jakýs takýs úvod :DDD tak doufám že se vám to bude alespoň majinko líbit a zanecháte za sebou stopy :DDD tak snad....užijte si povídku a doufám že se vám i další budou líbit, jelikož mě se nezbavíte xDDDDD

Hořící svíčky, tma, výstřel z pušky, výkřik a naprosté ticho.
Mladý třiadvacetiletý chlapec seděl zamyšleně v jednom z mnoha zakouřených a smradlavých barů. Seděl a pil. Potřeboval se uklidnit ze své další vraždy. Zase byl donucen zabít nevinného člověka. Vzpomínal na svou první vraždu.
Po tváři mu tečou slzy, roztomilý chlapec sedí připoután na židli, oběma dvěma tečou po tvářích slzy, chlapec prosí, aby ho nezabíjel…ale on musí, jinak nedostane peníze a jeho matka zemře… ještě jednou se bezmocnému chlapci omlouvá a pak zmáčkne spoušť…výstřel, výkřik…tehdy asi šestnáctiletý chlapec zavírá oči…hrobové ticho. Běhá mu z toho mráz po zádech. Opatrně je zase otevře a hledí na bezvládné tělo. Se slzami v očích se omlouvá bohu za to co udělal…
A to ještě tenkrát netušil že se z toho stane jeho povolání.
Zvedl se od baru, na pult hodil pár mincí a odešel. Teď už nemá problém s tím kohokoliv zabít. Jeho obličej a srdce si zvykly na každodenní výstřely a výkřiky. Už nebrečel když někoho zabíjel. Jako by byl bez citu….
Nedokázal cítit, neznal lítost…jen přišel, zabil a odešel. Vždy byl stejně oblečený, přes jeho černé oblečení nikdy nepronikla ani jediná známka soucitu nebo lítosti.
Černý klobouk, který měl naražený v očích, které neznali slitování. Kabát stejné barvy a černé úzké kalhoty, které odhalovali jeho hubené a dlouhé nohy. Černé nad kotníkové boty se stříbrnými cvočky po stranách, vypadal jako nájemný vrah a také jím byl. Blonďaté vlasy vždy schovával, líbili se mu, ale na korejce byly divné a on si toho byl vědom…proto vždy ten klobouk, pokud šel vraždit za menší částku, tak občas klobouk nahradil obyčejnou bejskou. Opět černé barvy….
Šel do svého bytu. Odemkl a zabouchl za sebou dveře…potřeboval sprchu. Sundal si klobouk a položil ho na noční stolek. Sundal si kabát a z pásku u kalhot vytáhl studenou zbraň a položil ji na skříňku v koupelně. Svlékl si kalhoty a triko. Dal si napouštět vanu a jen tak v boxerkách se procházel po koupelně. Sice lítost nedával najevo slzami jako většina lidí…když tomuhle chlapci bylo něco líto, zapil to tvrdým alkoholem a pak šel spát, ale dnes si dá pořádnou koupel na uklidnění. Sehnul se pro lahvičku a nalil do vany voňavou pěnu. Nechal téct vodu proudem a odešel. Byl nezvykle neklidný…jeho klidná povaha se měnila na nervozitu. To bude tím že poslední dobou jen pije…měl by toho nechat. Vylil láhev s alkoholem do dřezu na nádobí a šel si lehnout do vany. Vzal si sebou mobil. Ještě než vlezl do vany, podíval se do zrcadla. Viděl necitelné oči…rukama si promnul spánky….od té doby co jeho rodiče zemřeli, tak neznal něhu, neznal lásku…tak dlouho už ho nikdo nepohladil, neobjal, nepolíbil, neřekl mu pěkné slovo….chlapec si povzdechl a lehl si do vany, pustil si seznam depresivních songů...ostatně jako vždy.Miloval ty písničky, ale představovaly jeho vlastní život, ubohý a bezmocný… Žil každý den v depresi, že se mu dotyčného nepovede zabít na první střelu a dotyčný bude muset ještě více trpět. Toho se bál celý svůj život…
Jeho svaly se pomalu začaly uvolňovat v horké vodě plné voňavé pěny. Cítil že potřebuje na vzduch…jeho hrdlo nedostávalo vzduchu…byl nucen se zvednout, ale hned na to se zase položil. Vypnula se právě hrající písnička a zahrálo jeho vyzvánění.
"haló?" promluvil otráveně.
" zítra mám pro tebe další prácičku, jinak myslím že tento týden budeš mít perný, ale je za to celkem dobrá sumička" chlapec cítil úšklebek v hlase muže v telefonu.
" kdy a kde?" zamumlal.
" přijď zítra do baru na čtvrté ulici…jeden z mých lidí tě bude čekat v salónku číslo čtyřicet devět. Zítra přesně v 15:00 buď tam přesně"
Chlapec se ušklíbl. "děláte jako kdybych někdy někam přišel pozdě" zamumlal do telefonu. Ozval se nepříjemný a chraplavý smích.
" víš že si tě můžeme kdykoliv najít a zabít že jo? Radil bych ti abys byl slušný"
" nebojím se smrti" zamumlal chlapec.
" končím…přijď včas" než stihl chlapec zareagovat, muž položil hovor.
Kris hodil ten pitomej krám do kouta koupelny….už nikdy nechtěl někoho zabíjet….měl jediné přání... najít si normální a hlavně legální práci.
Zvedl se z vany a zabalil se do ručníku, neobtěžoval se s nějakým oblíkáním…je tady sám a nikdo ho nikdy nenavštívil. Lehl si do postele a zavřel oči.
Ráno se probudil hodně brzy….bylo teprve pět ráno…s potěšením zjistil že spal pouhé čtyři hodiny. Jeho každodenní úšklebek, kterým se vždy obdařil když se uviděl v zrcadle. Učesal se a umyl. Vzal si chleba….neměl hlad, stačil mu jeden suchý krajíc.
Před třetí odpoledne vyšel z domu, opět zahalen do černého. Dorazil do klubu a musel čekat na svého nadřízeného.
"skvěle, Wu Yi Fane…opět jdete v čas" pohled bez jakéhokoliv slitování na něj dopadl.
" jak jinak" zamumlal chlapec.
" tohle bude poslední zabitý člověk" pokračoval chlapec.
" jak to myslíte?"
" už pro vás nechci dělat…"
" zvýšíme vám plat…když skončíte, budeme nuceni vás zabít" řekl muž.
Na Wu Yi Fanově výrazu se nic nezměnilo.
" beru snížení zakázek" řekl nekompromisně.
" platí...jste úžasný zabiják pane Wu Yi Fane" zasmál se muž a v obálce mu podal důležité informace.
" odcházím" řekl muž a odešel.
YiFan otevřel obálku, byli v ní peníze a na boku napsáno, kde bude čekat, ten kterého má zabít. Měl to vskutku jednoduché. Jen přišel, dostal peníze a zabil. Dotyčný už byl svázaný v nějakém starém skladišti…vždy to bylo to jedno, pak mrtvolu spálili, ale to už byla práce někoho jiného.
Zase to viděl …prosící osoba, výstřel a výkřik. Otáčí se a odchází domů, jeho práce je tady u konce.
Zakázky se mu snížili na jednu za měsíc…měl stále dost peněz a proto si žil spokojený život…."spokojený".
Když o měsíc později zabil nevinného chlapce, šel se opět opít…nesnášel zabíjení těch mladých tváří, které jistě měli někde svou lásku, nebo na ni teprve čekali.
Zase pohodil pár drobných na pult a odcházel. Byl už večer a tak se rozhodl si zkrátit cestu přes uličku, která vedla zezadu do jeho bytu.
Uslyšel křik, bolestný výkřik a slyšel dunící rány. Kdyby nešel tou uličkou a neviděl by dva muže, kteří bili chlapce do bezvědomí, myslel by si že už mu z toho zabíjení hrabe….
" co vám udělal" zamumlal Wu Yi Fan.
" jeho rodiče, nám dlužili prachy, ale oba už jsou po smrti a tenhle chlapeček si to teď odpyká" jeden z mužů se chraplavě zasmál.
"je to jen debil" zasmál se ten druhý a kopl ho.
" nechte ho" řekl Wu Yi Fan.
" na to zapomeň! Ty nám nebudeš rozkazovat, ty přerostlá obludo!" vykřikl jeden z nich.
Wu Yi Fan je zakroutil hlavou a udeřil prvního muže pěstí. Druhému se to jaksi nelíbilo a vrhl se na o několik hlav vyššího Wu Yi Fana.
Jedna rána stačila aby se svalil na zem ke svému spolupachateli.
S povzdychem vzal chlapce, který tu ležel v bezvědomí.
Nesl ho k sobě do bytu. Opatrně ho položil na postel a uhnul mu vlasy z obličeje. Byl opravdu krásný, roztomilý obličejík a lehce vlnité vlasy. A ty smyslné rtíky.
Došel pro ručník a namočil ho, sundal chlapci triko a mikinu. Jemně, tak aby to chlapce nebolelo, ho začal umývat. Od zaprášeného obličeje, až po krvavé stopy na jeho hrudi. Přes bílé kraťasy s tmavými šmouhami od prachu a bůhví čeho ještě, prosakovala krev. Chlapec zaváhal….má mu ty kraťasy sundat? Co když se probere? Co si o něm pomyslí? Chlapec se otřásl a dlaněmi si promnul červený obličej…už jen to že tady ten chlapec ležel jen tak bez trička, ho dohánělo k pomalému šílenství. Rukou mu jemně přejel přes břišní svaly a sklopil zrak. Došel pro čistý ručník. Namočil ho do vlažné vody a dal si napouštět vanu. Když uznal že už je tam vody dost, vypnul tekoucí vodu a postavil se před zrcadlo. Tváře měl stále červené a podivný lesk v očích, který tam nikdy neviděl. Zaklepal hlavou jako malé dítě…i jeho samotného tohle chování udivovalo. Pomalu přistoupil k chlapci a rozklepanou rukou uchopil gumu na chlapcových kraťasech. Cítil jak ho polévá zvláštní horko a hned na to chlad. Chlapec se zavrtěl a otevřel oči. Starší ho pustil a odtáhl se, s plesknutím dopadl na zem.
" auu" zamumlal chlapec a dotkl se svého nahého břicha.
" ehm…proč nemám tričko?" řekl a podíval se na neznámého chlapce, který seděl na zemi a měl tváře rozkošně červené.
" ehm..mno…no víš….ehm…já...umýval jsem ti ty rány" zamumlal starší….nechápal to, vždycky měl nekompromisní výraz, někdy až děsivý. Tak dlouho si na té masce pracoval a teď přijde tenhle chlapec a jednoduše mu ji strhne.
" aha….děkuji" mladší si zvědavě prohlížel staršího. Vypadal že mu je tak třicet, né-li více. Přišel mu, ale velice roztomilí. Podle oblečení a toho co si pamatoval, když se válel na tvrdé zemi mezi odpadky…to byl on, který jednou ranou složil ty dva chlapy co ho napadli. Pak už si nic víc nepamatoval…
" jo…v poho…ehm…co chceš k pití?" starší si odkašlal.
" nemáte nějaký čaj?"
" jo…asi, podívám se" usmál se. Panebože on se usmál…nemohl tomu uvěřit. A navíc ten chlapec mu vyká, je tak rozkošný.
Zvedl se a šel do kuchyně. Nakoukl do skřínky a dal vařit vodu, mladší chlapec ho pozorně sledoval.
" jen ovocný" řekl starší a otočil se na něj.
"to vůbec nevadí" mladší se usmál. Ty jeho dokonalé rtíky doháněli Krise k šílenství. Polkl a dal sáček do hrníčku, přidal dvě kostky cukru a zalil ho horkou vodou.
" auu, doprdele, já se na to vyseru, to snad není možný, kurva!" starší začal chrlit nadávky, když si na ruku nalil vroucí vodu.
Mladší se na něj vyjeveně podíval…ale neubránil se úsměvu, když uviděl jak si chlapec chladí ruku pod chladnou vodou. Zvedl se z postele. Záda i břicho ho bolely, ale nemohl ho nechat aby se znova spálil. Přišel k němu a zkušeně se podíval na červenou dlaň…měl velké ruce a byl o hodně vyšší než on.
"ukaž mi to" řekl mladší a vzal jeho ruku do dlaně. Kris zrudl...neměl by takhle vyvádět, vždyť se jen spálil…kolikrát se kulka odrazila od tyče a jeho trefila do ramene. Pamatoval si to, stalo se to před pár lety…od té doby musí střílet tak , aby viděl na svou oběť… ne že by se chtěl koukat trpícímu do tváře...to nikdy nedělal, ale nechtěl se znovu zranit.
Kris se kousl do rtu, když mladší promnul jeho ruku a následně ji pofoukal. Vyjeveně na něho zíral.
" pak se to rychleji zhojí" řekl a své rty přitiskl na zraněné místo. Připadal si divně, ale ten muž mu zachránil život…musí mu to nějak vrátit.
Starší jen udiveně zíral. Počkat!! Tohle se nestalo! Chlapec stále ležel na posteli a on se opařil. Plácl se dlaní přes obličej.
" no…já…ehm…myslím…že…jdu se umýt…počkej tady" zamumlal starší a téměř se rozeběhl do koupelny. Otočil klíčkem v zámku, který zamkl poprvé v životě. Ten chlapec byl….sebevědomý? Ne…ano!! Ten chlapec byl…teda nebyl stydlivý. Nebo ne? Vždyť ho ani nezná! Vždyť mu vyká! Nebo se ho bojí? Nebo..co se děje? Měl by se uklidnit, nebo ho ještě dneska znásilní…nebo nemá chuť, možná má? Achjoo..ani on sám neví jestli ho chce nebo ne.Dost! ten kluk je zraněný!Tak správně je zraněný…nechá ho být a až se uzdraví, tak se uvidí.
Rychle se svlékl a hupsl do téměř studené vody. Rychle se umyl a bral za kliku. Jejda! Málem to vykřikl…měl by se obléct! Nikdy se s tím neobtěžoval, ale teď by měl..už jen proto že je taková stydlivka. A možná taky proto, že by z něho ten chlapec mohl mít trvalé následky a Kris by pak skončil v blázinci..počkat, nebo ne? Ale trvalé následky nebo alespoň šok…by ten chlapec měl. Rychle se nasoukal do riflí a přehodil přes sebe triko. Cupital pokojem kde na něj civěl mladší. Ani se nehnul z postele.
Otevřel skříň a vytáhl tepláky, které měl na sobě poprvé v životě, vytáhl i čisté tričko a zaplul do koupelny. Rychle se převlékl a špinavé prádlo hodil do koše. Vyšel ven a došel pro čaj, ještě pálil. Vzal ho a nesl ho chlapci, který ležel na jeho posteli.
"pij" řekl a podal mu hrníček.
" děkuji vám" chlapec si vzal hrníček a pomalu usrkával horkého čaje.
" jak se vlastně jmenuješ?" starší se na něj podíval s drobnými otazníčky v očích.
" Yixing, ale můžete mi říkat Lay" usmál se chlapec a dál se věnoval hrnečku, pak ale zvedl hlavu a podíval se na Krise.
" jak se jmenujete vy?"
" já jsem Kris, a tykej mi" usmál se starší, byl rozhodnut mu říct pouze své jméno, tak jak mu dřív říkala matka. Byl znám jako Wu Yi Fan, ale pouze u nájemných vrahů, patřil k těm nejlepším a věděl to. Byla po něm velká poptávka a za jednoho člověka dostával nejméně 10 000 dolarů.
" těší mě" usmál se Lay.
" kolik ti je? Vypadáš tak na patnáct" řekl Kris s drobným úsměvem na rtech.
" je mi dvaadvacet" řekl mladší a sklopil zrak...spousta lidí si pletla jeho věk, vypadal mladší…bohužel, někteří si ho pletli i s holkou.
" vypadáš mladší…ani bych neřekl že jsi jen o rok mladší než já" řekl Kris a rukou si podepřel bradu. Lay se nadzvedl v údivu, že on je jen o rok starší a připlácl si ruku na pusu a vyjekl. Stehnem mu projela bodavá bolest.
" co je?" Kris ho sledoval vyděšeným pohledem.
" něco se mi zabodlo do nohy, hrozně to bolí" řekl Lay a do očí se mu hrnuly drobné slzičky.
" kde?" řekl Kris a postavil se.
" zezadu na stehnu" kníkl Lay a tvář se mu stáhla bolestí jakmile nohou pohnul.
" zvládneš se otočit?" Kris na něj starostlivě hleděl.
" asi…nevím" řekl Lay a rukou si otřel slzu, nebude tady brečet jak malý dítě…co by si o něm pomyslel?
" nelekni se" řekl Kris a jemně ho otočil. Lay sykl bolestí, skousl si ret a čekal co bude dál.
Ne! Kris nechtěl aby tahle část přišla!
" nejsem žádný úchyl, ale musím to udělat jasný? Takže se nelekni...ty spodky ti nechám" zašklebil se a opatrně uchopil okraj Layových kraťasů. Ten jen přikývl. Kris je pomalu stáhnul a všiml si, střepu zabodnutého v Layově stehnu. Musel být někde v těch odpadcích a jak v nich Lay ležel, musel se tam nějak dostat…teď nad tím nepřemýšlel. Je to jako když on měl kulku v rameni. Musí to vytáhnout a vyčistit.
" co je tam?" sykl Lay.
"střep" řekl Kris.
"mám ti to vyčistit, nebo chceš odvézt do nemocnice?"
" do nemocnice ne" vyhrkl chlapec.
"dobře" řekl Kris a přinesl si pinzetu…vždycky na to používal pinzetu a tenhle střep byl tak stejno s kulkou.
"au" sykl Lay, když Kris vytáhl střep.
"ještě to vyčistím" usmál se a vytáhl desinfekci.
Chlapec přikývl a skousl si spodní ret až z něj vytekla krev. Desinfekce extrémně štípala.
"hotovo" řekl Kris když obvázal bolavé místo na Layově noze.
" díky" usmál se, v očích stále drobné slzy. Kris je konečky prstů setřel…sám nedokázal popsat proč to udělal. Mladší se na něj nechápavě podíval. Kris ucukl pohledem a šel směrem ke své skříni. Vytáhl čisté tričko a tepláky.
" tady…převlíkni se" usmál se a odešel do koupelny. Sice mladší už tam ležel jen v boxerkách, ale přišlo mu to slušné a hlavně, musel by nejspíš na něj pořád zírat jak se obléká, jak se jeho svaly pohybují a… DOST!!!!!! Stop it, stop it!!!
Vzal si kartáček a začal si čistit zuby.
Pomalu otevřel dveře a z skříňky vedle kuchyňské linky vytáhl deku. Měl malinký byteček, bez šatny, bez chodby, v obýváku měl i postel a na druhé straně byla kuchyňská linka. Jediná oddělená místnost byla koupelna.
Posadil se na zem a zabalil se do deky, zády se opřel o postel a otočil hlavu na mladšího.
" pustíme si televizi?" usmál se na mladšího, který s úsměvem přikývl. Starší natáhl ruku a vzal do ní ovladač. Zapnul televizi a nechal hrát pátý kanál, na kterém dávali we got married. Starší se podíval na mladšího, který sledoval televizi a usmíval se. Tyhle pořady ho nikdy moc nebrali. Položil ovladač na postel a zachumlaný do deky usnul.
Když se ráno probudil někde slyšel
Mianhae mianhae hajima
Naega chorahaejijanha
Ppalgan yeppeun ipsullo
Eoseo nareul jugigo ga…
Pak bylo hrobové ticho, jen se v jeho blízkosti něco hýbalo. Otevřel oči a uviděl na stolku svůj mobil jak znovu vyzvání a mladšího chlapce, jak leží nadzvednutý na loktech.
" haló?" starší nakvašeně popadl telefon a aniž by se podíval kdo volá přimáčkl mobil na ucho. ¨
"dneska mám pro tebe práci, Kim Nam Joon je v nemocnici, tak to musíš vzít za něj, nedá se nic dělat, pokud to neuděláš, tak ti přísahám že zničíme všechno cos kdy miloval a později i tebe" řekl nekompromisním hlasem muž. ¨
" mám jednu zakázku měsíčně, tak zněla dohoda" řekl Kris naštvaně.
" řekl jsem ti podmínky, buď přijď v 18:00 do skladiště, nebo udělám to co jsem slíbil" řekl chladně a položil hovor.
" ty idiote!" vykřikl Kris a mrsknul mobilem na druhou stranu místnosti. Mladší se po něm poplašeně podíval.
" stalo se něco?" řekl chlapec. Když viděl jak se Kris vztekle zvedá.
" ale to nic" řekl a snažil se aby to neznělo naštvaně, moc se mu to nepovedlo.
" ale..proč jsi naštvaný? Můžu za to já?" mladší sklopil zrak a zvedl se z postele. Pomalu se dokulhal ke dveřím.
" děkuju" řekl a natahoval se po klice.
" co to jako děláš?" vyjel po něm Kris.
" já…se vrátím, odkud sem přišel a to oblečení to vrátím co nejdřív" řekl, pousmál se a otevřel.
" nikam nechoď" řekl Kris, bolestným tónem hlasu.
" proč?" mladší se pootočil, když vyšel ze dveří.
" ještě nejsi úplně zdravý a nechci tady být pořád sám" řekl starší a sklopil zrak.
" takže…tady můžu ještě pár dní zůstat, dokud se neuzdravím?" zeptal se mladší.
" jak dlouho budeš chtít" usmál se starší.
" fakticky?"
" jo"
"ale...proč jsi byl tak naštvaný?"
" jeden,chlap z práce...budu pak muset na chvíli zmizet" ušklíbl se.
"aha...myslíš že bych ti tady něco ukradl?"
" ne..proč? Víš...já nemám rád svou práci, nebaví mě a jsem pak za bezohlednou svini" řekl starší.
"aha…"řekl mladší, nechtěl se vyptávat na jeho povolání…nejspíš to bude nějaký právník, nebo šéf nějaký společnosti. Však on mu to třeba časem řekne sám.
Kris vytáhl ze skříně čisté jeansy, triko a sako. Natáhl si kalhoty a přehodil přes sebe sako. Nasadil čepici a nazul boty.
" nevím jak dlouho tam budu, prosím tě, až přijdu, tak ať ležíš, jasný?" řekl a zmizel za dveřmi.

Došel k autu, nasedl a plnou rychlostí vyrazil ke skladu. Už bylo téměř 18:00
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

jak se vám líbí moje články?

líbí:)
jak, které...
nelíbí.

Komentáře

1 dinomi dinomi | 3. srpna 2014 v 19:20 | Reagovat

Ujde

2 Rei-chan Rei-chan | Web | 7. srpna 2014 v 21:48 | Reagovat

Juuu Kris ako vrah je tak dsny ale pri Layovi sa chová tak strašne roztomilo :3 veľmi pekne píšeš a taktiež sa mi páči tento pár *w* teším sa na pokračovanie dúfam že tu bude čo najskôr~

3 Karis Karis | Web | 21. srpna 2014 v 17:35 | Reagovat

[1]: jsem ráda že se ti to líbí :)

[2]: moc a moc ti děkuju, vážím si komentářu od tebe Risako i Bibi, i od Gabči mno :D jelikož vás všechny obdivuji, jak božsky píšete a ty vaše nápady jsou skvělé *w* jsem naozaj ráda že se ti to líbí a budu se snažit to dopsat co nejdříve :)

4 Hatachi Hatachi | 11. prosince 2014 v 21:38 | Reagovat

Zajímavá povídka. Líbí se mi hodně.
Mam moc ráda Krise a jediné, co mi na tom mrzí je, že to není na TaoRis, ale na Kray.
I tak se těšim na další díl.

5 Sairen Sairen | E-mail | Web | 18. března 2015 v 22:45 | Reagovat

Toto se mi líbí... nechceš to dopsat?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama