I can´t love you || 1. část

27. dubna 2016 v 19:29 | Karis |  I can´t love you
Ahojte,
překvapivě, ještě žiju, duhh:D
Ale nebojte, brzy zase umřu, takže...
Momentálně sedím u notebooku a chlastám vodu xD I když bych se měla šrotit matiku protože zítra píšeme test z látky, na kterou jsem tam nebyla. Hezké, že? Ještě kdybych to tak chápala xD Snad to bude alespoň za tři TwT Nejhůř za čtyři, protože chci prolíst!!:D
Dneska jsem si ve škole moc hezky depkařila, tak jsem nějak seděla na topení, ignorovala spolužáky, kteří se bavili o mém těhotenství a přemýšlela. Ah bože, mě vám tak ale naštvali!! Chvílemi se mi chtělo i brečet,lol.
Anyway!
Vzpomenula jsem si tuhle na povídku. A říkala jsem si, že už jsem to asi psala, ale nejsem si jistá. No, tak jsem zjistila, že mám vlatně první část /asi spíš prolog/ už napsaný a tak. (Mám už začátek třetí části, ale druhou musím celou předělat.)
První část je jako jediná psaná z ich formy, zbytek bude psán z pohledu Taehyunga<3
Doufám, že vás to nezklame...(jakože asi zklame, protože moje povídky stojej za hovno)
BTW, moc děkuji za tolik komentářů k Banwol, I cried a lot T3T luv yaaa<3

BTS||Vhope||YoonMin?!||JiKook?!||15+||1.díl||by Karis

Snad tam nejsou chybyyy T_T

"Mami! Tati... Vážně musíme?" zeptal se smutně a možná i trošku hystericky Taehyung.
"Copak za to můžu?" odpověděl mu trochu podrážděně jeho otec.
"Ale stejně... Vždyť se můžete přestěhovat... Já to tady zvládnu!" snažil se zabránit stěhování Taehyung.
"Sakra Taehyungu! Stěhujeme se na druhou stranu republiky. Prostě pojedeš s námi a hotovo. Konec řečí, už jsi i přeložený na novou školu, takže není co řešit," odpověděl mu otec a naštvaně praštil novinami o stůl.
Po kolikáté už mu to opakoval?!
"Ale, co kamarádi?"
"Najdeš si nové," usmála se na něj matka.
"Ale já nechci žádné nové chci ty, které mám. S těmi jsem spokojený," zakňoural Taehyung.
"the Je to pro naše štěstí," řekl otec. Chtěl debatu na toto téma ukončit co nejdříve. Štvalo ho to, že jeho syn mu odporuje.
"Ale co moje štěstí?" vydechl zničeně Taehyung a odešel z místnosti.
V očích se mu hromadily slzy a chtělo se mu strašně moc řvát. Byl naštvaný, zklamaný. Ano, tato slova ho právě teď vystihovala nejlépe. Zabouchl dveře pokoje, aby dal najevo, jak moc je naštvaný. Otočil klíčkem v zámku a když se ozvalo cvaknutí, svezl se na zem a kolena si přitáhl k bradě. Jeho tělo se začalo třást pod náporem silných vzlyků.
"Už zítra..." zašeptal a nechal slzy téct po svých tvářích.
Copak nedokáží pochopit, že on se nechce stěhovat? Chce zůstat tady. Se svými kamarády. Ve svojí škole, kde je šťastný.
Naštvaně praštil pěstí do koberce, na kterém seděl a po chvíli se vytáhl na nohy. Odpustil si sprchu a zalezl pod peřinu. Žádné balení. Nic. Vykašlal se na to. Chtěl ukázat svůj protest. Mohl by proti tomu začít demonstrovat. S myšlenkami na to, že se přiváže ke stromu na zahradě, usnul.
Když se ráno probudil byl nemile překvapen. Všechny jeho věci byly zabalené a dané do krabic. Jen to, v čem spal, měl venku. Všechno bylo pryč. Holé stěny, všude prázdno, jen uprostřed místnosti postel, na které spal.
Až teď si uvědomil, že doteď byl ve žlutém pokoji. Vždyť ani nemá žlutou barvu rád. Je taková moc zářivá a hýří optimismem, který byste u Taehyunga v tuhle chvíli jen těžko hledali.
"To je dost, že jsi vstal. Honem, honem do auta," uslyšel hlas své mamky, která ho uviděla jak jde chodbou do koupelny.
"Necháte mě alespoň umýt?" zavrčel Taehyung naštvaně.
"Na to není čas."
To byl zase jeho otec. Taehyung jen protočil očima a odešel ven, do auta. Na sedačce ležel jeho mobil se sluchátky. Dokonce i mobil mu sebrali.
"Nemůžu se alespoň rozloučit s Namjoonem, Seokjinem a Jungkookem?" zeptal se jich, když přišli.
"Pár minut ještě vydržíme," jeho matka se usmála.
Taehyung hned ožil a zůstala po něm jen ohnivá čára. Vpadl do baráku kde bydlel Namjoon, jeho bratr Jungkook a Seokjin, který tam u nich byl častěji nežli u sebe doma.
Jungkook byl adoptovaný, takže rozdíl mezi jeho věkem a věkem Namjoona byl jen rok. Chodili na stejnou školu, ale každý do jiného ročníku. Namjoon byl se Seokjinem ve třídě a Jungkook a Taehyungiem. Taehyung měl občas pocit, že Namjoon a Seokjin spolu chodí. Byl si tím jistý, ale nikdy se mu jeho teorie nepotvrdila. Byl si ale jistý, že je pravdivá!!
Nejdříve běžel k Jungkookovi do pokoje a přistál celým tělem na jeho posteli.
Ozvalo se bolestné zaskučení a ruka, která vykoukla z podpřiny praštila Taehyunga po hlavě. Ten to okomentoval pouhým "au" a dál to ignoroval.
"Dneska odjíždím..." zašeptal a převalil se na druhou stranu postele.
"Vím. Už jsem myslel, že se ani nepřijdeš rozloučit."
Jungkook vystrčil hlavu z podpeřiny a odhalil tak svůj pláčem zarudlý obličej a nateklé oči.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shadow Shadow | Web | 27. dubna 2016 v 20:36 | Reagovat

To je boží... Mě se to líbí. Ale k tomu předkecu. Ještě jednou řekni, že tvoje povídky stojí za hovno a sedám na koště, letím za tebou a boj se o prdel... Teď mám zase depka náladu takže se mi to teď hodí. Těším se na další dílek.

2 Hatachi Hatachi | Web | 27. dubna 2016 v 21:03 | Reagovat

Zajímavé, jsem zvědavá, co bude dál...

3 Jaera Jaera | Web | 27. dubna 2016 v 23:21 | Reagovat

Huh?? Proč je to tak krátkýýýýý???? Budu brečeéééét! Kdy bude další díl????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama