Oneside love||BTS

17. dubna 2016 v 17:38 | Karis |  oneshots
Ahojte,
Jakákoliv podobnost s reálnými osobami je čistě náhodná!
Well, fine. I'm depressed piece of shit.
Víc k tomu nemám co dodat, protože jsem si tohle sama zažila a vzpomínky se vrací.
Tak to bolí, nyom.
Snad se vám to alespoň trochu líbilo<3
A zítra u Banwol!:)
BTS||Vhope||Jungseok||angst||1511 slov|| by Karis

Omlouvám se za případné chyby.


"Hyung? Jdeme, ne?"
Taehyung se pousmál na svého staršího kamaráda s nadějí v očích. Byli domluvení, že dnes zajdou na jídlo a pak ještě nakupovat.
"Cože? Kam?" nechápal starší.
"Přece jdeme na jídlo a pak pro ty boty, v pátek jsme se domlouvali," připomenul mu Taehyung.
Sice ho mrzelo, že si Hoseok nepamatuje to, co sám domluvil, ale usmíval se. Zapomenout může každý, ne?
"Vždyť jsem říkal, že nemůžu, musím dělat věci do školy," zamumlal Hoseok.
Taehyungovi poklesla čelist.
"Ne, to neříkal," odporoval mu.
"Promiň Tae," omluvil se Hoseok a odešel se bavit se svými spolužáky.
Jo, to určitě, ušklíbl se Taehyung v duchu a vrátil se do své lavice. Vytáhl mobil se sluchátky, která si ihned vrazil do uší. Hoseok byl idiot. Idiot, do kterého se zamiloval.
Chtělo se mu z toho brečet. Nesnášel se za to. Nesnášel se za to, že brečel kvůli němu. Nebyla tady ani půl procentní šance, že by to Hoseok cítil stejně, ale i tak mu dával falešné naděje. Za poslední dobu se spolu už moc nebavili. Hoseok měl své kamarády, se kterými se sbližoval čím dál více a na Taehyunga jakoby zapomněl.
Taehyung nikdy nežárlil, ale tohle mu vadilo. Čím to, že o Hoseoka pomalu, ale jistě přichází?
"Tae? Děláš dneska po škole něco?"
Jeho kamarád Jimin zatřásl s jeho ramenem. Taehyung na něj překvapeně pohlédl.
"Cože?" zeptal se a z ucha vytáhl sluchátko.
Jimin mu s úsměvem zopakoval svou otázku.
"Vlastně ne, jen si jdu koupit boty, nechce se ti jít se mnou?" pousmál se Taehyung.
"Jasně, že půjdu!"
Jiminova očka se rozzářila a následně se stáhla do uzoučkých štěrbinek, až Taehyung přemýšlel, jestli vůbec něco vidí, nebo ne.
Po škole šli spolu zařídit vše potřebné a dokonce i zašli na jídlo. Taehyung si nemohl pomoct, ale myšlenkami byl pořád u Hoseoka.
"Ty Jiminnie…" začal a snažil se, aby to znělo trochu lhostejně.
"No?" otočil se na něj Jimin a opět se usmál.
"Myslíš, že spolu Hoseok a Jungkook skončí?" zeptal se.
"Cože? Myslel jsem, že s Hoseokem skončíš ty," začal se smát Jimin.
"Cože?" nechápal Taehyung.
"Vždyť jste pořád spolu a tak…"
"Jo takhle," pokýval hlavou Taehyung a tiše si pozdychl.
Jiminův autobus jel dřív, tak s ním počkal na zastávce a pak se vydal na nádraží. Bus mu ujel před dvaceti minutami, takže má ještě skoro celou hodinu. Došel do obchodu, kde si koupil nějakou vodu k pití a pokračoval v cestě na nádraží. Nebylo to nic příjemného se v takovém vedru plahočit až na několik stovek metrů vzdálené nádraží.
Když tam dorazil, posadil se na lavičku a z kapsy vytáhl mobil se sluchátky. Měl ještě půl hodiny. Kdyby mu to nebylo trapné, z úst by nechal uniknout tichý povzdech. Sluchátka si vrazil do uší a jen si pustil nějaké písničky.
***
"Jungkookie je můj králíček!"
To bylo to první, co slyšel, když vstoupil do třídy. A ano, nemýlil se. Hoseok byl zezadu nalepený na Jungkookovi a spokojeně se usmíval. Tak, jako vždy.
Taehyung to ignoroval a posadil se do lavice. Chtěl vytáhnout sluchátka, ale nakonec si to rozmyslel a začal se připravovat na test, který měli za chvíli psát. Dřív se do školy těšil, kam se ty časy poděly? Vždycky se těšil na kamarády teď? Teď by byl nejradši zalezlý někde doma a dělal, že neví o světě. Bohužel nemohl. Musel do školy, i když ho to zraňovalo čím dál více.
Ten den se s Hoseokem moc nebavil, tak jako obvykle. Kdy se jejich vztah takhle změnil? Proč se změnil?!
Po škole zamířil na zastávku MHD a jel na nádraží, aby si v autobuse mohl alespoň sednout. Cestou potkal své dva spolužáky, kteří jeli také na nádraží. Yoongi a Namjoon. Ti dva spolu byli skoro pořád, i když Taehyungovi přišlo, že Yoongi chodí s Jiminem. Záleželo ale na tom, jak kdy. Občas se k sobě měli tak moc, až mu z toho bylo zle a občas spolu neprohodili ani půl slova.
Čekali spolu na zastávce, dokud jim nejel autobus. Každý jel jiným autobusem a Taehyung musel jít na své nástupiště, které bylo jen přes silnici. Nastoupil do svého busu a nechal se odvést domů.
"Mami, mě se do té školy fakt nechce," zakňoural Taehyung.
"Ale musíš, nesmíš zameškat, už takhle máš celkem velkou absenci!" zakřičela na něj mamka a Taehyungovi nezbývalo nic jiného, než vylézt z postele.
Rychle se umyl, převlékl a donutil se sníst trochu ze své snídaně. Dnešek bude fakt na nic. Cítil to. I když si přál, aby tomu bylo jinak, už teď věděl, že tomu tak nebude.
"Chceš vzít dneska autem?" usmála se na něj mamka, když si bral boty.
Jen přikývl a dál se věnoval tkaničkám u svých bot.
"Tak chvilku čekej, vezmu si kabelku a jdu," řekla a odešla do obýváku.
---
Kráčel tichou školou a hrál si s rukávy své mikiny. Ostatní třídy měli teď hodinu, ale protože on nechodil na němčinu, jako většina jeho spolužáků, začínal až hodinou druhou. Zamířil před jejich třídu, kde už čekalo několik jeho spolužáků. Tiše je pozdravil a posadil se na lavičku vedle Yoongiho.
Chtěl z kapsy vytáhnout svůj mobil, ale když ho nenašel v kapse, napadlo ho, jestli ho nemá v bundě. Bezeslova se zvedl a zamířil do šatny.
"Kam jdeš?" zavolal za ním Jimin.
"Do šatny, nechal jsem tam mobil," odpověděl a Jimin jen přikývl.
V šatně bylo odemčeno, tak tam rovnou zamířil, nejspíš tam bude Namjoon, většinou v tuhle dobu chodí od autobusu. Mýlil se. V šatně byli ti, které by tam čekal ze všech nejméně.
Hoseok pevně objímal Jungkooka a jazykem zkoumal jeho rty. Taehyung se na ně chvíli jen zíral, nedokázal se ani pohnout z místa. Jak moc si právě teď přál být na Jungkookově místě.
"Ahh, Tae," dostal ze sebe překvapeně Hoseok a podrbal se na hlavě.
Jungkook tam jen stál, tváře červené od studu a pohled zabodnutý do země.
"Nenechte se rušit," pousmál se Taehyung, i když uvnitř byl zlomený.
Chtělo se mu brečet. Nedokázal se víc usmívat, jen si vzal své věci, nazul boty a přes ramena přehodil bundu.
"Kam jdeš?" zeptal se ho Hoseok nechápavě.
"Dost mě bolí hlava, tak jsem psal mamce, aby pro mě přijela," zalhal.
"Aha, tak se brzy uzdrav, chceš doprovodit?" zeptal se starostlivě Jungkook.
"Jo, brzy se uzdrav," přidal se Hoseok.
"Díky, ne to je dobrý, jdu jen na parkoviště tady před školou," odpověděl Taehyung a hned na to odešel.
Ani obyčejné "ahoj" ze sebe nedokázal dostat. Rozloučil se s paní na vrátnici a opustil školu. Běžel na zastávku, aby stihl autobus. Jakmile tam doběhl, autobus se objevil na křižovatce. Právě včas. Koupil si jízdenku domů a nechal se odvézt. Zatím neplakal, i když k tomu předtím neměl daleko. Teď se mu ani nechtělo.
Odemkl mobil a jen tak projížděl instagram.
Hoseok přidal nějakou další fotku. Klikl na ní a prohlédl si ji.
Na té fotce byl Hoseok a Jungkook a pod tím napsáno: "S tím nejlepším ♥ ♥ ♥ ♥"
Tiše si povzdychl a k fotce dal "like". Potom vypnul data a do uší si pustil písničky. Cítil, jak se celý jeho vnitřek boří. Byl to zvláštní pocit, tolik to bolelo, ale i přesto nedokázal plakat. Jako kdyby neměl žádné slzy k dispozici. Nechápal své myšlení. Po chvíli měl v hlavě dokonalé prázdno.
Dorazil domů a otevřel messenger.
"Nehledáš tam ten mobil nějak dlouho?"
Trochu se pousmál nad zprávou od Jimina a donutil se odepsat.
"Hoseok chodí s Jungkookem."
Napsal rychlou zprávu Markovi, jeho nejlepšímu kamarádovi a mobil nechal ležet na konferenčním stolku. Zvedl se a odešel do kuchyně pro něco k pití. Najednou v očích ucítil slzy. Už to v sobě nedokázal dál držet. Tichý pláč propukl v takový ten hysterický. Bolelo to. Ach, tak moc to bolelo.
Rukama se zapřel o kuchyňskou linku a slzám se už nijak nebránil. Věděl, že to nemá cenu. Asi po půl hodině se trochu uklidnil, přišlo mu, že už vybrečel veškeré tělní tekutiny, které v sobě měl.
Vypil sklenku vody a zamířil do koupelny, kde si zalezl do sprchy. Začal znovu plakat. Úplně stejně hystericky jako předtím. Rukama se opíral o ledové kachličky ve sprše a na svá záda nechal kapat příjemně teplou vodu. Pořádně to ani nevnímal. Nedokázal to v tul chvíli vnímat. Nešlo to. V hlavě měl úplně prázdno, ale i přesto brečel.
Už teď věděl, že se přes to dostane. Za pár dní škola končí a bude to v pohodě. Zbýval jim necelý týden a pak… pak už ho nikdy neuvidí. Zapomene na něj, nebude to tak těžké.
V tuhle chvíli nedokázal popsat své pocity. Něco uvnitř něj mu říkalo, aby už konečně přestal brečet a vzpamatoval se, ale na druhou stranu mu to druhé něco říkalo, aby se hezky vyplakal teď a víc už nebude muset.
Oba dva hlasy ignoroval a pokračoval v pláči. Konečně se trochu uklidnil. Už mu po tvářích netekly slzy. Už se nezalykal vzlyky, ale jeho výraz byl hrozný.
Dlouhé minuty sledoval svůj odraz v zrcadle. Jeho pohled byl tak… prázdný.
Zalezl si do postele. Proč jeho život nemůže mít happyend, sakra? Co komu kdy tak hrozného provedl?

A s dalšími slzami zdobícími jeho tváře, usnul.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shadow Shadow | 17. dubna 2016 v 17:56 | Reagovat

Už zase brečím. xD Nejdřív Natalli teď ty, jste se domluvily nebo co? Ale ona mě alespoň rozbrečela smíchy. Tuhle situaci znám až příliš dobře. A štveš mě tím jak se pořád podceňuješ, páč píšeš skvěle sestro.

2 Steph Steph | 17. dubna 2016 v 18:33 | Reagovat

Páni O_O to je smutné 😢 ale i hezké :)  píšeš opravdu hodně dobře!!

3 Surka Surka | 17. dubna 2016 v 20:12 | Reagovat

Tae-hyungieee T-T Oh nie, chudáčku malej...
Neboj sa, Tae, aj na teba čaká happyend, len chvíľa strpenia, hm? T-T
Oh, to ma mrzelo T-T
Teším sa, až znova napíšeš niečo ďalšie ^^"

4 Natalii Natalii | Web | 17. dubna 2016 v 20:59 | Reagovat

OMG!Neříkala jsi náhodou, že budeš psát porno?!?! Co je tohle?! Achjo -.- děvče, kdybys z toho udělala aspon Vmin . -.- :D Vím, že je to proti tvé srsti, ale chápeš! Taehyungie by neměl být sám T.T , achjo ... ale bylo to pěkně dojemné T.T
Těším se na další povídky~

5 Ami Ami | 17. dubna 2016 v 22:55 | Reagovat

Viem ako sa cítiš a poviem ti je to na hovno, ale dostaneš sa z toho.
Bolo to veľmi pekne napísané. Teším až napíšeš niečo ďalšie.

6 Hatachi Hatachi | Web | 18. dubna 2016 v 18:54 | Reagovat

Bylo to moc hezky napsané.

7 Reita Reita | Web | 12. října 2016 v 20:39 | Reagovat

T_T ja Vho miluje je to moje zlatko a ked mu niekto ubližuje rve mi to srdiečko T_T ....zaslužilo by si to nie aké pokračko :3

8 Jaera Jaera | Web | 26. října 2016 v 22:34 | Reagovat

Awww... :(
Hobit zlobí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama