I can´t love you || 3. část

14. května 2016 v 15:38 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Tohle jsem psala na zastávce, když mi žena, která mě zaučovala oznámila, že se málo usmívám a tudíž se na tu danou práci nehodím.
Eh. Tak se budu muset kouknout po něčem jiném. Sice zatím nevím po čem, ale tak uvidíme.
Snad se vám dílek bude líbit. Nemám tak nějak tušení, jak se mi to povedlo sepsat, ale ke konci už se děje něco důležitého, so...
Snad vás zaujme:D
Jdu se zahrabat, bye!
BTS||Vhope||YoonMin?!||JiKook?!||15+||3.díl||by Karis

Omlouvám se za případné chyby, díl jsem psala přes mobil a znáte to...:D


Celý týden jsem proležel se slzami v očích. Nikdy bych nevěřil, že budu až tak slabej.
Dokonce jsem se ani nemyl. Prakticky jsem se ani nezvedl z postele.
Sám sobě jsem se hnusil. Měl jsem mastné vlasy, ale většinou jsem byl doma sám a nikam nechodil, tak nebylo co řešit.
Od zítřka nastupuju do školy.
-Zítra už jdu do školy...
Jungkook: Jsi úžasná osoba, zapadnes tam!
-Rád bych tomu věřil.
Jungkook: Taeeee!! ><
-Půjdu se umýt, zítra ti napíšu:)
Jungkook: Dobře^^ jinak... Tvé teorie o NamJin byly správné!!! :o
-Kecas!! :o
Jungkook: Ne! Dneska jsem šel za bráchou do pokoje a on byl na Seokjina úplně přicucnutý! :D
-Taková pijavice!! :"D To mu neříkej, boha xD
Jungkook: :"DDD fakt tak vypadali xD
-Už jen čekám, kdy tě Kyuhyun pozve ven a budu spokojený:3
Jungkook: Ohhh! Mě? Kyuhyun? Jakože Cho Kyuhyun?
-Jooo! T3T
Jungkook: To se nestane, nejsem pro něj dost dobrý a určitě není gay
- Hned jak přijedu, tak ti jednu vrazim!:D
Jungkook: Proč? :0
-Copak jsi slepý? To sis nikdy nevšiml, jak na tebe zírá pomalu se slinou u pusy? :D
Jungkook: Aleeee:D
-Jdu se umýt xD pak napíšu :3
Jungkook: Budu čekat é.é
-Úchyláku xD
Jungkook: Já? 0_0
- Ne, já... :D
Jungkook: Tak jasný, ty seš můj malej úchyl:D
-Koho jiného taky, že? :3
Jungkook: :33 yah, padej už do té sprchy xD
-Vždyť jo:D
Odložil jsem mobil na noční stolek a ze skříně vytáhl ručník. Našel jsem čisté oblečení, které použiju jako pyžamo a zavřel se v koupelně. Vlastně, nikdy jsem nespal v pyžamu. Teda jako spal, ale někdy od třinácti spím v teplákách a volném tričku. Když je teplo, tak místo tepláků použiju kraťasy.
Vlezl jsem si do sprchy a pustil na sebe teplou vodu. Slastně jsme vzdychl, když na mou pokožku dopadly první kapky vody.
Nemám tušení, jak dlouho jsem se sprchoval, ale asi hodně dlouho. Rodiče mě zabijou, protože tak trochu došla teplá voda.
Osušil jsem se a převlékl se do mého provizorního pyžama.
Pak už jsem jen vlezl do postele a konečně spal.
Ráno to byl teror. V šest hodin ráno mi do pokoje vpadla máma, že musím vstávat. S hlasitým povzdechem a tichým nadáváním jsem vylezl z postele a převlékl se do černých kalhot a bílého trička. Přes ramena jsem si přehodil černou mikinu a šel do koupelny. Vyčistil jsem si zuby a učesal jsem se. Dlouho jsem koukal na svůj odraz v zrcadle. Nebyl jsem nijak zvlášť hezký, ale ošklivý jsem taky nebyl. Spíš takový ten průměr.
"Zlato! Pojď na snídani!" zavolala máma z kuchyně.
Ještě na posledy jsem pohlédl do zrcadla a pak už jsem šel na jídlo.
Nebyl jsem schopný do sebe nacpat ani půlku toastu. Nervozitou jsem měl tak sevřený žaludek a dělalo se mi zle, jen jsem na to pomyslel. Mamka mě donutila vypít hrnek čaje. Potlačil jsem touhu jít zvracet a mile se na ní usmál.
Došel jsem do pokoje, kde jsem si vzal batoh s nějakými sešity a vrátil se do kuchyně.
"Vezmeme tě autem," usmál se na mě táta.
Jen jsem přikývl na souhlas a společně jsme se vydali do chodby, kde jsme se přezuli. Cítil jsem, jak se mi do očí derou slzy. Nechci tam. Bude to peklo.
"Zvládneš to!" řekla máma a povzbudivě mě poplácala po rameni.
"Snad..."
To bylo to jediné, co jsem ze sebe dokázal vymáčknout. Sešli jsme schody, protože tu nebyl výtah a zamířili k našemu autu.
Posadil jsem se dozadu a připoutal se. Do uší jsem si dal jedno sluchátko a hlavu zabořil do opěrky. Z úst mi ušel tichý povzdech, ale toho si nikdo jiný ani nevšiml. Máma s tátou byli až moc zabraní do vychvalování mé nové školy. Neposlouchal jsem je. Bylo mi to jedno.
Dorazili jsme do školy. Byla to velká, žlutá budova. Pěkně ošklivá, podotýkám. Bylo mi z ní nanic.
Spolu s rodiči jsme zamířili do ředitelny. Problém nastal, když si uvědomili, že ani jeden nevíme, kde ta místnost je.
"Ahoj, promiň, nevíš kde je tady ředitelna?" slyšel jsem říkat mámu.
Zvedl jsem pohled a všiml si chlapce, kterého zastavila. Měl na sobě sportovní oblečení. Vypadalo to, že nejspíš hraje něco za školu.
Vypadal i dost oblíbeně. Kolem něj bylo několik holek a několik kluků, kteří byli oblečení do stejného dresu jako on.
Byl i dost hezký. Vlasy měl obarvené na tmavě hnědou barvu a na tváři velký úsměv.
"Jasně, to půjdete tady rovně a dorazíte ke schodišti. Vedle toho schodiště jsou automaty. Tam zatočíte doleva a půjdete tou dlouhou chodbou a dveře ředitelny jsou hned třetí napravo. Musíte jít přes sekretariát, ty dveře jsou popsané, tak to najdete," usmál se ten chlapec a máma nadšeně přikývla.
"Moc ti děkujeme," oplatila mu úsměv a už nás táhla pryč.
"Nemáte zač," slyšel jsem toho kluka, ale neodpověděl jsem.
Prakticky, během toho, co popisoval cestu jsem sledoval špičky svých bot a na něj jsem se ani nepodíval.
"Ten kluk byl milý," rozplývala se máma.
"Vždyť nám jen řekl směr," protočil jsem očima.
"Ty seš zase příjemnej," odsekla mi máma a já jen přikývl na souhlas.
Došli jsme do ředitelny. Na nic se mě neptali. S mámou vyřešili všechno potřebné a mě pak poslali do třídy, kam mě odvedla zástupkyně ředitele.
Zaklepala na dveře nějaké třídy a vstoupila dovnitř. Pozdravila žáky i učitelku a pozvala mě dovnitř. Ze slušnosti jsem pozdravil a pozdrav doplnil malým úsměvem.
Rozhlédl jsem se po třídě. Bylo to tak půl na půl, holky i kluci. V poslední lavici jsem si všiml toho kluka, co nám řekl směr do ředitelny.
Žvýkal žvýkačku a hrál si s propiskou. Zřejmě si ani nevšiml, že sem přišel někdo nový.
Učitelka se na mě usmála a poslala mě, abych si šel sednout vedle nějakého kluka. Byl celkem vysoký a také měl ten dres.
"Ahoj," špitl jsem, když jsem se vedle něj posadil.
Jen kývl hlavou na pozdrav a dál se věnoval hraní hry na svém mobilu.
Z batohu jsem si vytáhl propisku a papír a začal si zapisovat věci, které učitelka říkala. Po hodině mi řekla, že mi na další hodinu, kterou s ní budeme mít přinese nějaké papíry s látkou, kterou už mají probranou.
Přestávky byly deseti minutové.
"Čau novej," uslyšel jsem hluboký hlas.
Zvedl jsem pohled k jeho majiteli a překvapeně vykulil oči. Stál přede mnou ten kluk.
"Čau," odpověděl jsem.
Řekl jsem to tak nějak neutrálně, troufám si říct, že i dost klidným hlasem.
Nechápu, jak se mi to povedlo, protože uvnitř jsem úplně umíral.
"Proč tu seš?" zajímal se.
"Stěhování," vysvětlil jsem a navázal s ním oční kontakt.
"Odkud?"
"Seoul."
"Tam jsem nikdy nebyl," podotkl ten kluk.
"Vypadám, že mě to snad zajímá?" pousmál jsem se.
"Jsi drzý chlapče..." zašklebil se na mě.
Jen jsem pokrčil rameny.
"A věř mi, že nikdo si nedovoluje na Jung Hoseoka. Fakt nikdo," řekl tajemně a otočil se k odchodu.
"Asi budu první," vypadlo ze mě, ale on už na to nic neřekl.
Slyšel to, tím jsem si byl jistý. Zastavil se, ale hned na to se zase rozešel. U své lavice se zastavil a posadil. Z kapsy u kalhot vytáhl mobil a dál jsem ho nesledoval. Ostatní odešli spolu s ním, takže jsem zůstal sám. Vytáhl jsem mobil a zapojil do něj sluchátka. Alespoň se trochu uvolním.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shadow Shadow | Web | 14. května 2016 v 18:48 | Reagovat

:((( To je divný. Od kdy je v tvých povídkách Hobi na Taeho takhle hnusnej? Nevadí, nevadí těším se na další díl.

2 Ami Ami | 14. května 2016 v 19:42 | Reagovat

To nejde aby bol Hoseok na Taeho hnusný😢 Naozaj ma zaujíma táto poviedka, takže som zvedavá na pokračovanie.

3 Jaera Jaera | Web | 16. května 2016 v 21:08 | Reagovat

Yay! Uz zase je konec!!!! Kdypak bude další díl??

4 Hatachi Hatachi | Web | 17. května 2016 v 18:57 | Reagovat

Zajímavé setkání. No jsem zvědavá, co bude mezi těma dvěma dál. Těšim se na další díl...

5 JaeRa JaeRa | Web | 21. března 2018 v 10:42 | Reagovat

Mno... tady pro teď skončím, jinak máš na svědomí moje bulvy. Ha, jdu něco zakousnout... třeba Woojina, mhehe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama