Good boy

25. června 2016 v 12:29 | Karis |  oneshots
Ahojte!
Dneska jsem tu s oneshoteeem<3
Psala jsem ho několik dní, protože o hodinách mi nedovolili psát do mobilu, takže jsem jela na papír a mám pro vás několik povídek,které se tu během prázdnin objeví :33 A je to hlavně na BTS!:3
Taky jsem měla rozbitý mobil, takže jsem nemohla pořádně psát do mobilu, ale už je to dobré:DD
Snad se bude líbit^^
BTS||Vhope||15+||by Karis

Omlouvám se za případné chyby, psala jsem to přes mobil :D
A taky... shitty cover, pardon, nechce se mi nic dělat :D


"Tae! Můžeš sem prosím jít?" zakřičel Jimin a já jsem jen protočil očima.
Co po něm zase chce, sakra?! Proč si nezaleze s někam s někým jiným?! Neberte to tak, že Jimina nemám rád. Je pro mě jako mladší bratr a koho jeho mladší bratr občas nesere? No, jen si to přiznejte, nikoho takového neznáte.
Taehyung už zmizel z mé blízkosti a běžel za ním. Na něčem se nadšeně domlouvali. Jen jsem zhluboka vydechl a potlačil naštvání. Posadil jsem se na lavičku v šatně a rozdělal svou láhev s vodou. Na rameni jsem ucítil něčí ruku, což mě donutilo zvednout pohled.
Setkal jsem se s milým úsměvem, který mi věnoval Jin. Nejspíš pochopil.
"Hyung," zakňučel jsem a on mi konejšivě přejel přes rameno.
Věděl jsem, že to pochopil.
"Pojďte, už je čas," usmál se na všechny a já se jen mlčky zvedl.
Společně jsme šli na prostorné hřiště, kde už čekaly ostatní týmy. Nebyl jsem nijak zvlášť nervózní. Všichni jsme z naší skupiny byli nějak sportovně nadání. Jimin a Yoongi dlouho trénovali střelbu z luku, já a ostatní jsme trénovali předávání štafety. Jin nás celou dobu podporoval, jako správná roztleskávačka. A že mu to šlo! Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo si všiml Namjoonova hladového pohledu.
"Do toho!"
Všichni jsme si plácli a šli na to. Jako první Jimin a Yoongi stříleli z luku. Dost jim to šlo. Yoongi byl fakt dobrý! Nastřílel nám fakt dost bodů. Jimin byl hodně nervózní, celý se klepal a párkrát se netrefil. Ale bylo na něm vidět, že si to užívá. Že si užívá Yoongiho společnost.
Když si užíval Yoongiho společnost, tak proč se pořád motal kolem Taehyunga?! Proč?!
Zhluboka jsem dýchal, abych se uklidnil. Docela to pomáhalo.
Byl čas, abychom se seřadili a šli na štafetu. Běžel jsem já, Jimin, Taehyung a Jungkook. Jimin začínal a Jungkook to ukončoval. Dali jsme ty dva nejrychlejší, aby nám, pomalejším, nabrali nějaký náskok a popřípadě to potom dohnali.
Stál jsem na svém místě a povídal si s kluky z jiných skupin. Pozdravili jsme se a tak.
Ozval se výstřel z pušky. Sledoval jsem Jimina, jak běžel. Byl nejrychlejší, jak jinak taky. Převzal jsem od něj kolík a běžel. Nebyl jsem nijak dobrý, ale náskok jsme si drželi i v tu chvíli, co jsem předával kolík Taehyungovi. Má ruka se letmo dotkla té jeho a já myslel, že se mi na chvíli zastavilo srdce. Měl tak hebounké ručky! Byly dokonalé, stejně tak všechno na něm. Potlačil jsem povzdech a sledoval ho, jak běží k Jungkookovi a předává mu kolík. Jungkook nejprve běžel sprintem, ale asi v půlce cesty zpomalil a myslím, že i kdyby šel ležérní chůzí, tak by dorazil do cíle jako první.
Byl jsem na nás opravdu hrdý. Doběhl jsem do cíle, kde jsme se všichni objali. Přidali se k nám i ostatní. Nejvíce jsem si vychutnával Taehyungovu ruku kolem mých ramen.
O pár hodin později jsme stáli uprostřed hřiště. Nevím, co přesně se dělo nebo spíš, co my jsme měli dělat. Myslím, že porota vyhodnocovala výsledky. Stáli jsme s Taehyungem kousek od sebe a já z něj, ostatně jako vždycky, nemohl spustit pohled.
Na tváři se mi usadil trochu naštvaný výraz, když se k Taemu přihnali Jungkook s Jiminem a začali mu dělat culíček. Taková roztomilá palmička. Snažil jsem se tam nedívat a radši sledoval trávu pod nohama.
"Hobi-hyung, sluší mi to?" zaculil se na mě Taehyung a začal se smát.
"Hmm," zamumlal jsem a zvedl palec do vzduchu na znamení, že vypadá dobře.
"Jungkookie, nešlo by to udělat ještě trochu lépe?" promluvil na nejmladšího člena skupiny a sladce se zaculil.
Všechno, co on udělal bylo sladké...
"Jasné," mrkl na něj Jungkook a celé mu to předělal.
"Hyung a co teď?" slyšel jsem ho říkat, ale neodpověděl jsem mu.
Otočil jsem se k odchodu a šel do šatny. Sice jsem měl být tam, ale snad mi všichni prominou a pochopí, že i my slavní musíme chodit na hajzlík.
V očích jsem cítil slzy, ale nemohl jsem brečet. Nechtěl jsem brečet. Nesnášel jsem, když jsem brečel kvůli němu.
Došel jsem do šatny, kde jsem se posadil na lavičku a schoval si obličej do dlaní.
"Hyung?"
"Nech mě, Tae," odpověděl jsem trochu nepříjemně, ale hlavu jsem nezvedl.
"Stalo se něco? Proč jsi odešel?" nevzdával se.
"Proč jsi šel za mnou?" odsekl jsem mu.
Měl bych být rád, že je tu se mnou a ne s nimi, ale i přesto, mi to nějakým způsobem vadilo. Nechtěl jsem, aby mě viděl takhle.
"Protože o tebe mám strach," zašeptal.
"Nelži, Tae. Nejsem Jungkook ani Jimin, takže zase můžeš jít a pokračovat v tom, že se o mě nezajímáš," zavrčel jsem podrážděně a zvedl k němu pohled.
Musel jsem vypadat hrozně.
"Jsi idiot, Hoseoku. Idiot! Copak ti nedochází, že -?"
"Že co?! Že pro tebe jsem jen kolega? Že Jimin a Jungkook jsou ve všem lepší jak já a proto se k nim tak máš?!" přerušil jsem ho a po tváři mi tekly slzy.
"Hoseoku..."
"Mám je rád. Všechny vás mám rád, ale co je moc, to je moc. Tohle už není fanservice to, co vy tři předvádíte!"
"Můžeš se přestat chovat jako kretén?! Alespoň na malou chvíli?!" zakřičel, až mě to překvapilo.
Zmlknul jsem a překvapeně na něj zíral.
"Hoseoku, vůbec nic nechápeš," řekl klidně a chtěl se zvednout, ale já ho chytil za zápěstí.
"Co nechápu?" zeptal jsem se ho už v klidu.
Slzy mi přestaly vytékat z očí, teď jemně schly na mých tvářích.
"Všechno. To, že tamto je pro mě jen fanservice a to, co dělám a tebou pro mě rozhodně fanservice není..." zamumlal skoro neslyšně.
"Tae..." dostal jsem ze sebe a překvapeně na něj koukal.
Že bych nebyl jediný, kdo by cítil něco víc k tomu druhému?
"Nech mě jít a... Zapomeň na to. Nechci, abys mě nenáviděl," smutně se pousmál a odešel pryč.
Rychle jsem se zvedl a běžel za ním. Stihl jsem ho těsně předtím, než odešel na hřiště.
Chytil jsem ho za ruku a svým tělem natlačil na zeď. Vyděšeně na mě koukal, ale bylo mi jasné, že asi tuší, co teď nastane.
Sklonil jsem se k jeho rtům a konečně je ochutnal. Byly tak sladké, jak jsem si představoval. Taehyung mi polibek trochu váhavě opětoval.
Odtáhl jsem se od něj a jemně se usmál.
"Jak?" nechápal.
"Hned od toho prvního dne, kdy jsem tě viděl, jsem věděl, že budeš výjimečný a chtěl jsem se tě zeptat...jestli nechceš být můj?"
Bylo to trapnější, než jsem čekal. Nikdy bych nevěřil, že dokážu něco takového říct.
Taehyung se usmál, přikývl a následně spojil naše rty v polibek.
"Ale musíš mi slíbit, že už budeš hodný kluk a nebudeš se tak moc motat u Kooka s Jiminem," řekl jsem vážně.
"A dostanu pak nějakou odměnu?" nevinně na mě zamrkal.
Musel jsem se zasmát nad jeho úchylnou stránkou, která se skrývala pod tím nevinným kukučem.
"Samozřejmě, že ano," mrknul jsem na něj a on se zasmál.
"Měli bychom se vrátit," poznamenal.
Přikývl jsem a ještě mu dal malou pusu. Hned na to, jsme že vydali zpět. A od té chvíle, se Taehyung držel převážně u mě.
Byl jsem jeden z nejšťastnějších lidí na světě.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shadow Shadow | Web | 25. června 2016 v 17:33 | Reagovat

Ahw... Cutie. To je boží. Tak mě napadá nechceš napsat pokračování? Mohla bys :*

2 Riha Riha | E-mail | Web | 26. června 2016 v 4:54 | Reagovat

To bylo prostě úžasný :-D Taehyung a J-Hope jsou spolu prostě neodolatelní.

3 Hatachi Hatachi | Web | 26. června 2016 v 13:35 | Reagovat

To bylo hezký...

4 Jaera Jaera | Web | 30. června 2016 v 10:33 | Reagovat

To je roztomilý :) Miluju V-Hope <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama