I can´t love you || 5. část

27. července 2016 v 6:00 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Nechápu, jak se mi to povedlo stihnout napsat, ale nějaká holka, co se mnou seděla v MHD si kousek četla :"D
Úplně neznámá, ale celou dobu na mě koukala a pak si kě mně sedla:D Tak jsme se na sebe usmály!!:D A potom... když jsem odcházela, tak jsme se na sebe usmály znovu:D
Mám menší zlozvyk, že se na každého usmívám, kkdyž ho vidím poprvé a tak:D ale jakmile se poznáme blíž, tak ode mě budete mít víc otrávených pohledů, než úsměvů:D
No nic. Ten díl je sračka:D
Snad se bude líbit.
BTS||Vhope||JiKook?!||YoonMin?!||15+||5.díl||by Karis

Doma ještě nikdo nebyl. Batoh jsem hodil na zem a šel si lehnout. Nic se mi nechtělo, ale věděl jsem, že si musím všechny ty papíry roztřídit a pouklízet. Některé z nich jsem potřeboval již na zítřek.
Po půl hodině ležení jsem se zvedl z postele a šel ke stolu. Vytáhl jsem všechny papíry a dal si je na kupičky. Vytáhl jsem fólie a postupně je do nich dával. Ke každé z kupiček jsem si napsal, co je to za předmět a potom jsem si jen tak pouštěl písničky.
Možná bych se i vrátil do postele, kdyby mi mamka nevletěla do pokoje, že jdeme nakupovat sešity a učebnice.
Vyhrabal jsem se na nohy a spolu s mamkou šel do auta. Pořád se mě vyptávala na školu, na spolužáky, na učitele, na všechno.
Řekl jsem, že všechno bylo v pohodě. Neměl jsem to srdce jí říct, že moji spolužáci je jen banda blbečků, učitelé zatím ušli, že už jsem málem dostal přes držku a vytvořil si za nepřítele jednoho sportovce. Velice oblíbeného sportovce, jak jsem stihl za ten jeden den zjistit.
Nedokázal jsem jí to říct. Jsem srab a nechtěl jsem jí kazit náladu.
Dojeli jsme někam do centra a šli do nákupního střediska. Bylo to až odporně velké. Všude bylo spousta lidí a v některých jsem poznal své spolužáky.
Sem tam mě někdo pozdravil, tak jsem mu ze slušnosti odpověděl a má mamka byla ráda, že se s někým bavím.
Jo, kdyby tak věděla.
Nákupy byly téměř nekonečné, protože si mamka uvědomila, že vlastně nemám skoro nic na sebe. Sice jsem měl skoro plnou skříň věcí, ale neměl jsem skoro nic na sebe, okay?
Mamka mě občas fascinovala a opravdu, ale opravdu jsem jí nerozuměl.
Ještě jsme se stavili v nějaké čínské restauraci pro večeři a konečně jeli do bytu, kde jsem měl strávit několik let, dokud se neodstěhuji a do té doby jsem ho měl nazývat svým domovem.
Zbytek večera probíhal celkem v klidu. Až podezřele v klidu. Odešel jsem do pokoje a lehl si do postele. Umyju se ráno.
A s myšlenkou na ranní sprchu jsem usnul.
- - -
Ráno jsem vyletěl z postele a spěchal do sprchy. Nestíhal jsem. Zapomněl jsem si nastavit budík. Rychle jsem se upravil a pak šel do školy. Šel jsem tou stejnou cestou, jako jsem šel včera domů a modlil se, abych se neztratil. Zatím jsem měl docela čas. Zvonilo až za patnáct minut.
Školu jsem našel, svou třídu taky. Dokonce i do lavice jsem se trefil. Třída byla ještě z poloviny prázdná. Nebyli tu sportovci.
Posadil jsem se a vytáhl si propisku a sešit, do kterého jsem si psal zatím úplně všechno.
Začal jsem si kreslit. No, jestli se tomu dalo říkat kreslení. Prostě jsem si tak nějak různě čmáral náhodné tvary.
Abstraktní umění.
Pár minut před zvoněním se ozval nepříjemný hluk, který mě donutil zvednout pohled. Byli tu sportovci, v čele s Hoseokem. Ani mě to nepřekvapilo, že je vedl zrovna on.
Bez rozmyšlení jsem protočil očima nad tím zjevem a dál se věnoval svému sešitu.
Byl jsem znovu donucen zvednout pohled, když mi něčí zadek přistál na lavici. Ten zadek nepatřil nikomu jinému, než Hoseokovi.
"Divím se, že jsi mě včera nešel pozdravit," prohodil, jakoby nic.
Hodil jsem po něm nechápavý pohled.
"Nemám tušení, o čem to tady sakra mluvíš," dostal jsem ze sebe nechápavě.
"Včera jsi byl nejspíš s maminkou v obchoďáku a my na tebe koukali. Ani ses neobtěžoval dojít pozdravit kamarády," řekl s hraným ublížením.
"Ty seš vadnej," odpověděl jsem suše.
O co mu sakra jde?!
"Podívej se na sebe," odfrkl si Hoseok a prstem mi zatlačil na čelo.
Chtěl jsem mu říct, ať na mě okamžitě přestane sahat, ale přišla učitelka a Hoseok se přemístil do své lavice.
Vedle mě se posadil ten kluk, který tam seděl i včera a já se mohl jen modlit, aby brzy odešel.
Samozřejmě jsem se musel zase představovat, protože si učitelka všimla, že jsem nový.
Věděl jsem, že to takhle bude až do konce týdne. Už teď jsem se s tím smířil.
O přestávce jsem Hoseoka už neviděl. Kolem jeho lavice se shlukla skoro celá třída a jen poslouchali, co Hoseok říká.
Dal jsem si do uší sluchátka a pustil si písničky. Nepotřeboval jsem je slyšet, jak se smějí všemu, co Hoseok řekne.
Hoseok je měl všechny omotané kolem prstu. Byli schopní udělat vše, co jim Hoseok řekl.
Až na jednoho chlapce a mě. Ten chlapec seděl ve třetí lavici a nikoho si nevšímal. Měl blonďaté vlasy a neustále sluchátka na uších.
Seděl sám.
Buď jeho spolusedící byl někde u Hoseoka a nebo chyběl.
Nebo seděl sám. Včera jsem si ho nevšiml.
Myslím, že bych se s ním časem zkusil bavit. Mohl by být fajn.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Linnie Linnie | Web | 27. července 2016 v 7:57 | Reagovat

Super jako vždy ^^. Proč mám takový pocit, že ten blonďák je Yoongi. No uvidíme co jsi na nás vymyslela. Těším se na další dílek ^^

2 Hatachi Hatachi | Web | 27. července 2016 v 14:30 | Reagovat

Zajímavé. Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama