I can´t love you || 6. část

3. srpna 2016 v 6:00 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Tak jsem tu s dalším dílem této povídky!
Upřímně, zdá se mi, že je to čím dál větší shit. Přemýšlím nad tím, že ji přestanu psát, ale docela mě to chytlo, takže se těch dílů asi nezbavíme, no:D
Povídka nebude mít moc dílů, protože tam bude hodně časů překakovaných. Rozhodla jsem se tak, protože absolutně nevím, co bych tam tak nějak měla psát:D
Proto to radši přeskočím, abyste nemuseli číst nudné díly, ve kterých se skoro nic neděje.
Okay.
Možná budete muset.
Uvidím ještě:D
BTS||Vhope|YoonMin?!|JiKook?!|15+|6.díl|by Karis

Omlouvám se za chyby!^^

Celý týden uběhl, ani jsem nevěděl jak. S nikým jsem se nebavil, nikdo se nebavil se mnou. Už se ani nepokoušeli se mnou začít nějakou konverzaci.
Ten blondýn, který si nikoho nevšímal, seděl sám. Pořád. Nikdo se k němu ani nepřiblížil a když tak udělal, ihned se co nejopatrněji vypařil. Nechápal jsem tomu, ale byl jsem rozhodnutý to zjistit.
Proč ho všichni ignorují? Měl jsem chuť se jich zeptat, ale bál jsem se s nimi začít konverzaci.
Do té doby, než mi na lavici přistál Hoseokův zadek. Už jsem si na to tak nějak zvykl. Každé ráno se tam posadil, párkrát mě urazil, ostatní se tomu zasmáli, já ho poslal do prdele a přišla učitelka.
Tenhle denní rituál se opakoval. Takže vlastně nemůžu říct, že se se mnou nikdo nebavil. Hoseok rozhodně nikdo nebyl.
Takže, jediný, kdo se se mnou bavil - lépe řečeno, mě urážel- byl Hoseok.
Automaticky jsem k němu zvedl pohled a vyčkával, co z něj zase vypadne.
"Chyběl jsem ti přes ten víkend?" sladce se zaculil.
"Strašně moc!" odpověděl jsem mu s nádechem sarkasmu.
Hoseok se jen zasmál a už se nadechoval k nějaké odpovědi.
"Mám dotaz," přerušil jsem ho.
Kývl hlavou, že mám pokračovat.
"Kdo je ten kluk támhle?" ukázal jsem na něj hlavou a pak svůj pohled přetočil zpátky k Hoseokovi.
"Min Yoongi. Třídní nerd. Ale myslím, že na tebe nemá. Sice se s nikým nebaví, ale nevyhledává konflikty, narozdíl od tebe, zlato," mrkl na mě.
"Ještě jednou mi řekneš zlato a dostaneš přes hubu," zavrčel jsem.
"Vidíš? To je přesně to, o čem mluvím, ty pako," zasmál se a odešel do své lavice.
Sklopil jsem pohled a zamyslel se. Takže, když si jich nebudu všímat, nebudou si oni všímat mě. Chápu to dobře?
"Tae?" zavolal na mě ještě Hoseok.
"Co?" odpověděl jsem nepříjemně.
Nechtěl jsem, aby to vyznělo tak, jak to vyznělo, ale nemohl jsem nemohl jsem si pomoct. Začínala mi vadit jen Hoseokova samotná existence. Měl mě jen jako svého soukromého šaška.
"Owww, nebuď drzý, nebo si mě nepřej," křikl na mě, ale ne nijak hlasitě.
Sklopil jsem pohled do lavice a mlčel. Nechtěl jsem ho víc pokoušet.
Mohl mě kdykoliv zbít a nikdo ve třídě by mi nepomohl, protože všichni byli na Hoseokově straně.
Co ve třídě. Nikdo na škole, by mi nepomohl.
Protože nikdo si nechtěl znepřátelit Jung Hoseoka.
"Nemysli si, že když budeš dělat, že tu nejsi, že si tě přestanu všímat," zasmál se, jako kdyby mi četl myšlenky.
Rychle jsem k němu zvedl pohled a překvapeně na něj zíral. Jak...? Proč...?
"Líbí se mi tvůj nasranej výraz," nevinně zamrkal, sladce se usmál a začal se bavit s klukem, který seděl vedle něj.
Za ten týden jsem stihl zjistit, že to byl Jimin. Hoseokův nejlepší kamarád. Ti dva bez sebe nedali ani ránu. Všude chodili spolu. Dokonce na záchod nechodili sami. Vždycky se doprovázeli.
Skousl jsem si spodní ret a raději se vrátil zpět k sešitu, protože jsem cítil, jak se mi do tváří hrne krev. Znamená to, že se mu líbí můj obličej? Nebo ho jen baví dělat ze mě blbce?
O co tomu klukovi sakra jde?
- - -
Stál jsem ve frontě na jídlo. Mamka mi nařídila, že musím chodit na obědy, protože si tak můžu udělat víc kamarádů a hlavně nesmím být bez jídla.
První týden jsem tam chodit nemusel, ale teď už musím. Takovou zradu jsem od ní fakt nečekal.
Dostal jsem nějaký sendvič a k tomu zeleninu.
Chtěl jsem si jít sednout někam sám, ale nenašel jsem volný stůl. Hoseok a jeho parta seděli uprostřed jídelny a cítil jsem na sobě jejich pohled.
Potom jsem uviděl svou spásu. Min Yoongi. Ten kluk od nás ze třídy, seděl sám vzadu u okna a něco si čmáral na papír.
Došel jsem k němu a doufal, že mě nepošle někam, tam kam sluníčko nesvítí.
"Ehhhh... Ahoj. Můžu prosím k tobě?" zeptal jsem se nervózně.
"Huh?" sundal si sluchátka a překvapeně se na mě podíval.
"Jestli si můžu sednout..." zkusil jsem to znovu.
"Jo, hlavně tu takhle nestůj, přitahuješ pozornost," kývl směrem ke stolu, kde seděl Hoseok a znechuceně nás pozoroval.
Když se na nás díval Hoseok, tak nás prakticky sledovala celá jídelna.
"Jsem Taehyung," představil jsem se, pro jistotu, že nebude vědět mé jméno.
Ani by mě nepřekvapilo, kdyby ho nevěděl.
"Yoongi," odpověděl.
"Těší mě," pousmál jsem se.
"Proč sis nesedl k nim?" zeptal se.
Bylo mi jasné, koho myslí.
"Proč bych měl? Je to jen banda blbečků," pronesl jsem a upil ze svého pití, kterým byl ledový čaj.
"Konečně někdo, kdo má stejný názor," zašklebil se Yoongi, "ale bavíš se s nimi..." dodal po chvíli.
"Protože mě učitelka posadila k tomu jednomu..." přemýšlel jsem nad jménem toho chlapce.
"Chanyeol," poradil mi Yoongi a já přikývl.
"A Hoseok se se mnou prostě začal... Bavit? Ne, dělat si ze mě prdel, protože jsem nový a tak," vysvětlil jsem.
"Nahh, ten kluk je kapitán fotbalového týmu. Není ZAS tak špatný. Jen ho nesmíš naštvat. Když to uděláš, tvůj konec je jasný. Skončíš někde u skříněk v kaluži krve," řekl Yoongi vážně.
Začal jsem se dusit na tom sendviči a Yoongi jen vyděšeně koukal. Nejspíš nechápal, co přesně se děje a podle jeho výrazu jsem hádal, že se snažil přijít na to, co se sakra děje a co sakra řekl, že jsem se začal dusit.
Po chvíli mi už po tvářích tekly slzy a stále jsem nemohl popadnout dech. Přestal jsem řešit Yoongiho výraz, který se z překvapeného změnil na vyděšený a pokračoval ve snaze popadnout dech.
"Snažíš se zabít?" slyšel jsem za sebou známý hlas.
Nedokázal jsem odpovědět, protože, když jsem to zkusil, ještě víc se to zhoršilo.
Hoseok mě zezadu párkrát praštil do zad a po chvilce jsem se mohl konečně nadechnout.
"Radši bych chcípnul, než vidět ten tvůj ksicht dalších pár let," odsekl jsem mu, ale můj hlas byl ještě slabý a celý se chvěl.
"Ještě jsme spolu neskončili..." zavrčel Hoseok a pak zmizel.
Vydechl jsem dech, který jsem ani nevěděl, že jsem zadržoval.
Yoongi se na mě vážně podíval.
"Myslím, že bude lepší, když se budeš držet zpátky..."
Přikývl jsem. Věděl jsem, že je zle. Dnešním dnem jsem to dosral.
Yoongi mi nabídl, že si můžu sednout k němu. Souhlasil jsem a šli jsme to domluvit s učitelkou.
Hoseok, když přišel do třídy si neodpustil poznámku o tom, že dva největší odpady třídy sedí vedle sebe.
"To mě potěš, ty dvě paka se hledali, až se našli," zasmál se ještě a plácl si s Jiminem.
Nevšímal jsem si ho. Jen jsem sklopil hlavu a nic neříkal. Snažil jsem se dělat, že tam nejsem.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 3. srpna 2016 v 20:33 | Reagovat

No...jsem moc zvědavá, co bude dál. Je to čím dál zajímavější. Moc se těšim na další díl. Děkuju...

2 Karis Karis | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 21:37 | Reagovat

[1]: aweeehhh, to já děkuji<3
Taky by mě to zajímalo...:D Ale věř mi, bude to čím dál horší q.q pro Taehyungieho T.T Tak... snad tě to nezklame:D
Ještě jednou moc děkuji<3

3 Steph Steph | 3. srpna 2016 v 21:58 | Reagovat

Doufám, že Taemu nechceš ublížit :D >< sice si Tae hraje s ohněm, ale neubliž mu :D těším se na další díl :)

4 Karis Karis | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 22:39 | Reagovat

[3]: pokusím se mu tolik neublížit... ale nechci spoilovat, protože už mám napsaný devátý díl:D BUDETE MĚ VRAŽDIT TAKY, ŽE? T.T
anywayy... moc děkuji<33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama