I can´t love you || 8. část

17. srpna 2016 v 7:00 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Jsem tu s dalším dílem!^^
Psala jsem ho před x dny, momentálně již píšu díl jedenáctý:D Tak... snad se bude líbit ^^
BTS||Vhope||JiKook?!||YoonMin?!||15+||8.díl||by Karis

Dlouho jsem jen seděl v té šatně a koukal do zdi. Nebyl jsem schopný pohybu.
Koukl jsem se na hodiny, které byly pověšené na zdi a zděsil se. Už bylo skoro pět hodin.
Vytáhl jsem mobil a zavolal mamce.
"Ahoj mami, hele já přijdu nejdřív tak za půl hodiny, protože se musím domluvit s učitelkou na jeden test ještě," vymyslel jsem rychlou výmluvu.
"Dobře, ale spěchej... V šest jsme chtěli jet," odpověděla.
Vypadalo to, že mi to sežrala.
Odsouhlasil jsem jí to a následně hovor položil. Zadíval jsem se na své ruce, které byly trošku špinavé od krve, která mi tekla ze rtu.
Donutil jsem se zvednout a i s taštičkou od Hoseoka jsem zamířil na záchody, kde bylo zrcadlo.
Můj odraz v zrcadle mě až vyděsil. Všude po obličeji jsem měl rozmatlanou krev, která již teď byla zaschlá. Vypadalo to fakt nechutně.
Ta krev mi tekla ze rtu, protože jsem ho měl rozseknutý a potom nejspíš z nosu, ale to jsem nijak zvlášť nevnímal.
Rychle jsem si ten obličej omyl a následně si vyrhnul nohavici u kalhot. Měl jsem na nich díru a koleno od krve.
Muselo se mi to stát, jak jsem několikrát spadl na zem. K mojí smůle, oni nebyli líní si mě zase zvednout.
Zasyčel jsem bolestí. Ta desinfekce štípala jak čert. Nějak se mi to i povedlo zalepit. Nebyla to nijak velká rána, jen malá sedřenina.
Tašku s věcmi jsem položil na židli, na které jsem předtím seděl a konečně vyrazil ze školy.
Abych byl upřímný, vůbec se mi na tu večeři nechtělo. Nejraději bych zůstal ležet doma v posteli po celý zbytek týdne.
Ale to jsem nemohl udělat. Musel jsem Hoseokovi dokázat, že mě něco takového nevyvede z míry a že se jen tak nevzdám.
Musel jsem mu dokázat, že z něj nemám strach a že jsem schopný přijít do školy i potom, co mi udělal. I když jsem ten strach fakt měl, snažil jsem se nakecat sám sobě, že nemám.
Musel jsem to dokázat jemu, ale hlavně sám sobě.
Musel jsem se konečně postavit na nohy.
Domů jsem dorazil chvilku po šesté hodině.
"Konečně jsi doma!" vykřikla mamka, ale pak se zarazila, "co se ti proboha stalo?"
"Když jsem teď odcházel, tak jsem si šlápl na tkaničku a v tom parku, přes který se jde k nám, jsem spadl ze schodů," vymyslel jsem rychlou výmluvu.
"Tak si to jdi rychle umýt a pak se převlékni do čistého oblečení, za chvíli vážně musíme jet," popohnala mě a já se přinutil k přikrývnutí.
Ona běžela do obýváku, aby šla říct tátovi, co se mi stalo a já zamířil do pokoje, kde jsem si vzal čisté oblečení.
V koupelně jsem zjistil, že se mi na tváři kousek pod okem rýsuje pěkná modřina.
Vytáhl jsem korektor, který jsem měl v položený u zrcadla a rychle si tím zakryl všechny viditelné rány.
Pak už jsem jen mohl doufat, že jsem na nějakou nezapomněl. Došel jsem do obýváku říct rodičům, že už můžeme jet a chvíli na to, jsme opravdu jeli.
Nevím, kam přesně, cestu si nepamatuji. Chtělo se mi hrozně spát a možná, že bych i spal, kdyby mi celým tělem neproudila bolest, která odmítala ustoupit.
Měl jsem si vzít ještě nějaký prášek proti bolesti. Začínal jsem litovat čím dál víc, že jsem si ho nevzal.
Byla to hodně velká restaurace a jak jsem brzy zjistil, rodiče do ní měli rezervaci, proto se tak spěchalo.
Posadili jsme se ke stolu a každý jsme si objednali nějaké jídlo.
Vzal jsem si obyčejné sushi s wasabi. Všechno mi tu přišlo až nechutně drahé.
A všude byla spousta lidí, kteří byli oblečení do drahého oblečení.
No, a pak jsem tu byl já ve svým černých přiléhavých kalhotách s dírami na kolenou a volném bílém tričku.
Cítil jsem se nepříjemně. Přišlo mi, že na mě všichni zírají, i když tomu tak nebylo.
Večeře proběhla celkem v klidu. Rodiče si mě skoro nevšímali a já byl spokojený.
Dojedli jsme a chvíli na to šli domů. Přijeli jsme až někdy kolem deváté večer.
Ten večer jsem se rozhodl, že Jungkookovi pouze napíšu na dobrou noc. Neměl jsem náladu, ani sílu mu volat a vybavovat se s ním o tom, jaký měl ten druhý den.
Jungkook: Těžký den?:( krásný sny <3
Ani si neumíš představit, proběhlo mi hlavou a potom jsem si došel pro jeden prášek na bolest, abych alespoň mohl usnout. Všechno mě bolelo a tušil jsem, že to ráno bude ještě horší.
Řekl jsem mamce, že mi není dobře a že jdu spát. Na nic se neptala, jen přikývla a já zmizel dřív, než si to stihne rozmyslet.
Netrvalo mi to dlouho a já usnul.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Linnie Linnie | Web | 17. srpna 2016 v 12:37 | Reagovat

Chudáček, co mu to děláš? I když já mám co říkat... xD Těším se na další dílek^^

2 Steph Steph | 17. srpna 2016 v 12:56 | Reagovat

:-( prosím už ho víc netrap :') těším se na další díl

3 Karis Karis | E-mail | Web | 17. srpna 2016 v 13:14 | Reagovat

[1]: hehehehe *slowly drinks her coffee while smirking as Yoongi* xDD Děkuju<3

[2]: heeeeh...:D *nervous laugh* Omlouvám se, okay?:D
A děkuju moc <3

4 Hatachi Hatachi | Web | 17. srpna 2016 v 20:36 | Reagovat

Chuděrka...ráno to bude mít těžké. Jsem zvědavá, jestli to dá...
Těšim se na další díl...

5 Karis Karis | E-mail | Web | 18. srpna 2016 v 22:46 | Reagovat

[4]: Ano, ano :x Nezapomínejme, že Taehyungie se jen tak nevzdá!!:D Děkuji moc<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama