I can´t love you || 9. část

24. srpna 2016 v 21:42 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Omlouvám se, že je to tady až teď, no:D Ale ráno byla hra osudu:DD
Dneska jsem nad tím v práci přemýšlela (opět jsem neměla co dělat xDD) a rozhodla jsem se, že když bude Hra osudu, tak I cant love you bude v osm hodin večer:D Bohužel mi to nevyšlo (byla jsem venku... nebo jsem hrála hru, už si to nepamatuji:D), tak je to tady až teď :D
ENJOY!<3
Snad se bude líbit^^ a každý koment zahřeje u srdíčka, jako vždycky <3 I love you <3
BTS||Vhope||Yoonmin?!||JiKook?!||15+||9.díl||by Karis

Omlouvám se za chyby^^ tuhle povídku píšu celou přes mobil:D

Ráno mě probudil nepříjemný zvuk budíku. Tiše jsem zanadával a z úst mi uniklo tiché, bolestné zaskučení.
Představa, že musím do školy a vidět se s Hoseokem, mě nutila zůstat v posteli ještě víc.
"Tae! Dělej, nebo přijdeš pozdě!" zakřičela na mě mamka.
"Vždyť už jdu," odpověděl jsem, ale pochyboval jsem, že mě slyšela.
Zvedl jsem se na nohy. Celým tělem mi projela nepříjemná bolest a já nevěděl, co sakra dělat.
Vyhrnul jsem si tričko. Na boku se mi rýsovala pěkná, fialová skvrna.
I na rukou jsem něco měl a z rtu mi opět tekla krev.
Nesnáším zívání.
Natáhl jsem se pro kapesníčky a jeden si přitiskl na ret.
Dobelhal jsem se do koupelny a zadíval se do zrcadla. To krvácení po chvíli přestalo, díkybohu.
Rychle jsem se osprchoval a na všechny modřiny jsem si dal nějakou mastičku, co jsme tam měli. Na ten ret jsem si taky něco dal a poté se převlékl do čistého oblečení. Vzal jsem si mikinu, aby nebylo nic moc vidět.
S tichým povzdechem na rtech jsem mířil do kuchyně, kde na mě čekala malá snídaně a ve skříňce nad dřezem prášek proti bolesti.
Rychle, dokud jsem byl v kuchyni sám, jsem si ho vzal a zapil vodou.
Snědl jsem trochu z té snídaně, kterou mi mamka připravila a šel jsem do školy.
Cesta mi utekla strašně rychle. Ve třídě jsem byl zase mezi prvními.
"Ahoj," kývl jsem na Yoongiho a posadil se vedle něj.
"Hoj," odpověděl mi Yoongi a vyndal si sluchátka z uší.
Slabě jsem se pousmál a položil si hlavu na lavici. Během chvíle se ozval hlasitý smích a do třídy vstoupil Hoseok a jeho parta.
Nezvedl jsem pohled. Jen jsem zavřel oči a doufal, že ten zvuk brzy utichne.
"No koukejme, kohopak to tu máme," slyšel jsem Hoseokův posměšný hlas.
Zvedl jsem k němu pohled a zadíval se na jeho tvář. I když se choval jako choval jako kretén, tak mu to slušelo.
Neodpovídal jsem, jen jsem ho sledoval a doufal, že mě nechá být.
"Divím se, že jsi přišel do školy," odfrkl si.
"Takovou radost bych ti neudělal," odpověděl jsem klidně a svůj pohled sklopil k lavici.
Nedokázal jsem tomu zabránit. Prostě to ze mě vypadlo.
Hoseok se rukama opřel o lavici a trochu se zasmál.
"Ach, ty jsi ubohej," poplácal mě po rameni a já zasyčel bolestí.
"Bolí to?" udělal smutný výraz.
Záporně jsem zakroutil hlavou. Nechtě jsem, aby věděl, jak moc mi ublížil. Nejen fyzicky, ale i psychicky.
"Tak to tě příště nesmíme tak šetřit," zašklebil se.
"Už ne... Prosím..." zašeptal jsem, ale nemohlo mě být slyšet.
Spíš jsem to zamumlal tak rychle a potichu, že jsem věděl jen já, co jsem to vlastně řekl. Hoseok všek vypadal, že pochopil.
Jen zasmál a poté odešel do své lavice. Spolu s ním zmizel i ten dav, který postával u naší lavice.
"Promiň," podíval jsem se na Yoongiho.
Věděl jsem, jak neměl rád velké davy. Nesnášel lidi, ovšem, pokud nebyl na stagy. Tam mu to nevadilo.
"Nevadí... Ale ty vypadáš, že se ti něco stalo. Chceš si o tom promluvit?" zeptal se vážně.
"Ne, to je dobrý..." pousmál jsem se.
"Zbili tě, že?" kývl na ně a poukázal na můj roztrhlý ret.
"Ne... Včera mě zdržela učitelka kvůli nějakým nedopsaným testům a pak mi volala máma, že máme jet na tu večeři, jak jsem ti o ní říkal a jak jsem běžel, tak v tom parku, jak je tady kousek, jsem hodil hubu ze schodů," zalhal jsem a tiše se zasmál, aby to bylo věrohodné.
Yoongi jen zakroutil hlavou. Bylo zřejmé, že mi to nesežral.
- - -
"Co máme teď?" zeptal jsem se Yoongiho, který si začal balit věci.
"Tělák," protočil očima a hodil do batohu poslední věci.
Napodobil jsem ho a poté jsme odešli ze třídy. Každý jsme musel do své skříňky pro věci na tělocvik.
Nechtělo se mi tam. Zrovna teď, když mám modřiny skoro po celém těle a ještě to sedřené koleno.
Hodil jsem batoh do skříňky, protože to byla poslední hodina.
Yoongi na mě čekal na chodbě a poté jsme se vydali do šaten, kde jsem již jednou byl. Neměl jsem na to dobré vzpomínky.
Já i Yoongi jsme si vybrali skříňky až v zadní části šatny. Vzal jsem si tu jednu v rohu a rychle se začal převlékat. Měl jsem kraťasy, takže moje rozbité koleno bylo hezky vidět, ale přes tričko jsem si hodil mikinu, tak to nebylo tak hrozný.
Došli jsme na chodbu, kde na nás již čekal učitel. Když jsme byli všichni, učitel nás poslal ven, protože dneska budeme hrát fotbal.
Yoongi vedle mě naštvaně zavrčel, ale já se zaradoval. Fotbal mě bavil a ve staré škole jsem byl chvíli i kapitán týmu.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Steph Steph | 25. srpna 2016 v 0:06 | Reagovat

Chudák Taehyungie ㅠㅠ baví mě tě to? XD vim, že jo xD hlavně ať už ho znovu nezbijou.. :D těším se na další díl :)

2 Linnie Linnie | Web | 25. srpna 2016 v 9:04 | Reagovat

Asi se v tom Taeho mučení vyžíváš co? XD Nedivím se ti, já to dělám taky a s radostí xD
No ale doufám že Hoseok s tím už přestane, ale jak tě znám tak asi marně. Těším se na další dílek^^

3 Hatachi Hatachi | Web | 25. srpna 2016 v 21:27 | Reagovat

Moc hezké. Těšim se na další díl...

4 Karis Karis | E-mail | Web | 27. srpna 2016 v 17:08 | Reagovat

[1]: A víš, že mě to fakt baví?:DD Občas se cítím jako psychopat, ale někde si potřebuji vylít své srdíčko T.T :DDD No... snad ne, no:DDD To si pak budeš muset vyřdit s tou kravkou, co to píše :DD
Děkuji moc <3

[2]: Ano, ano a ano!!:DDD  No... doufat můžeme, že?:DDD
Děkuju moc <3

[3]: Awww, děkuji moc<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama