I can´t love you || 13. část

23. září 2016 v 7:00 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Ani jsem nečekala, že Taehyung udělá to, co udělal:D Ale stalo se, no o,o
Snad to všechno přestane být takové drama O.O :D Okay, všichni znáte mě a mou lásku k tomu všechno dramatizovat:D
Snad se díl bude líbit!:) Já si jdu chcípnout do školy:D
BTS||Vhope||YoonMin||JiKook||NamJin|| 15+|| 13.díl|| by Karis

Omlouvám se za chyby:)

---

Padl jsem Jungkookovi do náruče a spokojeně zavrněl. Sice mě bolel zadek z těch tří hodin v autobuse, ale stálo to za to.
"Konečně!" zazubil se na mě Jungkook a já přikývl.
Potom jsme se vydali ke Kookovi domů, kde na nás čekali Namjin. Tedy Seokjin a Namjoon. S Kookem jsme jim vymysleli tohle párové jméno.
Hlasitě jsme se smáli všemu možnému a dělali jsme všelijaké kraviny. Tolik mi to chybělo. Cestou jsem poznával známé tváře a usmíval se. Nebyl to žádný falešný úsměv. Po dlouhé době jsem se usmíval, protože jsem nemohl jinak. Nedokázal jsem tomu zabránit. Rty se mi samovolně kroutily do širokého úsměvu.
Doma jsem se objal s Namjoonem a Seokjinem a potom jsme se šli najíst. Ano, říkal jsem tomu domov. Cítil jsem se tady více doma jak v tom bytě, kde jsem nyní žil s rodiči.
Seokjin nám uvařil večeři a potom jsme si všichni vlezli na gauč a kluci mě začali vyzpovídávat.
Ptali se úplně na všechno.
"A co kluci?" nadhodil Jungkook se smíchem.
"Jeden by byl..." povzdechl jsem si a tiše se zasmál.
"Povídej!" vypískl nadšeně Seokjin.
"Je to idiot a jsem si jistý, že mě nemá rád," odpověděl jsem a z úst mi unikl slabý povzdech při vzpomínce na Hoseoka.
Nechápal jsem se.
"Jak si tím můžeš být tak jistý?" podíval se na mě Namjoon.
Nic jsem neříkal, jen jsem k němu zvedl pohled. Díval jsem se na ně, dokud to Jungkook nevyřešil za mě.
"Sundej si triko," řekl najednou.
My ostatní jsme na něj zůstali koukat jak na vola.
"Dělej, nezdržuj to," pokračoval, když jsem se ani nehnul a jen na něj koukal.
Zřejmě mu to došlo.
"Kookie, ne, prosím..." zašeptal jsem.
Ještě pořád jsem měl na těle nějaké modřiny. Nebyly tolik vidět, ale pořád tam byly a Jungkook byl schopný je najít, i kdyby vidět nebyly.
"Takže je to pravda... A ty dny, kdy jsi mě ignoroval... Tak se to stalo, že?" vážně se na mě podíval.
"Co mluvit o něčem jiném?" zkusil jsem nějak změnit téma.
"Řekl jsi o tom někomu?"
Jungkook mou předchozí otázku ignoroval, zatímco Namjoon a Seokjin na nás jen překvapeně koukali. Bylo mi jasné, že se z toho nijak nevykroutím a rozhodl se jim říct pravdu. Přeci jen, jim jsem věřit mohl - a taky jsem jim věřil. Nebylo to tak, že bych Yoongimu nevěřil, ale u něj jsem se bál, aby Hoseokovi něco neudělal. Protože Hoseok by mu to vrátil, akorát mnohem silněji.
Záporně jsem zavrtěl hlavou v odpověď a promluvil dřív, než začal Jungkook.
"Můžu si za to sám. Hned první den se se mnou šel bavit, jenže já ho poslal do prdele. A byl jsem hrozně drzý. On je kapitán fotbalového týmu... Každý k němu chová respekt, dokonce i někteří učitelé a pak si přijdu já a tohle. A začal jsem se bavit s třídním nerdem, jmenuje se Yoongi a je fakt super. Je tichý a pořád poslouchá hudbu a mě prostě stačí, že jen sedím vedle něho a nikdo nic neříká. No a nějak se stalo, že mě jednou Hoseok a jeho parta zbili. Nevím jak, ale nějak zjistil, že jsem gay. Mamce jsem řekl, že jsem spadl na schodech v parku a ona mi to sežrala. A pak už to nebylo nic moc vážného. Spíš mi jen dal pěstí, buď do břicha nebo do obličeje. A říkal mi hnusné věci. A pak mě vždycky nějaký čas ignoroval. Vůbec si mě nevšímal a pak zase. A když jsem s ním sám... Občas se ho strašně bojím, ale občas jsem fakt drzej a vím, že on to tak nenechá, ale prostě... Nedokážu tomu zabránit, prostě to ze mě nějak vylítne a on to nesnáší. A nevím, co si o něm myslet. Jednou jsem šel dřív ze školy, protože mě naštvali a on šel za mnou a říkal, že si sedneme do parku na lavičku, abych se uklidnil. Jenže já odešel a od té doby jsme spolu nijak nemluvili. A dneska na těláku jsme hráli basket - mimochodem, Yoongi miluje basket- a vyhráli jsme a učitel za mnou po hodině šel, že jestli nechci do fotbalového týmu, asi je trenér. A byl tam s ním Hoseok. Samozřejmě, že jsem odmítl. Vymyslel jsem si nějakou výmluvu. Učitel mi to sežral, ale Hoseok ne. Bylo to na něm vidět a dokonce mi to i řekl, takže. Nevím. Nevím, co si o tom všem myslet. Když ho fakt nenaštvu, tak mě nepraští, ale jakmile řeknu něco hnusného a nebo něco, co ho naštve, tak se asi neovládne? Nevím, jak přesně bych to řekl..." dostal jsem ze sebe.
Lezlo to ze mě jak z chlupatý deky, ale oni mě pozorně poslouchali. Jungkook mě během mého vyprávění držel za ruku. Byl trochu nervózní a možná i naštvaný, poznal jsem to na tom stisku.
"Wow," dostal ze sebe po chvíli ticha Namjoon.
Seokjin se na mě slabě pousmál.
"Chápu, proč ho máš rád..." řekl nakonec.
Zvedl jsem k němu pohled. V očích mě tlačily slzy, ale dařilo se mi je zamrkat.
"Takže... Je oblíbený, určitě hezký, má dobrou postavu... Typický oblíbený středoškolák. A má i svoje tajemství a ta tajemství tě na něm přitahují, ne? Teda alespoň takhle to je ve většině příbězích," pokrčil rameny, jako kdyby to bylo naprosto normální.
"Asi máš pravdu..." přikývl jsem nakonec.
Měl vlastně pravdu. Jen zapomněl na ten detail, že Hoseok hrozně hezky voněl.
"Co plánuješ dělat?" podíval se na mě Jungkook, který vypadal, jako kdyby ještě pořád zpracovával všechny informace.
"Nevím. Asi to nějak přežít," odpověděl jsem lhostejně, "je mi to vlastně jedno, nemám moc motivaci a pořád mám vás a Yoongiho... On i když se fakt nezdá, tak mi přijde, že dokáže rozbít hubu na potkání," dodal jsem se smíchem.
"Když se to stane ještě jednou... Zavoláš mi, jasný?" nedal se Jungkook.
"Neboj se," uklidnil jsem Kooka a jemně stiskl jeho ruku.
"Co si pustit nějaký film?" navrhl Namjoon, "ať se trochu zlepší nálada..."
Vděčně jsem se na něj pousmál a on mi úsměv vrátil. Měl jsem je rád. On a Seokjin vždycky věděli co řít nebo co udělat v ten správný čas. A Jungkook? Jungkook byl jako můj bratr. Nemohl jsem bez něj být.
Všichni jsme to odsouhlasili, nějak se na sebe poskládali a Namjoon zapnul první film, který měl na harddisku.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Linnie Linnie | Web | 23. září 2016 v 13:53 | Reagovat

Heej... Hustý. Čekala jsem toho hodně, ale tohle fakt ne. Asdfghjkl *-* (Neřeste mě, hrabe mi.) Těším se na další dílek^^

2 Steph Steph | 23. září 2016 v 18:23 | Reagovat

Je dobře, že už to někomu řekl :) doufám, že to mezi nimi bude lepší.. Těším se na další díl :))

3 Hatachi Hatachi | Web | 23. září 2016 v 23:16 | Reagovat

Nevim...ale myslim si, že kluci proti sobě hráli fotbal a ne basketbal.
No aspoň se někomu svěřil. Ale jsem zvědavá, co s tim jako Kook hodlá dělat, až na něj Seok zase vztáhne ruku a Tae mu to zavolá.
Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama