I can't love you || 14.část

30. září 2016 v 7:00 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Tenhle díl jsem psala dvakrát, protože olalala, jak jsem měnila mobil, asi jsem si to neposlala.
A ve středu jsem jaksi zjistila, že nemám předepsáno. Ouch.
Tenhle článek píšu přes mobil, tak se omlouvám za chyby,ok?
Dneska mě čeká velice těžký den.
Od testu z organiky a později i z analytiky až po návštěvu čokoládovny, heh.
Taky plánuji menší výkec, ouch:D
A teď uz bye, ať se vyspim:D

BTS||Vhope||YoonMin||Jikook||15+||14.díl|| by Karis

Taky se omlouvám, že to je vzané trošku hopem... Potřebuji se už trochu hnout v příběhu^·^

---

Celý ten týden s Jungkookem uběhl možná až nechutně rychle. Nechtěl jsem, aby to někdy skončilo, ale člověk si nevybere.
Dýchl jsem na zrcadlo a následně ho otřel rukou. Byl jsem pořád stejný (možná jsem tady u nich trochu přibral, protože Jungkookova mamka vaří výborně a prakticky jsem měl pořád plnou pusu jídla), přesto mi přišlo, že jsem nějakým způsobem jiný.
Nedbale jsem zavrtěl hlavou a slabě si povzdychl. Oblékl jsem si tričko a odešel z koupelny pryč.
"Co máme na dnešek v plánu?" zeptal jsem se Jungkooka a skočil k němu do postele.
"Poslední bus do Gwanju odjíždí za tři hodiny," kývl na mě.
Nespokojeně jsem zamručel, ale přikývl jsem. Bude lepší, když nebudu moc dělat problémy. Bude to pro všechny lepší a jednodušší.
"Začnu balit," zvedl jsem se a přešel ke skříni, kde jsem měl oblečení.
Bude docela prdel to tam nacpat… Za svůj pobyt tady jsme byli každý den nakupovat a vždy jsem z toho nějak vylezl s jedním, nebo dvěma novými kusy oblečení. Peněz jsem měl dost. Každý měsíc mi chodilo na účet kapesné, které jsem zatím moc nevyužíval.
Vytáhl jsem to oblečení a začal ho skládat do své cestovní tašky.
Po dlouhém zápase, ve kterém jsme ztratili mnoho sil a potu, jsem měl zabaleno. Rukou jsem si prohrábl vlasy a vrátil se k Jungkookovi na postel.
"S kým si píšeš?" zvědavě jsem mu nakoukl přes rameno.
"S Chimchimem," vysvětlil.
"Jak vlastně vypadá?" zeptal jsem se a zachumlal se více do peřiny.
"Takhle," ukázal fotku černovlasého chlapce.
Cítil jsem, jak jsem ztuhl. Poznal jsem ho.
"Park Jimin," uniklo mi potichu.
"Znáš ho?" nechápal Jungkook.
Jen jsem slabě přikývl.
"Nejlepší kamarád Hoseoka," zamumlal jsem a začal si hrát s prsty.
"Třeba není jako Hoseok… Mě přijde fakt hodný," zkusil to Jungkook.
"Když myslíš," pokrčil jsem rameny a zavřel oči.
Autobus mi jel až za hodinu, mohl jsem ještě chvíli spát. Na nádraží to odsud trvalo tak pět minut.
Jungkook mě nechal. Slyšel jsem, jak odložil mobil a poté si mě přitáhl do objetí. Poddal jsem se tomu.
Bylo to možná naposledy, co jsem ho za tenhle školní rok viděl. Jiné prázdniny až do léta nemáme.

- - -

Naposledy jsem Jungkooka objal.
"Budeš mi chybět," zašeptal jsem do jeho hrudi.
Byl vyšší jak já, nechápal jsem, jak to bylo možné, že se tak vytáhl.
"Ty mě taky…" odpověděl mi šeptem a konejšivě mě hladil po zádech, "kdyby se cokoliv dělo, řekneš mi to, jasný?"
Přikývl jsem.
Namjoon ani Seokjin tu nebyli. O víkendu pracovali, skrz to, že od pondělí do pátku měli školu. Samozřejmě jsme se stavili u nich v práci, ale chápeme se - nebylo to tak úplně ono.
"Uvidíme se," usmál jsem se na něj a nastoupil do autobusu.
Zamával mi a já se opět jen usmál. Koupil jsem si jízdenku a posadil se někam doprostřed k oknu. Odhrnul jsem záclonu, abych viděl na Jungkooka.
Na tváři měl jemný úsměv. Snažil se mě povzbudit.
Věděl jsem, že rozhodně nechci pryč, ale nebylo na výběr.
Autobus se rozjel a já naposledy zamával. Jungkook taky mával. Pak už jsem jen zatáhl záclonu a do uší si dal sluchátka. Potřeboval jsem vypnout a nějak se vyrovnat s tím, že zítra už je zase škola.

- - -

"Tak jak bylo?" zeptala se mamka, když jsem za sebou zavřel dveře.
Oba dva seděli v obýváku a koukali na televizi.
"O moc líp, jak tady," kývl jsem na ni a zamířil do svého pokoje.
"Taehyungu," křikla na mě, ale nevěnoval jsem tomu pozornost.
Proč říkat, jak je to tady úžasné, když není? Proč jim lhát, když můžu říct svůj pravdivý názor?
Proč lhát sám sobě?
Tašku jsem odložil na postel a otevřel sešit na psychologii. Zítra mě čeká test.

- - -

Měsíce plynuly. Už byl skoro konec školního roku. Tedy, za měsíc už bude.
Měl jsem v plánu jet za Jungkookem.
Každý večer jsme si volali. Říkal, že musí slyšet můj hlas, aby věděl, že jsem v pohodě. Vždycky jsem na to měl stejnou odpověď - zasmál jsem se a řekl, že jsem v pohodě.
Opak byl ale pravdou. Nebyl jsem v pohodě. Byl jsem všechno, jen ne v pohodě. Nechápal jsem proč, ale Hoseok zase začal. A postupně se k němu přidávala celá škola. Snažil jsem se od sebe Yoongiho odehnat, ale nedal se. Na jednu stranu jsem mu byl vděčný, ale na druhou… nechtěl jsem, aby bylo ubližováno i jemu.
Když Hoseok nezačal, většinou si mě nikdo nevšiml. Jenže Hoseok vždycky začal.
Vždy jsem to před všemi tajil. Nikdo by na mě nepoznal, že mi někdo ubližuje. Přetvařování se mi šlo.
A pak se to nějakým zázrakem doneslo k mým rodičům…
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Linnie Linnie | Web | 30. září 2016 v 13:54 | Reagovat

Ten skok mi ani tak nevadí, protože zbytečně moc všechno natahovat (viz. LMA) je na nic. Jsem fakt zvědavá co bude dál xD Těším se na další dílek ^^

2 Steph Steph | 30. září 2016 v 19:45 | Reagovat

Je mi Taeho líto ㅠㅠ taky mi ten skok nevadí, alespoň se začne dít něco.. Zajímavého :D jsem zvědavá jak to budou řešit jeho rodiče, a jestli ti dva budou spolu někdy za dobře :) těším se na další díl :)

3 Hatachi Hatachi | Web | 30. září 2016 v 20:51 | Reagovat

Tak ani mě nevadí ten skok, možná je to i lepší. Ale konečně se rodiče dozvěděli, že je Tae šikanovaný. I když i Taeho celkem chápu, že to nikomu neřekl. Ono by to pak mohlo být ještě horší. Jsem teda zvědavá, co bude dál. Moc se těšim na další díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama