The best time with you, friend || INFINITE

7. září 2016 v 21:59 | Karis |  oneshots
Hello!
Dneska jsem tady s povídkou na skupinu infinite. Byla to má úplně první povídka na ně, ale už delší dobu jsem ji plánovala a když se naskytla příležitost v podobě soutěže... proč to nezkusit, že?
Moc štěstí jsem neměla, ale chápu to. Teď, když si povídku čtu, ani se mi nelíbí. Přijde mi, že jsem se až moc snažila a nepsala tak zhuleně, jako to dělám vždycky.
Taky je fakt, že jsem se snažila, aby to nebylo depka, i když jsem sama byla dost hluboko pod samotným dnem.
Tak... třeba se někomu bude líbit, ale varuji, není to úplně boys love:)
Spíš jen jako bromance, no.


Lee Sungyeol x Kim Myungsoo



"Tak co, jak se těšíš?" zazubila se na mě mamka a nadšeně něco míchala v misce.

"No hrozně," odpověděl jsem sarkasticky a nezapomněl jsem protočit očima.

"Ale prosím tě, bude to fajn!" snažila se mě přesvědčit a věnovala mi povzbudivý úsměv.

"Skáču radostí," opáčil jsem a posadil se na stůl v kuchyni.

"Trochu života do toho umírání," zasmála se mamka a pak na mě kývla, "a sundej tu prdel z toho stolu, kdo na tom má pak jíst!"

"Pro ten stůl to musí být čest,"odpověděl jsem se smíchem a seskočil dolů.

"Mami a opravdu tam musím?" zaúpěl jsem a nafoukl tvářičky ve snaze ji obměkčit.

"Dřív nebo později tam budeš muset a čím dřív, tím líp..."

"A co počkat do příštího roku?"

"To se chceš učit všechno znovu?" pozdvihla obočí a otřela si ruce, které byly opatlané od těsta.

"Nechci," přiznal jsem a rukou si promnul kořen nosu.

"Tak vidíš, Myungsoo, teď se běž umejt a pak přijď na večeři, okay?" mrkla na mě.

Věděl jsem, že udělala moje oblíbené jídlo a ještě k tomu bude nějaký dezert. Nejspíš nějaký dortík nebo koláček se šlehačkou a zmrzlinou.

Přikývl jsem na souhlas a se sklopenou hlavou a rukama v kapsách jsem zamířil do svého pokoje, kde jsem si vzal věci na spaní.

Pohledem jsem zamířil ke své nové školní uniformě, která visela na ramínku na skříni. Bílá košile s červeno-šedou kravatou a šedé kalhoty a sako. Díkybohu, boty jsem mohl mít jaké jsem chtěl.

Na nošení uniformy si asi nikdy nezvyknu. Na mé předešlé škole jsme je nosit nemuseli a tak mi to i vyhovovalo.

Z úst mi unikl slabý povzdech a rukou jsem si prohrábl vlasy. Poté jsem se otočil na imaginárním podpatku a zamířil do koupelny. Dal jsem si rychlou sprchu. Normálně tam vydržím hodiny, ale dnes jsem nějak neměl náladu a navíc - těšil jsem se na to jídlo!

- - -

"Myungsoo! Vstávej!" probudil mě mamky hlas.

Něco nesrozumitelného jsem zamručel a následně rozlepil oči. Všechno jsem měl rozmazané a v hlavě prázdno.

"Co se děje?" nechápal jsem.

Podíval jsem se na svůj noční stolek a zděsil se, bylo půl sedmé ráno. Vyděšeně jsem se na mamku podíval, ale ona se jen zasmála.

"Jdeš do školy, broučku," oznámila mi a následně odešla z pokoje pryč.

Naprázdno jsem otevřel pusu a nechal ji takhle několik minut, zatímco jsem tupě zíral na dveře, které se před chvílí zavřely.

Pak mi všechno došlo a já se pomalu začal hrabat na nohy. Doplazil jsem se do koupelny, kde jsem si opláchl obličej studenou vodou, abych se trochu probral. Vyčistil jsem si zuby a málem jsem se zadusil pastou, když jsem začal zívat.

Byl jsem neuvěřitelně unavený. Dokonce jsem ani nebyl nervózní. Jen se mi tam prostě nechtělo. Neměl jsem ani strach.

Ale bylo to tím, že jsem byl ještě totálně mimo, takhle po ránu. Ono to všechno za chvíli přijde.

Když jsem vypadal trochu k světu, došel jsem se převléct do své školní uniformy. Cítil jsem se v tom zvláštně.

Po dlouhé době jsem na sobě měl něco, co bylo trochu formální.

"Co když mi nebudou rozumět? Nebo spíš, co když nebudu rozumět já jim?" zeptal jsem se mamky, když jsem usedl za stůl, kde na mě již čekala snídaně.

"Ale budou ti rozumět," uklidňovala mě.

"Ale… co když mi nebudou chtít rozumět?" vysoukal jsem ze sebe a napil se kakaa.

"Nebuď takový pesimista, hmm? Všechno bude dobrý," poplácala mě po zádech, "sluší ti to," mrkla na mě ještě a poté zamířila do koupelny.

Slabě jsem si povzdychl a dojedl poslední zbytky snídaně. Odnesl jsem po sobě nádobí do myčky a zalezl do pokoje, kde na mě čekal batoh.

Chvíli jsem na něj tupě zíral, ale když na mě mamka zavolala, ať si pohnu, jinak to nestihneme, vrátil jsem se zpět do reality a batoh si přehodil přes rameno.

V malé chodbičce jsem si nazul boty a s mamkou po svém boku jsme zamířili k autu.

"Domů půjdeš pak sám, okay?" podívala se na mě, když nastartovala. "Já budu nejspíš ještě v práci."

Přikývl jsem na souhlas a zadržel jsem další povzdychnutí. Mamka se na mě zářivě usmála a potom už se jelo.

Znuděně jsem vystoupil z auta a s batohem přes jedno rameno jsem šel s mamkou do ředitelny. Ta škola byla větší, než jsem myslel. Byl jsem si na sto procent jistý, že se tady ztratím.

Došli jsme před ředitelnu a mamka zaklepala. Obdivoval jsem, jak dokáže být tak sebevědomá ve všem, co dělala.

"Dále," ozval se ženský hlas a my oba vstoupili.

"Dobrý den," pozdravili jsme a já se k tomu ještě uklonil.

"Dobrý den, ty budeš ten nový student, že? Tady se uklánět nemusíš," mile se zasmála a já přikývl na souhlas.

Neuvědomil jsem si, že v Americe mají jiné zvyky jak my.

"Jsem ředitelka téhle školy, Stephanie Rowel, ahoj," natáhla ke mně pravici a já ji lehce stiskl.

Pokusil jsem se o jemný úsměv a možná jsem i uspěl. Ředitelka se přesunula k mojí mamce a také k ní natáhla ruku.

"Myungsooova mamka - Lee Soohye," představila se mamka s úsměvem.

"Moc mě těší, tak se posaďte," pokynula nám hlavou a my udělali, jak nám bylo řečeno.

Pořád spolu něco řešily, ať už to mělo co dělat se školou nebo politikou, jídlem, květinami… vždycky si něco našly.

Seděl jsem na židli a hrál si s rukávy své uniformy, dokud na mě ředitelka nepromluvila.

"Takže, Myungsoo, tvoje třída bude 2C, je ve přízemí, hned ve hlavním traktu, tudíž nějaké tři, čtyři dveře dál odsud," usmála se a zvedla se od stolu, aby mohla uklidit nějaké papíry, na kterých dělala s mamkou.

"Nejspíš se budeš muset na každé hodině představit, protože jsi nový student a všichni učitelé si k tobě budou hledat cestu, mohu-li to říct takto."

Ze stolu si vzala klíče a trochu si poupravila sukni, než jsme vyšli.

"Teď tě do té třídy vezmu a tím bude moje část úkolu splněna. Je jen na tobě a každém z učitelů, jak se domluvíte skrz testy, zkoušení a dopsání veškeré látky, ano? Jo, abych nezapomněla, tady máš svůj rozvrh, lichý týden, což je dnes, budete mít šest hodin a sudý týden budete mít devět hodin, takhle se to střídá. Taky v té třídě je jeden kluk, taky korejec, takže s ním jsem domluvená, že se o tebe bude ty první dva týdny a pokud budeš potřebovat ještě více času, starat, dokud se do toho našeho tempa nedostaneš, dobře?"

Přikývl jsem, že rozumím. Mamka šla v tichosti po mé levici.

"Jsme tu," oznámila nám ředitelka a bez jediného zaváhání zaklepala na dveře, které následně otevřela.

Žáci ve třídě se postavili a učitel ji pozdravil kývnutím hlavy.

"Sedněte si," mávla na studenty a šla něco říct učiteli.

Já jsem tam jen stál a koukal se na špičky svých bot. Cítil jsem na sobě pohledy lidí a docela mě to znervózňovalo.

"Takže nováček, jo?" usmál se na mě přívětivě učitel.

Byl to modrooký blondýn, na sobě měl černou košili a bílé kalhoty. Rukávy u košile měl ohrnuté a tím odhaloval menší tetování, které se mu táhlo od zápěstí až k loktu.

Jemně jsem přikývl na souhlas.

Ředitelka se mezitím vypakovala z místnosti a bylo slyšet, jak se zase vesele baví s mamkou.

"Tak se nám představ," kývl na mě učitel.

"Jsem Kim Myungsoo… teda Myungsoo Kim, jsem z Jižní Koreji z města Seoul, tady je mi šestnáct a baví mě fotit. Jsem trochu tichý, ale doufám, že mě mezi sebe přijmete," pokusil jsem se o nějaké shrnutí a modlil se, aby to bylo dobré.

"Dobře, Myungsoo, rádi tě poznáváme a jsem si jistý, že tě mezi sebe přijmou bez jediného problému," usmál se učitel.

Z nervozity jsem si začal kousat spodní ret a čekal, kam mě posadí. Takhle jsem stál snad dvě minuty, zatímco on si tam něco zapisoval.

"Ohh, promiň! Málem bych zapomněl," zasmál se, "posaď se támhle k Sungyeolovi."

Chlapec v předposlední lavici zvedl ruku a jemně se na mě usmál.

"Ahoj," špitl jsem, když jsem si sedal vedle něj.

"Ahoj," pousmál se na mě a poté svou pozornost přesunul k učiteli, který říkal něco o zkoušení.

Vyvolal jednoho chlapce a dívku a začal zkoušet. Z atomových orbitalů. Podle toho mi došlo, že je chemie. Tohle jsme se učili na začátku roku.

"Můžu se prosím kouknout do sešitu?" zeptal jsem se svého spolusedícího, který si nejspíš všiml mého překvapeného pohledu a sešit mi přisunul.

"Jsme tady dost pozadu, oproti vám," tiše se zašklebil.

"My to brali na začátku roku..." nechápal jsem.

"My s tím bojujeme už tak dva týdny," pokrčil rameny Sungyeol a já si pročetl jeho zápisky.

- - -

Se Sungyeolem jsme prošli celou školu. Ukázal mi všechny učebny, kam jsme letos chodili a kabinety učitelů, kteří nás učili. Měl jsem z toho hlavu jak nafukovací míč. Tolik informací, které do zítřka stejně zapomenu.

"Kde bydlíš?" zeptal se mě Sungyeol, když jsme šli směrem k šatnám.

"Nevím název ulice, ale vedle baráku máme sochu Poseidona," řekl jsem a on se začal smát.

"Dobrý, když nevíš, jak se to tam jmenuje," smál se, až mu začaly slzet oči.

Jen jsem uraženě našpulil rty a párkrát jsem naštvaně zamrkal.

"Bydlím jen přes silnici, tak jdeme spolu," oznámil mi po chvíli a otřel si neposlušné slzy, které mu stekly po tváři.

- - -

Se Sungyeolem jsme se stali nejlepší přátelé. Chodili jsme spolu každý den do školy a i ze školy. Dokonce mě donutil, abych s ním začal chodit na obědy.

Ve třídě mě lidi docela brali. No, alespoň mi to tak přišlo. Hodně se ptali, jaké to je v Koreji a na školu a tak. Nemusel jsem se moc učit, protože jsem dobrou většinu uměl ze své předešlé školy.

Dost možná takové štěstí budu mít na začátku druháku, protože nemají šanci, aby to všechno stihli do konce roku. Líbilo se mi, jak si učitelé na žáky dělali čas, jak jim nějakou věc byli schopní říct třeba desetkrát, jen aby to pochopili.

- - -

"Myungsoo?" zatahal mě za rukáv mikiny můj kamarád.

"No?" odpověděl jsem, ale svůj obličej neodtrhl od obrazovky televize, ve které hrál můj oblíbený film.

"Už jsi někdy měl holku? Nebo kluka?" zeptal se a já se zarazil.

Překvapeně jsem se na něj otočil a chvíli přemýšlel, co mu na to odpovědět.

"Ne, ještě ne," přiznal jsem nakonec, "ty?"

"Měl jsem holku, asi tak tejden," zašklebil se, "byla to kráva."

"Takže krásný vztah, vidím," škleb jsem mu oplatil.

"A co první pusa, hmm?" zazubil se na mě.

"Sakra, co tě to najednou popadlo, že se chováš jak holka?" snažil jsem se změnit téma.

"Pfffu, nechovám! I kluci musí takové věci řešit!" uraženě se na mě podíval.

Protočil jsem očima musel jsem se zasmát.

"Možná je to trapný, ale ještě ne," odpověděl jsem na jeho předešlou otázku.

"Já taky ne, neboj, jsme trapný spolu," zasmál se, "pokud ovšem nepočítám pusu na dobrou noc, ty jsem mamce dával ještě minulý rok."

Zasmál jsem se v odpověď a neměl nejmenší tušení, co říct dál.

"Hey..." začal najednou a skousl si spodní ret.

"Co?" nechápal jsem tu jeho náhlou změnu chování.

"Co to zkusit?"

"Cože?!"

"No... Holky to taky zkouší spolu..."

"Pokud si pamatuji, tak ještě dneska ráno jsem byl kluk..."

Sungyeol se zasmál.

"No taaaak," zaprosil a udělal psí oči.

"Co mám s tebou dělat?" slabě jsem se zasmál a snažil se tím uklidnit své srdce, které splašeně bilo do mé hrudi.

"Super!" vypískl a začal se přibližovat.

Naše nosy se skoro dotýkaly, jenže to bychom se nemohli začít smát.

"Ne vážně, musíme to zvládnout," řekl, když jsme se oba dva trochu uklidnili.

Chtěl jsem mu něco odpovědět, ale neměl jsem k tomu příležitost, protože se jeho rty jemně přitiskly na ty mé. Překvapeně jsem vykulil oči, ale poté jsem je zavřel a jemně pohnul svými rty proti těm jeho.

Sungyeol se přesunul na můj klín a nohy si dal kolem mých boků. Ruce si položil na má ramena a nějak se nám povedlo, že jsem najednou ležel pod ním a on líbal mou čelist.

"Ehhh..." odkašlal jsem si, když mi došlo, co se děje.

"Jejda," zazubil se Sungyeol, jako nevinnost sama a jeho tváře nabraly červený nádech.

"Nikdy bych neřekl, že se mi to bude líbit..." přiznal jsem po chvíli.

"Já taky ne," zasmál se a slezl ze mě.

Následně se zachumlal do peřiny a pokračovali jsme ve sledování toho filmu. Nedokázal jsem se na to již soustředit. Pořád jsem cítil jeho rty na těch mých.



- - -

"Sungyeolie?" promluvil jsem a tím přerušil to ticho, které mezi námi panovalo.

"Mhhmm?" zvedl ke mně pohled a přetočil se na svůj levý bok.

"Zítra odjíždím," řekl jsem tiše a doufal, že mě slyšel.

Nechtěl jsem mu to říkat na poslední chvíli, ale nedokázal jsem si pomoct. Původně jsem mu to nechtěl říct vůbec. Bál jsem se, že bude naštvaný, což bude tak jako tak, ale... Něco uvnitř mě mi říkalo, abych mu to řekl právě dneska.

"Na jak dlouho?" zeptal se klidně.

Tuhle reakci jsem nečekal. Pokrčil jsem rameny a skousl si spodní ret.

"Zavolám mamce," napadlo mě a z nočního stolku, který byl vedle Sungyeolovy postele, jsem vzal svůj mobil.

Vytočil jsem mamky číslo a chvíli čekal, než hovor přijme.

"Ahoj, mami," pozdravil jsem ji, když hovor přijala.

"Ahoj Myungsoo, co se stalo? Zníš, jako kdyby se ti chtělo brečet," odpověděla, možná až přehnaně starostlivě.

"Ne, nechce se mi... Jen, na jak dlouho jedeme do Korei?"

Mamka se začala smát, nechápal jsem.

"Jen na měsíc, babička tě chce vidět," zasmála se. "Pako, co sis myslel? Že tam jedeme na furt?"

"Jo…" přikývl jsem, i když mě nemohla vidět.

"Ach bože, hluponi, vždyť tady mám práci, nemůžu prostě jen tak zmizet," řekla, ale pořád se smála.

"Ale taky jsi mi to mohla říct dřív, jsem se bál," našpulil jsem rty v uraženém gestu.

"Myslela jsem, že jsi dost chytrý na to, že ti to dojde."

"Och, bože, ty seš vážně ztracený případ, mami," protočil jsem očima.

"Každopádně, až půjdu z práce, koupím pizzu, tak vezmi Sungyeola a přijďte," zasmála se.

"Okay, zatím," rozloučili jsme se a unaveně jsem odložil mobil.

"Jedeme na měsíc," řekl jsem Sungyeolovi a on se začal smát.

"Proč se všichni smějete? Já měl fakt strach," zakňučel jsem.

"Protože jsi vypadal, jako kdybys měl jít na smrt, když jsi mi to říkal," smál se Sungyeol.

"Protože by to pro mě byla smrt," podíval jsem se na něj a on pozdvihl obočí.

"Ale prosím tě," zašklebil se a zívl.

"Prase, dávej si ruku před pusu," vyplázl jsem na něj jazyk, "jsi ten nejlepší kamarád, kterého jsem kdy měl. Nevím, co bych bez tebe dělal."

Sungyeolovy tváře nabraly červený nádech a on se překulil blíž ke mně, aby mě mohl objat.

"Mám tě rád," přiznal a zabořil obličej do ohbí mého krku.

"Já tebe taky," odpověděl jsem mu a na tváři mi hrál úsměv alá blbeček.

"Máme jít pak k nám, mamka má pizzu," vzpomněl jsem si na to, co mi ještě říkala.

"Tak jdeme, ne?" rozzářil se mu obličej a on vyskočil na nohy.

Tiše jsem se tomu zasmál, ale následoval jsem ho.

Sungyeol byl vážně ten nejlepší kamarád na světě a měl jsem s ním ty nejkrásnější zážitky. Dokonce jsme se ještě nikdy nepohádali, což se mnou bylo něco naprosto nemožného.

"A Sungyeole?" zastavil jsem se a pohlédl na něj.

Chlapec přede mnou se také zastavil a zvědavě se na mě otočil. Pohledem mě vybídl, abych mluvil dál.

"Děkuji, za ten nádherný čas, který jsem s tebou mohl strávit a … žes to se mnou vydržel."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yarinastories yarinastories | 8. září 2016 v 20:30 | Reagovat

Myungyeoool...ma sweet Myungyeol~ Honey, líbilo se mi to. Víc těch dvou.. T_T <3

2 Hatachi Hatachi | Web | 8. září 2016 v 20:35 | Reagovat

Nepíše se náhodou obejmout místo objat?
Jinak to nebylo špatné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama