Boy with comics || GOT7

9. prosince 2016 v 6:00 | Kájuš (Karis) |  oneshots
Hello!
Protože mám úžasnou kamarádku, kterou jsem donutila k tomu, aby mi dala nějaké své povídky, protože to sama nestíhám, tak je tady dneska její povídka!:D
Všechno je její tvorba, já to sem jen házím a započítávám to do těch 7 povídek xDD
A jsem si jistá, že se vám povídka bude líbit, protože je dokonalá, tak jí určitě dejte vědět, že chceme víc povídek!!:D Protože ona nemá nic jiného dopsaného a vždy když čtu ty úryvky, tak umírám, jak dokonalé to je a nakonec se stejně nedočkám :"D
A myslím, že i ona bude ráda, za každičký ohlas<3



Zase sám! A takhle to v poslední době chodilo pořád. Takto to totiž dopadá, když si všichni vaši kamarádi najdou přítelkyni a všechen čas radši tráví s nimi, než se svým kamarádem.
Jako vždy jsem šel na místo, které mě vždy přivedlo na jiné myšlenky. Tím místem byl obchod s komiksy. Vždy jsem tam zašel, když jsem šel ze školy a ve veškerém svém volném čase. A to mi zůstalo do dneška. Vždy tam zajdu, kdykoliv jdu z práce.
"Ahoj Jacksone. Můžu dovnitř," pozdravil jsem usmívajícího se prodavače.
"Ahoj Marku. Sice jsem chtěl zavřít, ale klidně pojď."
"Promiň. Jestli máš něco v plánu, tak klidně můžu odejít," otočil jsem se k odchodu.
"Stůj! Žádný plány nemám . Chtěl jsem zavřít, protože tu celý den stejnak nikdo nebyl," zastavil mě.
Usmál jsem se a začal jsem se přehrabovat v regálu s komiksy.
"Co tady vlastně děláš takhle pozdě?"
Docela mě zarazil. Nikdy jsme se spolu nebavili. Vždy jsem přišel, pozdravil jsem ho, nějakou dobu jsem strávil přehrabováním se v komiksech, nějaký z nich jsem si vzal, zaplatil jsem a odešel. Vlastně jediný "rozhovor" jsme vedly jen jednou, a to tehdy, když mi nabídl tykání, protože jsem tam byl každý den. A jediné, co jsem o něm věděl, bylo to že má spoustu snapbacků. A to jsem věděl, jen z toho důvodu, že měl každý den na sobě jiný.
"Přátelé se na mě vykašlali, kvůli přítelkyním," usmál jsem se.
"A ty žádnou nemáš?"
Šokovaně jsem se na něj podíval.
"Promiň. Já jen, že s tím jak vypadáš, by jsi měl mít okolo sebe spoustu holek."
Asi si uvědomil, že to řekl nahlas a tváře mu začaly růžovět. Musel jsem se usmát. Vypadal opravdu roztomile.
Co?! Roztomile? Marku vzpamatuj se! Zas přemýšlíš nad blbostma.
"Vlastně ani ne. Holky radši trávý čas s někým, kdo ve volném čase chodí do posilovny a ne do obchodu s komiksy," zasmál jsem se, "a co ty?"
Trošku zmateně se na mě podíval, ale hned se vzpamatoval.
"Haha. Kolik holek jsi viděl v obchodě s komiksy?" zasmál se.
Nikdy jsem si nevšiml, jak hezky se směje. Počkat! Hezky!? Teď Už mám vážné podezření, že jsem si něco šlehnul.
"Mohu se tě na něco zeptat?" zeptal se po chvíli ticha.
Nejistě jsem kývl.
"Nechtěl by jsi někdy někam zajít?" pomalu mu začaly rudnout tváře, "Teda jako, myslel jsem jako kamarádi," dodal rychle a tváře už měl červenější než rajče.
Trochu mě ta otázka zaskočila a podíval jsem se na něj trošku vystrašeně.
"Ne. Promiň. Zapomeň na to," vyhrkl a otočil se ke mně zády.
"Jasně proč ne," odpověděl jsem, potom, co jsem se vzpamatoval.
"Jak jsem řekl. Zapomeň na to."
Zdálo se mi, že zněl trošku zklamaně.
"Fajn. Zítra v pět, sejdeme se tady před obchodem," mrkl jsem na něj a odešel jsem.
Jackson zrudl snad ještě víc. Musel jsem se znovu usmát. Vlastě jsem se usmíval celou cestu domu a přemýšlel jsem, co se asi bude zítra dít.
Bože Marku. Co se s tebou děje. Jsi jak puberťačka, co se chystá na své první rande.
***
Z práce jsem se vrátil nehorázně vyčerpaný. Trochu energie mi předala Coco, čekající za dveřmi. Hned jak jsem otevřel dveře, začala štěkat a skákat okolo mě. Musel jsem ji vzít do náruče, aby se alespoň trochu uklidnila. Šel jsem do ložnice, svalil jsem se do postele, Coco jsem položil vedle sebe a začal jsem ji hladit. To mě po nějaké chvíli ukolébalo a já usnul.
Probudil jsem se a podíval jsem se na hodiny.
Sakra! Za půl hodiny se mám sejít s Jacksonem.
Rychle jsem se zvedl z postele a utíkal jsem do koupelny. Velkou rychlostí jsem prolítl sprchou a pak jsem se vydal k zrcadlu, abych vypadal alespoň trochu jako člověk. Poté, co jsem u toho zrcadla strávil asi deset minut, jsem se zarazil.
Marku! Bože! Trávíš u zrcadla dýl jak nějaká ženská, jen kvůli klukovi, kterého ani neznáš!
Vrátil jsem se do ložnice a tam jsem na sebe navlékl džíny a mikinu se Spidermanem. Rychle jsem vyběhl a u dveří na mě čekala překážka v podobě Coco svírající vodítko mezi zuby. Chtěl jsem ji odmítnout, ale vy by jste dokázali tomu kukuči říci ne.
"Fajn. Co s tebou mám jinýho dělat. Půjdeš se mnou," povzdechl jsem si.
Coco začala vesele vrtět ocáskem a běhala okolo mě.
***
"Ahoj," pozdravil jsem Jacksona čekajícího před obchodem.
"Ahoj," pozdravil, "a kdo je tohle?" usmál se na Coco.
"To je Coco. Promiň. Nechtěl jsem ji brát, ale ty by jsi ji dokázal říci ne," udělal jsem psí oči a Coco jsem si přitáhl k obličeji.
"Naprosto tě chápu," usmál se.
"Tak kam půjdeme?"
"No se psem nemůžeme na moc míst nedá jít. Tak co třeba park," navrhl.
"Já se ti fakt omlouvám."
"To je v pohodě."
Bál jsem se, že si nebudeme moci co říct, ale pak byl pravdou. Celou dobu jsme si povídali o všem možném.
Od té chvíle jsme se začali více bavit a párkrát jsme někam zašli. Později se z nás stali nejlepší kamarádi. Trávili jsme spolu v podstatě veškerý volný čas. A čím víc času jsem s ním trávil, tím více jsem si uvědomoval, že k němu možná cítím něco víc než pouhé přátelství.
***
"Co by jsi rád viděl?" zeptal jsem se, když jsme stáli před kinem.
"V zajetí démonů 2!" oči se mu úplně rozzářili.
"No já nevím," zaváhal jsem.
"Markie~. Prosím," koukl na mě štěněčím pohledem.
"Fajn."
Ten zmetek věděl, že vždycky povolím, když se na mě takhle podívá.
"Hurá! Tak jdeme," vzal mě za ruku a táhl mě ke kase.
Z filmu jsem neměl vůbec nic. Nesnáším horory, ale copak jsem měl na výběr. Tomu jemu pohledu prostě odolat nejde.
***
"Mohl by jsi prosím dneska přespat u mě," zkusil jsem stejný štěněčí pohled, jako on předtím.
"Ale copak. Náš Markie se bojí?" šťouchl do mě Jackson a začal se smát.
Bouchl jsem ho do ramene.
"To není vtipný," nafoukl jsem tváře.
"Přestaň nebo praskneš," dloubl mě do tváře.
"Nech toho," plácl jsem ho přes ruku a začal jsem se smát.
Vyplázl na mě jazyk a já ho znovu praštil.
"Tak co to přespání?" našpulil jsem rty.
"Co jiného mám s tebou dělat," usmál se a já mu skočil okolo krku.
"Děkuju!" vykřikl jsem samou radostí.
Byl jsem rád, že bude se mnu, obvzlášť, když se bojím kvůli němu.
***
"A co budeme dělat teď?" zeptal se Jackson, když jsme se vrátili z kina.
Ještě nebylo tak pozdě a mně se rozhodně po tom hororu spát nechtělo.
"Co třeba kouknout na nějaký film?" navrhl jsem.
Musel jsem se nějak odreagovat.
"Jasně! Co třeba nějaký horor?" začal se smát.
Znovu jsem uraženě nafoukl tváře a vydal jsem se směr kuchyň. Asi v polovině cesty mě zastavil Jackson, který mi skočil na záda.
"Promiň já to tak nemyslel," našpulil rty.
Jeho dech mě polechtal na krku. Ošil jsem se a po celém těle mi naskočila husina.
"Budiž ti odpuštěno. A teď ze mě slez. Jsi těžký," zalhal jsem a zasmál jsem se.
Jackson seskočil a odběhl do obýváku.
"Můžeš zatím vybrat nějaký film. Všechny filmy jsou v šuplíku pod televizí," křikl jsem za ním.
Já mezitím došel do kuchyně pro něco k pití a k jídlu. Když jsem došel do obýváku, Jackson seděl na gauči a koukal do zdi. Potichu jsem položil tác s jídlem na stolek, který stojí za dveřmi a pomalu jsem se k němu přiblížil.
Chytl jsem ho za ramena a vykřikl jsem: "Tak co jsi vybral!?"
Jackson vykřikl a vskočil ze sedačky.
"To si odskáčeš," zašeptal si pro sebe.
Naštěstí jsem ho slyšel a stihl jsem včas odběhnout. Nějakou dobu jsme běhali po baráku jako dva blázni. Později jsem vyběhl ven a běhali jsme po zahradě, dokud jsem nenarazil na překážku, v podobě hračky, kterou tu nechala Coco. Zakopl jsem a svalil jsem se na zem. Převalil jsem se na záda a dostal jsem záchvat smíchu. Nade mnou stál Jackson a taky se smál.
"Patří ti to," vyplázl na mě jazyk a odešel zpátky do domu.
***
"Ještě jsi mi neodpověděl," šťouchl jsem do něj, když jsem se vedle něj posadil.
"Co?" nechápavě se na mě podíval.
"Ptal jsem se, co jsi vybral," usmál jsem se.
"Aha! Co říkáš na tohle?" řekl a v ruce držel DVD Spider-Man.
"Beru všema deseti!" vypískl jsem nadšeně.
I když už jsem ten film viděl asi po tisící, užíval jsem si ho, stejně jako když jsem ho viděl poprvé. Jacksona to přestalo po chvíli bavit a začal se všemožně převalovat. Dost mě to štvalo, ale naštěstí po krátké době skončil s nohama nahoře a hlava mu vysela dolů z gauče a tak také zůsta. Zase jsem si mohl užívat film. Teda až do chvíle, kdy mě trochu vyvedla z míry scéna, kde Mary Jane líbá Spidermana, zatímco on visí hlavou dolů. Podíval jsem se na Jacksona a skousl jsem si ret.
Bože. Tak moc bych to chtěl vyzkoušet.
Jackson se na mě podíval a já rychle odvrátil zrak a opět jsem koukal na obrazovku, ale stejnak jsem se vůbec nemohl soustředit. Cítil jsem na sobě Jacksonův pohled a do mých tváří se začala pomalu hrnout krev.
"Ale copak? Náš Mark by si to rád vyzkoušel?"
Na tváři se mu vytvaroval úšklebek.
"Ne," zalhal jsem, "ty snad jo?"
Jackson rychle vystřelil do sedu.
"Jedině, když to bude s tebou," mrkl a než jsem se vzpamatoval z toho, co právě řekl, ucítil jsem jeho rty na těch svých.
Byl to jen takový chaotický polibek. Jackson se rychle odtrhl a někam odběhl. Ještě chviličku jsem seděl a na sedačce a vstřebával jsem co se právě stalo.
Opravdu se to stalo? Není to jen nějaký sen?
Párkrát jsem se musel štípnout, abych se ujistil, že to sen doopravdy není. Poté co jsem si byl na sto procent jistý, že se mi to nezdálo, jsem nadšeně vyskočil z gauče a utíkal jsem najít Jacksona. Našel jsem ho v koupelně. Byl opřený o umyvadlo a koukal na sebe do zrcadle.
"Ty jsi takovej kretén. Všechno si zničil," nadával sám sobě.
Po tváři mu stekla slza a sklopil hlavu. Pomalu jsem k němu přišel a své ruce jsem obmotal okolo jeho pasu.
"Nic jsi nezničil," zašeptal jsem a lehce jsem ho políbil na krk.
Otočil se na mě a tvářil se trošičku zmateně. Na nic jsem nečekal a lehce jsem se přitiskl na jeho rty. Nejistě začal na mé polibky odpovídat a já byl v sedmém nebi. Malý Mark uvnitř mé hlavy bouchnul šampaňské a v břiše se mi rozlétly miliony motýlů. Naše rty se rozpojily a Jackson nespokojeně zamručel. Přestal, jakmile jsem si ho přitáhl do obětí. Chvíli jsme tam jen tak stáli a užívali jsme si přítomnost toho druhého.
Nemohl jsem tomu uvěřit. Stál jsem tam s člověkem, kterého miluju a byl jsem si jistý, že mé city opětuje. Ještě párkrát jsem se musel štípnout, abych se ujistil, že je to realita. A byla! Nebyl to žádný sen! Byl jsem nehorázně šťastný.
Bohužel tuto naši romantickou chvilku narušila Coco držící prázdnou miskou od žrádla, kterou do mě šťouchala a u toho kňučela.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Linnie Linnie | Web | 9. prosince 2016 v 6:14 | Reagovat

To je dokonalý... Děvčata baví vás ty vraždy po ránu? Fakt to je skvělý.

Btw: Musíš dokončit něco dalšího, protože píšeš úžasně.

2 Hatachi Hatachi | Web | 9. prosince 2016 v 20:28 | Reagovat

Bylo to moc hezký a nebylo to na BTS. Potěšilo mě to, takže doufam, že dopíše i ostatní povídky, aby bylo co číst. Děkuju...

3 magical-miracles magical-miracles | 9. prosince 2016 v 20:44 | Reagovat

Aww... to bylo dokonale sladké a něžné. Přesně tak se mi to líbí a o to víc, když je to na MarkSon.
A ten Kayee... úplně jako bych ho před tím zrcadlem viděla :) Moc se mi to líbilo!

4 Steph Steph | 11. prosince 2016 v 15:55 | Reagovat

Na začátku mi to trochu připomělo teorii velkého třesku xD jinak to bylo moc hezké a hrozně cute ^^ rozhodně by měla dopsat různé povídky a dát nám ještě nějaké přečíst :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama