His secret friend || Got7

26. prosince 2016 v 6:00 | Kájuš (Karis) |  oneshots
Hello!
Dneska jsem tady zase s povídkou, která není moje...
Začínám mít strach, aby Kájuš nakonec nedopsala všech těch 17 povídek, které jsem slíbila já :"D
Já na to psaní tak trochu seru, no... odpočívám :"D (A nejspíš od úterý pěkně do práce, lololol. Odpočinek jako prase.)
Aleeee, tahle povídka je fakt dokonalá... i když mě osobně ta panenka bude nejspíš děsit ve všech nočních můrách, co mám:DD
Just kidding:D
Jinak se Kájuš snažím přesvědčit, aby se nasrala sem k nám, tak mi držte palce!:D

Pardon za chyby^^ Něco jsem opravila, ale taky nevidím všechno:D
P.S.: Z toho konce jsem plakala :D (Blahem xD)

***
Když byl malý, říkali mu, že panenky jsou pro holky. Neposlouchal je. Nemohl. Ta panenka byla jeho jediný přítel. Věděl, že ji může věřit, povědět ji cokoliv. Ona vždy bude poslouchat a nikdy to nikomu neřekne.
Všichni doufali, že se to s příchodem do školky změní. Ale nezměnilo. Vztah, který měl k té panence se více prohloubil. Už ji nechtěl pustit z ruky. 'Pustil ji jedině, když šel ven. Nechtěl jí ukázat ten zkažený svět venku.
Nebyl moc dobrý v dělaní si nových kamarádů. Pouze seděl v rohu místnosti a pozoroval, co se okolo něj děje. Pár dětí z něj mělo strach.
Podobně to bylo i na základní škole, kde seděl v lavici a všechny okolo sebe pozoroval. Až do té doby, než se naučil číst. To už mu dělala společnost knížka.
Pověst osamoceného a tichého chlapce si chtěl udržet i na střední. Bohužel jeho plány pokazil usměvavý hnědovlasý chlapec.
×××
JaeBum vešel do třídy a rozhlédl se.
Tak tady budu následující čtyři roky trpět.
Rozhlédl se ještě jednou, aby našel místo, kam by si mohl sednout. Zahlédl pár volných lavic, ale nejvíce ho zaujalo místo vedle chlapce s knížkou. Jeho havraní vlasy mu padaly do očí.
Cute. Uculil se JaeBum a zamířil si to za tím chlapcem.
"Ahoj. Je vedle tebe místo?" zeptal se s úsměvem na tváři.
Černovlásek pouze přikývl a dál se věnoval své knize.
"Já jsem JaeBum, ale můžeš mi říkat JB," řekl hnědovlásek.
"YoungJae," pípl potichoučku černovlasý.
Neměl v plánu se nějak s hnědovláskem bavit. Doufal, že si JaeBum najde na adapťáku jiné kamarády, odsedne si a YoungJae bude znovu sám, přesně tak, jak to má rád.
JaeBum měl ale maličko jiné plány. Dal si za úkol vykouzlit na tváři černovlasého chlapce alespoň maličký úsměv.
×××
"Děcka poslouchejte!" křikl učitel, když všichni vylezli z autobusu, "Chatky tu jsou po dvou, takže si teď všichni najděte dvojici."
"YounJae-ah. Budeš se mnou na pokoji?" zeptal se JB s úsměvem na tváři.
YoungJae opět jen přikývl.
Z obličeje staršího nemizel úsměv a zářilo z něj štěstí. Zatímco tvář černovlasého nevyzařovala žádné emoce. Nebyl veselý, ale nebyl ani smutný. To však chtěl hnědovlasý změnit. Nelíbila se mu ta kamenná tvář. Věděl, že to černovláskovi bude více slušet s úsměvem.
"Jdu se rozhlédnout po okolí. Půjdeš se mnou?" navrhl JaeBum, když si odnesli zavazadla do chatky.
YoungJae pouze záporně zavrtěl hlavou a posadil se za postel.
"Fajn. Ale příště jdeš se mnou, ať se ti to líbí nebo ne," zazubil se JB a odešel z chatky.
"Doufám, že víš, že dostat mě odsud se ti nepovede," odpověděl tiše YoungJae a z kapsy vytáhl telefon.
Otevřel galerii a našel fotku své panenky. Stále ji měl a stále byla jediná komu věřil. A když si ji nemohl vzít s sebou, měl ji alespoň v telefonu.
"Holly. Kéž by si tu mohla být se mnou. JB by se ti určitě nelíbil, stejně jako mě. Myslí si, že se s někým začnu bavit. Naivní, že? Nebo si myslíš, že by jsem se měl změnit. Měl bych si najít kamarády? Ne. To je blbost. Lidem se nedá věřit. Jedinej komu mohu věřit jsem já sám a samozřejmě ty," usmál se a odložil telefon.
Ano. Usmál se. Jedině Holly nebo nějaká kniha mu dokázaly vytvořit úsměv na tváři.
"S kým si to tu mluvil?" zeptal se JB, který zrovna přišel do pokoje.
"To není tvoje věc," spražil ho YoungJae zlým pohledem.
"Promiň, že jsem se zeptal," řekl JaeBum.
Poznal, že to s černovlasým chlapcem nebude jednoduché. Ale to mu nevadilo. Řekl si, že ho rozveselí a to taky splní, ať mu to klidně zabere celé čtyři roky.
YoungJae na něj nechtěl být hnusný, ale opravdu neměl rád, když se někdo staral o jeho věci. Kdykoliv se s ním začal někdo bavit, vynadal mu, ať ho neruší, když si čte. Teď u sebe bohužel neměl knihu a jediné, co ho napadlo bylo tohle.
"Neomlouvej se. Není to tvá chyba," řekl YoungJae a sáhl do batohu pro knihu.
Hnědovlasý chlapec se sám pro sebe usmál. Tohle byla zatím nejdelší věta, kterou z něj za tu dobu vymámil.
JaeBum měl v plánu si jen doběhnout pro telefon a vrátit se zpět mezi nové spolužáky, ale jakmile uviděl černovlasého chlapce, své plány změnil. Pouze si sedl na svou postel a začal sledovat. Byl nehorázně šťastný, když se na tváři černovlasého začal tvarovat maličký náznak úsměvu. V JB-ho očích vypadal YoungJae zabraný do knihy tak roztomile.
"Baví tě hodně mě pozorovat?" zeptal se YoungJae, aniž by zvedl zrak od knihy.
Jakmile to dořekl, z tváře mu zmizel úsměv.
"Myslíš, že bych tě pozoroval, kdyby mě to nebavilo?"
"To je mi jedno. Prostě přestaň je to nepříjemné."
"A co když nechci?" provokoval JB.
"Mně je jedno co chceš nebo ne. Prostě přestaň!" zakřičel nepříjemně YoungJae.
Knihu odložil na noční stolek a odešel ven z chatky. Šel hledat místo, kde ho ten otravný hnědovlasý chlapec nenajde. Zaběhl do lesíku, který se nacházel nedaleko jejich chatky. Po chvilce hledání narazil na strom, na který se dalo vylézt. Vylezl jak nejvýše mohl a opět vytáhl telefon.
"Bože Holly. Ten je tak otravný. To nepozná, že se s ním nechci bavit? To je tak blbej? Nemám zájem o nějaké přátele. Ty mi úplně stačíš. Jsi jediná komu se dá důvěřovat. Můžu ti říct úplně všechno. Nejsi jako zbytek světa. Svět je zkažený. Je plný zla."
"Jak jsi na to přišel?"
YoungJae byl přerušen hnědovlasým chlapcem.
"Nevíš, že poslouchat je neslušné. Obzvlášť, když ti do toho nic není."
"Proč jsi takový?" zeptal se JaeBum a začal lézt za černovláskem nahoru.
"Jaký jsem?"
"Jsi negativní. K lidem. Ke světu. Prostě ke všemu."
JaeBum se posadil na vedlejší větev. Jen tam seděli a byli potichu.
"Kdo je Holly?" zeptal se JaeBum, po chvíli ticha.
"Další věc, do které ti nic není," vyprskl YoungJae.
"Takže přítelkyně?" šťouchl si JaeBum.
"Ne," odsekl YoungJae.
"Tak kdo to je?"
"Neřeš to," řekl YoungJae a začal lézt dolu ze stromu.
"Kam zase jdeš?"
"Tak jestli jsi slyšel jméno Holly, slyšel jsi i zbytek. Tím pádem by ti to konečně mohlo dojít," ušklíbl se YoungJae a šel zpět do jejich chatky.
"Počkej!" křikl za ním JaeBum, ale to už ho černovlasý chlapec nemohl slyšet.
×××
"YoungJae-ah?"
Hnědovlásek vstoupil do chatky a hledal svého "kamaráda" .
Černovlasý seděl na posteli a jak u něj bylo zvykem, četl si.
"Omlouvám se," řekl JaeBum.
YoungJae odložil knížku a podíval se na chlapce před sebou.
"Mělo mi dojít, že se se mnou nechceš bavit. Jsem blbej. Promiň."
"Už se prosím neomlouvej. Jak jsem řekl, nemůžeš za to."
"Řekni mi, proč se s nikým nechceš bavit?"
"Nemám v lidi důvěru," přiznal tiše YoungJae.
Samotného ho překvapilo, že to dokázal říci nahlas. Nikdy se nikomu nesvěřil. Možná, že to bylo, protože se ho nikdy nikdo nezeptal. Nebo to mohlo býti tím chlapcem, co se ho zeptal. Vypadal, že je jiný než ostatní. YoungJae nedokázal říct, v čem je jiný. Prostě byl jiný. Měl pocit, že mu může něco říct. Rozhodně ne všechno, co říkal Holly, ale něco málo jo.
"A co Holly?" zeptal se zvědavě JB.
"Holly do toho netahej. S tou je to maličko jinak," zašeptal YoungJae a uhl pohledem.
Nemohl JaeBumovi říci, že má v šestnácti letech panenku. Mohl by se mu začít smát. A to je přesně to co nechtěl. A také to, proč neměl v lidi důvěru. Když se jim svěří, mohou se mu vysmát. Ale to panenka nemůže. Vždy poslušně poslouchá a nic vám na to neřekne. Ano. Mohl s pořídit třeba psa nebo kočku, ale s těma je to také jinak. Ty mohou kdykoliv utéct. Ale panenky ne. Ty sedí a tváří se, že mají zájem o to, o čem zrovna mluvíte. Samozřejmě, že si YoungJae uvědomoval, že to není skutečný zájem, ale ten pocit toho, že ho někdo nebo něco vyslechne a nikomu to nepoví byl pro něj uklidňující.
"A proč se o mě vlastně zajímáš? Jsem jako každý jiný. Mohl jsi si sednout ke komukoli. Mohl jsi si sednout sám. Proč zrovna já?" zajímal se YoungJae.
"Byl jsi něčím výjimečný. Prostě jsi tam seděl a četl jsi si. Nejevil jsi o cokoli zájem. Vypadal jsi docela roztomile, jak jsi byl zabraný do té knihy."
YoungJae si to nechtěl přiznat, ale potom, co hnědovlasý chlapec sedící naproti němu vyslovil slovo ´roztomilý´ koutky úst mu začali maličko cukat nahoru.
"Stále jsi si držel tu svoji vážnou tvář a já si dal za úkol, tě rozesmát. Já vím, zní to šíleně, ale asi mi za to stojíš," přiznal se JaeBum.
"Roztomilý?" zeptal se s úsměvem YoungJae.
Hnědovlasý chlapec se na něj překvapeně podíval.
"Ty jsi se usmál."
Úplně se mu rozzářili oči štěstím. Něco, co ještě před chvílí vypadalo, jako nesplnitelný úkol, se právě teď stalo.
"Ano roztomilý," odpověděl JB a tváře mu začaly maličko růžovět.
YoungJae se nad počínáním hnědovlasého chlapce pousmál.
Černovlásek se cítil maličko zmateně. Nevěděl, co s ním hnědovlásek provedl, ale už potřetí se kvůli němu usmál. A to jen za posledních patnáct minut. To se nikomu nikdy nepovedlo.
Možná to bylo i tím, že o něj někdo jevil zájem. Vždy si myslel, že mu vyhovuje být sám. Ale když byl s tímto chlapcem, vše bylo jinak. Spíš se samoty bál. Nebo se bál toho, co bude, když od sebe hnědovlasého chlapce odežene a znova bude ten tichý kluk bez kamarádů. Byl sám překvapený, jak rychle ho dokázal změnit. Důvěru v něj sice stále neměl, ale cítil, že pokud se budou nadále bavit a kamarádit se spolu, hnědovlásek by si mohl vybudovat alespoň maličkou důvěru.
×××
*O tři roky později*
Tři roky uběhly jako voda a oba chlapci stáli před školou.
"Tak pojď kámo. Ještě tenhle rok," usmál se YoungJae a poplácal svého kamaráda po zádech.
Kámo. Slovo, které píchlo hnědovlasého chlapce do srdce. Už od prvního dne, kdy černovlasého chlapce uviděl, oblíbil si ho. Poté co se mu povedlo ho změnit, začal si uvědomovat, že k němu možná cítí maličko víc než je kamarádství. Zprvu to popíral, ale ten hřejivý pocit, který ho polil, když se na něj YoungJae usmál ho o tom přesvědčoval čím dál tím víc.
"JaeBum-ah. Mohl by jsi po škole ke mně? Potřebuji ti něco říct."
JaeBum byl maličko vyděšený. YoungJae ho nikdy, za ty tři roky, nepozval k sobě domů. Muselo to být něco opravdu vážného.
"Samozřejmě. Děje se něco?"
YoungJae jen záporně zavrtěl hlavou a z tašky vytáhl knihu, kterou začal číst.
JaeBum se začínal bát. Neviděl před sebou toho veselého YoungJae-e, jako předešlé čtyři roky. Viděl před sebou YoungJae-e z prvního dne školy. Toho tichého chlapce, který skrývá nějaké tajemství.
Neměl nejmenší tušení, že není daleko od pravdy. YoungJae stále před JaeBumem skrýval Holly. A dnes byl ten den, kdy byl připravený mu říci, kdo nebo spíš co Holly je.
Stále si nebyl jistý, jestli to má doopravdy udělat. Byl doopravdy nedůvěřivý, co se lidí týče. Věděl, že JaeBumovi může věřit, ale stále tu byl maličký strach z toho jak zareaguje.
×××
Po škole YoungJae zavedl JaeBuma k sobě domu. Čím blíže byli, tím nervóznější černovlásek byl.
"Tak o čem jsi to chtěl mluvit?" zeptal se JaeBum, když se posadili na postel.
YoungJae se zhluboka nadechl.
"Víš jak jsi chtěl vědět, kdo je Holly? Myslím, že jsem připravený ti to povědět," řekl skoro neslyšně YoungJae.
Jestli teď řekneš, že je to tvá přítelkyně, tak mě odvezou. Pomyslel si hnědovlasý chlapec.
"Já ani nevím, jak ti to mám říct. No prostě. Tohle je Holly," vysoukal ze sebe černovlasý chlapec a zpod peřiny vytáhl hnědovlasou panenku oblečenou do puntíkatých šatiček.
JaeBum jen seděl a koukal na černovlasého chlapce před sebou. Nebyl schopen vydat jediné slovo.
"Já vím. Teď si asi myslíš, že jsem naprostý blázen, magor a kdo ví co ještě. Ale už jsem nedokázal žít ve lži," sklopil pohled YoungJae.
Právě naopak. JB nevěděl jak, ale to že se mu YoungJae svěřil ho dělalo ještě více roztomilým.
"To si vůbec nemyslím. Spíš tě miluju ještě víc," řekl JB.
"Miluju?" zeptal se šokovaně YoungJae.
Hnědovlasý chlapec si okamžitě zakryl pusu rukama.
"Zapomeň, že jsem něco řekl," vypískl a chystal se k odchodu.
"A co když nechci zapomenout," řekl YoungJae, když bral JB za kliku u dveří.
Hnědovlásek se zasekl. Nevěřil tomu, co zrovna slyšel. Znamená to snad, že černovlasý chlapec jeho city opětuje.
"Co jsi to řekl?"
"Řekl jsem, že nechci zapomenout," zašeptal mu do ucha YoungJae, který stihl dojít až k JaeBumovi a objal ho zezadu okolo pasu.
Hnědovlasý chlapec se otočil k černovlasému a ruce mu omotal okolo krku.
"Takže to znamená že."
"Miluju tě," YoungJae vyslovil ta dvě slova, která udělala z JB-ho nejšťastnějšího člověka na světě.
YoungJae se vyhoupl na špičky a dal JaeBumovi malý nevinný polibek.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nana Nana | Web | 27. prosince 2016 v 0:54 | Reagovat

Z počiatku som sa bála že to bude niečo smutné ale som rada že sa to takto zvrtlo. Youngjae je nádherné slniečko preto sa musí usmievať a čo je krajšie ako keď mu ten úsmev vyčaruje Jaebum <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama