Last hug || BTS

13. prosince 2016 v 6:00 | Karis |  oneshots
Hello!
Omlouvám se, že jsem přenašeč depky, ok?:D
Ale... z důvdů mého jak fyzického, tak psychického vyčerpání jsem nedokázala sepstat nic jiného.
Tohle jsem našla v sešitě z matiky z minulého roku xDD A tak jsem to sem tam poupravila, ale původní myšlenka zůstala. No, upřímně ani nevím, co přesně jsem cítila, když jsem to psala, ale docela se mi to líbilo, no.
A slibuji, že další povídka bude už delší ^^ Jen tady by to jaksi kazilo takovéto, jak se to říká... no to kouzlo no (:

Omlouvám se za chyby^^


***

"Hyung?"
"Ano?"
"M-můžu…" vykoktal mladší chlapec.
"Můžeš co, Tae?" optal se starší s nechápavým výrazem na tváři.
"O-obejmout tě," zamumlal mladší s tvářemi rudými od studu.
Tolik se styděl. Cítil se tak ubohý, že si říká o objetí. Je to ubožák.
"Proč se ptáš? Jsi v pohodě? Ale jo… klidně," odpověděl mu Hoseok.
Na tváři mu hrál starostlivý pohled. Chování druhého chlapce ho docela děsilo. Docela… hodně. Taehyung byl najednou… tak… tak jiný.
Mladší mu nijak neodpověděl. Jen k němu přistoupil a pevně ho objal. Obmotal mu ruce kolem pasu a tiše si povzdychl. Hoseok ho překvapeně hladil po zádech. No, to bylo to jediné, na co se zmohl, protože v tuhle chvíli neměl nejmenší tušení, co dělat. Takovéhle situace nikdy nezvládal dobře. Kdykoliv někdo plakal, on tam jen tak trapně stál a pozoroval ho, netušíc, jestli něco říct, nebo tu osobu objat. Proto nikdy nedělal nic. Bylo to smutné, ale byla to pravda.
Taehyung vnímal jen horkou ruku, která přejížděla po jeho ledových zádech a Hoseokovu jemnou vůni. V očích cítil slzy. Nedokázal pochopit, proč tomu tak je, ale brečet rozhodně nechtěl. Neměl potřebu brečet.
Ale hlavně, nechtěl ukázat svoji slabou stránku. V společném objetí stáli několik dlouhých minut. Pak se Taehyung odtáhl, na tváři smutný úsměv.
"Děkuju."
A s tím se otočil na patě a odešel pryč. Ve dveřích se zastavil a otočil se směrem k Hoseokovi. Zadíval se mu zhluboka do očí a jemně se pousmál. Nebyl to žádný veselý úsměv, ale Taehyung se snažil. Tolik se snažil. Nechtěl mu ublížit, i když věděl, že to jediné slovíčko, které se chystá říct, má takovou sílu, aby položilo Hoseoka do kolen. Chtěl to ještě nějak obkecat a zkusit navázat trochu optimistickou náladu, dodat mu naději. Protože doteď to byl Hoseok, kdo jemu dával naději. Chtěl mu jeho laskavost vrátit, ale nedokázal to. Na to byl až moc ubohým, černým článkem společnosti.
"Sbohem," zašeptal, nečekal na odpověď a rychlým krokem odešel pryč.

Navždy.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama