Troubles || Super Junior

12. prosince 2016 v 6:00 | Karis |  oneshots
Hello!
Dneska jsem tady s delším oneshotem na SiChul!:D
Budu upřímná... ten pár je můj nejoblíbenější z celých Juniorů:D Sice svád ZhouRi, ale... chápeme se:D
Snad se bude líbit a někdo si ho přečte... Nějak jsem na ně chtěla něco napsat, protože co jsem koukala, poslední dobou je na ně méně a méně povídek. (Protože svět se posral a všichni píšou na YoonMin a Vkook; z čehož já Vkook nenávidím a YoonMin už mám taky docela dost; protože to je porno sem, porno tam a žádný příběh, nyom...)

Omlouvám se za chyby^^

***

"Vypadá to, že máš problémy. Nechceš pomoct?" ozvalo se za jeho zády.
"Uhm?" zmatený Heechul překvapeně zvedl pohled a zadíval se na chlapce před sebou.
Siwon si dřepl k druhému chlapci na zem a pomohl mu sebrat všechny ty papíry, které Chulovi před několika málo vteřinami vypadly z bloku rozletěly se přes celou chodbu.
"Nemusíš mi pomáhat," kývl na něj Chul, ale v hloubi duše byl rád, že mu druhý pomohl.
Netrvalo dlouho a vše bylo posbírané. Heechul se jemně zachvěl, když se jeho prsty lehce dotkly těch Siwonových. Oba chlapci byli kolegové, měli kanceláře na stejném patře, ale nikdy se nijak zvlášť nebavili.
Heechul by však lhal, kdyby řekl, že ho druhý chlapec nějakým způsobem nepřitahoval.
"Děkuji," vylouzlil na tváři úsměv a papíry trošku srovnal, aby se mu lépe nesly.
Siwon jen s úsměvem přikývl a pak pokračoval do malé kuchyňky, kde si ráno nechal oběd.
***
To, že měl dneska Heechul špatný den, bylo opravdu jen slabé pojmenování toho, co všechno se mu dnes stalo.
Začalo to vysypáním těch papírů, které ještě předtím zapomněl u svého šéfa v kanceláři a odešel si bez nich. Následovalo rozlití kávy na světlý koberec a bílou sedačku, kterou měl v kanceláři pro klienty.
Neobešlo se to ani bez toho, že by si nezašpinil bílou košili od červené řepy. A jako třešnička na dortu… tohle jídlo si ani neobjednal.
Objednal si obyčejné rybí filé s bramborovou kaší, proto byl velice překvapen, když zjistil, že to, co měl v krabičce, nebyla ryba, ale rizeto, které jen tak mimochodem dvakrát nemiloval.
No, ale hlad byl hlad a tak se donutil to sníst.
Už se těšil domů na horkou vanu, ale docela měl strach, aby se mu nepovedlo vytopit celý panelák. Rád by si i uvařil večeři, ale taky by ten panelák mohl podpálit.
Tak se nakonec rozhodl, že si cestou domů dojde koupit něco k jídlu.
Zamknul za sebou kancelář a v duchu se modlil, aby se mu tam nezlomil klíč. Úlevně vydechl, když se nic nestalo a on mohl odejít.
Jak už jsem říkala, dneska to prostě nebyl jeho den a tak ho už ani nepřekvapilo, že se smekl na mokrých schodech a po zadku sjel až do mezi patra.
Zavřel oči a párkrát zhluboka vydechl, než se postavil na nohy a odešel pryč.
Domů to měl skoro patnáct minut cesty, ale to mu nevadilo. Pěšky chodil rád, zvlášť teď, když byla zima a skrz ten chladný noční vzduch si mohl krásně vyčistit hlavu.
S brašnou, ve které měl služební notebook a nějaké papíry, které chtěl dodělat doma, vstoupil do parku. Rychle jím projde, vyleze u pizzerie, koupí si velkou pizzu a pak půjde domů, kde ji jako správné prase sní celou sám.
Nikdy se nebál, když procházel parkem. Nic zvláštního se tam nikdy nestalo, maximálně, že nějaké dítě spadlo z houpačky a snědlo nějaký ten písek. A ani to tam nevypadalo nijak děsivě.
I přesto se mu sevřel žaludek, když procházel kolem menšího dětského hřiště.
A možná, že by se tohle nikdy nestalo, ale Heechul měl prostě debilní den a tak ho ani nijak zvlášť nepřekvapilo, když jeho tělo narazilo na strom a u ucha cítil horký dech.
To, že ho to nepřekvapilo, však neznamenalo, že se nebál. Právě naopak, málem se počůral strachy.
"Tohle… je dost blbej vtip," pípnul nejistě a zavřel oči, ve kterých se mu začaly hromadit slzy.
"Tohle není vtip, princezno," odpověděl mu neznámý.
Heechul ten hlas nepoznával. Byl jemně nahrublý, naprosto neznámý.
"Asi jste si mě s někým spletl…" zkusil to znovu Chul, ale odpovědí mu bylo jen tiché zasmátí.
"Už tudy chodíš dost dlouho…" zašeptal mu do ouška, které následně stiskl mezi zoubky.
Heechul se jemně zachvěl a zpod víček mu vyteklo několik neposlušných slz.
Heechul mu na to nijak neodpověděl, nevěděl, co mu odpovědět.
Z úst mu unikl vzlyk, když ruka druhého muže silně, až bolestivě stiskla jeho zadek. Chtěl vzdorovat, ale ostrá a chladná čepel nože mu v tom zabránila. Bál se.
Takže jenom proto, že má debilní den, tak se má nechat znásilnit?
"Jsi rozkošný," zašeptal mu muž do ucha a ostřím mu zajel až ke rtům.
Heechul neodpověděl, třásl se strachy a po tváři mu tekly horké slzy.
"Polož tu tašku," zavrčel neznámý a Heechul ho poslechl.
Roztřesenou rukou si z ramene sundal brašnu a odložil ji kousek vedle sebe. Chtěl utéct. Teď měl i příležitost, ale jeho nohy se nedokázaly pohnout z místa. Bál se.
"Tak je hodný," zašklebil se muž.
Heechul mu neviděl do tváře, měl na sobě roušku a černou kšiltovku. Rukou zajel Heechulovi k opasku od kalhot a rychle jej rozepnul. Stáhl mu kalhoty až ke kotníkům, samozřejmě i se spodním prádlem, a u sebe udělal to samé.
"Opři se o ten strom a vyšpul," zachraptěl muž a Heechul udělal tak, jak mu řekl.
Cítil ostrou čepel, jak zlehka přejíždí po jeho zádech. Zachvěl se. Byla mu zima a celkově tato situace byla nepříjemná.
"Prosím… nedělejte to," zašeptal, ale bylo to tak potichu, že to druhý nemohl slyšet.
Zadkem mu projela štiplavá bolest, když ho neznámý pleskl. Zajíkl se a nehty zaryl do kůry stromu. Bolelo to. Tak nesmírně moc.
Skoro se až lekl, když najednou všechno ustalo. V uších mu ještě pořád hučelo, v hlavě tepalo. Cítil, jak mu někdo rychle nasazuje kalhoty, bere ho za ruku a odvádí pryč.
"Mám - mám tam ta-tašku," zakoktal se Heechul, když už byli venku z parku.
"Mám ji, neboj," řekl druhý.
Podle hlasu to byl muž. A Heechul ten hlas odněkud znal. Zadíval se na muže, který ho stále držel za ruku. Poznal ho, byl to Siwon od něj z práce.
"Co tu děláte?" zeptal se vyděšeně Heechul.
"Dneska jsi měl dost blbej den," zasmál se Siwon. "Tak mě napadlo, že tě pozvu na jídlo, abys náhodou nevypálil barák."
Heechul se jen zašklebil.
"Čekal jsem na tebe před parkem, protože jsem tě už kolikrát viděl, že přes něj chodíš, ale když jsi dlouho nešel, napadlo mě se jít podívat, jestli se ti tam něco nestalo…" pokračoval.
"Jo… děkuju," pípnul Heechul.
Nevěděl, jak přesně by se měl teď chovat. Chtělo se mu řvát, chtělo se mu brečet.
"Zavolal jsem policii, tak pojď, jdeme. Kde bydlíš?"
"Kousek tady odsud… támhle za rohem v tom paneláku," odpověděl mu Heechul a společně se tam vydali.
Siwon ještě stále nepouštěl jeho ruku. Společně se vydali k Heechulovi domů. Heechul bojoval se slzami. Najednou se mu chtělo hrozně moc brečet. Měl co dělat, aby se nezhroutil uprostřed silnice a nerozplakal se.
Bylo zvláštní, že to všechno na něj padlo až teď. Možná, že předtím byl v takovém šoku, že si to nedokázal plně uvědomit, ale teď? Teď si všechno uvědomoval až moc dobře. Docházelo mu, co by se mohlo stát, kdyby tam Siwon nepřišel.
Teď by mohl někde ležet znásilněný a v tom horším případě by mohl být i mrtvý.
"Kudy?" Siwonův hlas ho vytrhl z myšlenek.
"Tady do leva a ten první barák," odpověděl mu Heechul, když se trochu rozkoukal.
Ani si nevšiml, že už jsou skoro u něj doma. Pokračovali mlčky. Heechul byl ztracený ve svých myšlenkách a Siwon? I když toho chtěl tolik říct, zvolil ticho s tím, že se zeptá až později. Tak nějak tušil, že je druhý muž ještě pořád v šoku.
"Máš někde klíče?" zeptal se, když se zastavili před domem, o kterém mu Heechul řekl, že tam bydlí.
Byl to klasický několikapatrový panelák žluto-oranžové barvy.
"V kapse u tašky," odpověděl mu Heechul.
Siwon ještě stále nepouštěl jeho ruku.
"Která kapsa?" zeptal se a volnou rukou si natočil tašku dopředu.
"Ta malá vepředu."
Siwon otevřel zip, vyndal svazek klíčů a tašku zase zapnul.
"Ten modrý," navigoval ho Heechul, aby mohl odemknout.
Siwon akorát přikývl a odemkl vchodové dveře. Nastoupili do výtahu a Heechul zmáčkl tlačítko do čtvrtého patra.
"Hned tady," kývl Heechul a ruku v ruce zamířili ke dveřím. "Uhmm… už mě asi můžeš pustit."
Siwon se na něj nechápavě podíval a pak mu to došlo. Zamumlal tichou omluvu a druhého pustil. Do ruky mu dal klíče, aby mohl odemknout a společně vešli dovnitř. Opět mezi nimi panovalo ticho.
"Nabídl bych ti něco k jídlu, ale upřímně… nic nemám. Chtěl jsem se cestou domů stavit pro pizzu, ale tak nějak z toho sešlo…" dostal ze sebe Heechul a pověsil kabát na věšák v malé chodbičce.
"Šak nevadí," zazubil se na něj Siwon, "jestli máš hlad, můžu něco uvařit."
"Nebudu tě zatěžovat," pousmál se Heechul a tašku odložil na konferenční stolek v obýváku.
"Kdyby to byla nějaká zátěž, nenabízel bych to a navíc, i já mám docela hlad," zašklebil se Siwon.
"Tak jestli se ti něco chce… Kuchyň je támhle," ukázal Heechul a sám zamířil do ložnice. "Chceš půjčit něco na sebe, abys nemusel bejt v saku?"
"Umm, jo možná něco jo," přikývl Siwon a vydal se za druhým mužem.
Heechul ze skříně vytáhl svoje největší tričko, protože Siwon byl přeci jen o dost mohutnější jak on sám a k tomu vyhrabal nějaké tepláky.
"Můžeš se převléct tady, já půjdu do koupelny," jemně se usmál a i s bílým svetrem a černými tepláky se vydal do koupelny.
Chtěl se jen rychle převléknout, ale jakmile si sundal košili a zadíval se do zrcadla, cítil se najednou tak strašně špinavý. Hnusil se sám sobě. Do očí se mu natlačily slzy a on se jim nebránil. Nechal je, aby pomalu stékaly po jeho tvářích. Posadil se na vanu a skousl si spodní ret, aby nebrečel nahlas. Přeci jen, pořád tady u něj doma byl Siwon a on nechtěl, aby ho druhý slyšel.
Nějak se mu povedlo, že si sundal kalhoty a zalezl do sprchy, kde na sebe pustil proud horké vody. Sprchoval se dlouho. Několikrát se přemyl ve snaze zbavit se toho nepříjemného pocitu. Snažil se pořádně umýt ta místa, kde se ho ten neznámý dotýkal. Cítil se fakt hrozně.
"Večeře už je na stole," informoval ho Siwon, když se po dlouhé hodině a půl vrátil z koupelny.
"Děkuju," vděčně se na něj usmál a posadil se ke stolu.
Mlčky se pustili do jídla a Heechul musel uznat, že druhý prostě vařit uměl. Bylo to mnohem lepší, než ta pizza, kterou si chtěl původně koupit.
"Je to dobrý," pochválil druhého s plnou pusou.
"Díky," odpověděl mu Siwon a snědl poslední zbytky ze svého talíře. "Chceš přidat?"
"Ne, to je dobrý," záporně zavrtěl hlavou a prázdný talíř odnesl do myčky.
"Hele… o tom, co se stalo… Já…" začal Siwon a nervózně se podrbal na zátylku.
"Nemluv o tom… prosím," přerušil ho Heechul a přitáhl si kolena k bradě.
"Promiň, já…já," snažil se vymyslet nějakou kloudnou větu.
No, Heechul ho neposlouchal a snažil se zabránit dalšímu přívalu slz. Siwon si dal ruku před pusu a vyděšeně sledoval druhého muže, který seděl na gauči, zkroucený do klubíčka a po tváři mu tekly horké slzy.
Nakonec se zmohl jen na tiché zakvičení a poté sevřel druhého v pevném objetí.
"Já vůbec nevím, promiň…" koktal a hladil Heechula ve vlasech, na zádech, všude, kde mohl.
"Mlč," dostal ze sebe Heechul a svým tělem se více natiskl na Siwonovo tělo.
Nevěděli, jak dlouho takhle byli, nepočítali minuty, ani hodiny. Prostě takhle seděli a vnímali teplo toho druhého.
"Chceš… chceš tu přespat?" vzlykl Heechul. "Už je dost pozdě."
"Jak chceš," pousmál se Siwon.
"Gauč je nepohodlnej," zamručel Heechul a Siwon se tiše zasmál.
Vzal Heechula do náručí a odnesl ho do postele. Počkal, dokud druhý neusnul a poté se přemístil na gauč do obýváku. Přeci jen mu přišlo nevhodné, aby spolu hned spali v jedné posteli. Sice… spolu nespali, jakože, všichni víte jak. No, ale i tak cítil potřebu odejít na gauč.

Však ono se všechno nějak vyvine.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 12. prosince 2016 v 17:17 | Reagovat

Už tak strašně dlouho jsem nečetla na Juniory. O to víc mě mrzí, že na ně nikdo už ani nepíše. A tohle SiChul bylo úžasný. Hodně mě tahle povídka potěšila. Děkuju...

2 JaeRa JaeRa | Web | 15. prosince 2016 v 21:28 | Reagovat

Pridam se k Hatachi. Jsem rada, ze se jeste najde nekdo, kdo na ne pise.
Krasny to bylo... moc krasny!

3 Karis Karis | Web | 15. prosince 2016 v 23:43 | Reagovat

[1]: Take mi prijde, ze na nich je malo povídek... Jedine autory, na cz a sk scéně, kteri na ne pisi jsi vlastne ty a Jaerka... A driv psala Narbie, ale to uz je take pryc:/
Jsem moc ráda, ze te potěšila a muzu slíbit, ze povídek na ne bude vic, protoze SiChul jsou az moc real;D
Děkuji moc❤

[2]: awwhhh, tady plati uplne to same, co jsem řekla Hatachi;D
Dekuji moc❤

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama