Waiting for you || BTS

14. prosince 2016 v 6:00 | Karis |  oneshots
Hello!
Chci se omluvit, protože se to tady hemží BTS povídkami, ale skrz to, že už je jedna ráno (a já vstávám v šest skrz doktory) opět jsem zvolila Vhope povídku.
Píše se mi na ně dost dobře a je povídku mám většinou rychle.
Zítra, kdy budu mít snad více času, se tady objeví jiná skupina. Buď Block B a nebo Super Junior:D Možná ještě Got7, nevím jistě.
Tak já mizím, dobrou!

Pardon za chyby^^

***

Přitáhl si kolena k bradě a obličej zabořil mezi kolena. Z úst mu uniklo tiché vyjeknutí, když místnost ozářilo světlo z blesku. Schoval se pod peřinu a modlil se, aby to, co se dělo venku co nejdříve přestalo. Déšť bubnoval na okenice a Hoseoka sevřel pocit úzkosti. Proč to Taehyungovi trvalo tak dlouho?
I přesto, že byl pod peřinou a měl zacpané uši, slyšel, jak venku prší a fouká silný vítr. Občasné zahřmění jeho uším také neuniklo. Ani by ho nepřekvapilo, kdyby venku padaly kroupy.
Opatrně, tak, aby mu žádná příšera nemohla ukousnout ruku, ji natáhl k nočnímu stolku, ze kterého sebral telefon se sluchátky.
Rozsvítil ho a nakreslil gesto. K jeho velkému zklamání mu Taehyung na zprávy nijak neodpovídal, ani si je nezobrazil. Nejspíš ještě natáčí, napadlo ho.
Do uší si vložil sluchátka a pustil si hudbu, jak nejhlasitěji to však šlo. Zády se opřel o chladnou zeď a díval se na Taehyungovu postel, která byla jen přes uzounkou uličku.
Soustředil se na obraz, který visel na zdi. Byla to velká fotka, na které byli oni dva. O kousek vedle byla ještě jedna a na té byli všichni členové, ale ta jedna, na které byl on a Taehyung byla větší a více uprostřed. Hoseokovi se to líbilo. Byl rád, že si ji tam Taehyung vystavil.
On sám měl spoustu jejich fotek na korkové nástěnce nad pracovním stolem. Byly tam jak fotky s Taehyungem, tak s ostatními členy, či s halou plnou fanoušků.
Vykřikl, když se ozval dost hlasitý hrom, který přehlušil i hudbu v jeho sluchátkách. Nějak se mu povedlo velice elegantně vyskočit na nohy a vyběhnout z pokoje. Teď už se mu z očí hrnuly horké slzy. Nebylo to proto, že se tak bál (i když částečně ano, ale to si Hoseok nikdy nepřizná), ale proto, že se tolik lekl.
Je normální, že když se člověk fakt vyděsí, tak se mu do očí nahrnou slzy. Jen někteří lidé s tím umí pracovat a hned ty slzy zahnat, takže si toho nikdo nevšimne a někteří to prostě v tom vyděšení nestihnou a nechají je, aby si samovolně tekly po tvářích.
"Hoseok-hyung?" zachraptěl někdo za jeho zády.
Už tak vystrašený Hoseok zaječel na celou chodbu a prudce se otočil. Rychle si dal ruku přes pusu a modlil se, aby nikoho nevzbudil. Očima se zadíval na osobu, která se teď pobaveně šklebila. Byl to Jeon Jungkook.
"Kookie… ahoj," dostal ze sebe Hoseok a na tváři zkusil vykouzlit úsměv.
Nebyl to úsměv, ale spíš to vypadalo, jako kdyby snědl citron a ten škleb mu zamrzl na tváři.
"Proč nespíš?" svraštil obočí mladší a unaveně si protřel oči. "To, že zítra máme, volno neznamená, že můžeme celej den spát, Seokjin-hyung už naplánoval velkej úklid."
"Neboj, jen čekám na Taehyunga, nemůžu usnout, když vím, že ještě není doma," odpověděl mu Hoseok.
Vlastně to byla i pravda. To, že se bál, byl jen takový menší bonus navíc. Taková… třešnička na dortu, budeme-li na to pohlížet z té pozitivnější stránky.
"Vždyť ani nevíš, jestli dneska vůbec dojde domů," zakroutil hlavou Jungkook.
"Však uvidím," přikývl Hoseok, "když nedojde do hodiny, taky půjdu spát."
"Okay, tak moc neponocuj, dobrou," rozloučil se s ním mladší a zamířil si to zpět do svého pokoje, který sdílel spolu s Namjoonem a Seokjinem.
"Dobrou," popřál mu Hoseok a zamířil do obýváku.
Už se docela uklidnil a ani nevnímal to boží dopuštění venku. Sice sebou vždy, když zahřmělo, trhl, ale alespoň nekřičel. Posadil se na gauč a zadíval se na černou obrazovku televize.
Minule tady usnul, ráno ho probudil Seokjin, který ho poslal do postele, aby se dospal tam. Taehyung se tu noc nevrátil, protože usnul v šatně, když dotočili díl Hwarang.
Doufal, že se Taehyung vrátí. Vždycky, když věděl, že se nevrátí, tak mu napsal zprávu. A vzhledem k tomu, že mu zatím nic nepřicházelo, tak Taehyung již musel být na cestě domů. A nejspíš byl jen tak unavený, že si nezkontroloval upozornění, anebo jeho mobil měl pořád ještě manažer.
Slíbil si, že takhle bude sedět jen hodinu, ale proto, že bouřka stále neodcházela a Taehyung stále nepřicházel, rozhodl se zůstat ještě o chvíli později.
Nakonec, někdy kolem třetí ráno, když už déšť nebubnoval tak hlasitě a hřmělo jen slabě, dovolil si na chvíli zavřít oči.
Taehyung se jemně usmál, když si všiml spícího chlapce na gauči. Hoseok seděl v tureckém sedu, přes ramena ledabyle hozenou deku a hlavu skloněnou tak, že ho zítra bude dost bolet za krkem.
Vzal staršího do náruče a opatrně ho přenášel do jejich společného pokoje.
"Už jsi doma?" zamručel Hoseok rozespale.
"Uhm," přikývl Taehyung a loktem si otevřel dveře pokoje.
Nohou je zase tiše zavřel a pokračoval k Hosekově posteli. Položil staršího chlapce dovnitř a dal mu pusu na čelo.
"Tak sladký sny," popřál mu a chtěl skočit do své vlastní postele a konečně spát.
Oči se mu samovolně zavíraly a opravdu měl problém, aby neusnul za chodu.
"Spi dneska se mnou," zakňučel Hoseok.
Nebyla to úplně prosba, jako normálně. Dneska to byl spíše rozkaz a Taehyung tak nějak tušil proč. Koneckonců, i on sám si všiml té velké bouřky.
Tiše se zasmál, sundal si kabát, který pověsil na věšák a svlékl se jen do spodního prádla. Zbytek oblečení nechal válet na zemi. Stejně je zítra uklízecí den.
"Dobrou," zamumlal Hoseok a nalepil se na jeho nahou hruď.

"I tobě," pousmál se Taehyung a jemně hladil staršího ve vlasech, dokud on sám neusnul.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama