Cheater || original

10. ledna 2017 v 22:04 | Karis |  oneshots
Hello!
Takže... měla bych se učit, ale protože jsem kráva a seru na to s tím, že se vše dodělá ráno, jsem tady s povídkou:D Jsem až nechutně unavená a mám celkem náladu se na vše vysrat a radši zůstat doma:D
Jenže nemůžu:D
Tahle povídka byla napsaná pro Vlastíčka:D Červeně jsou označená slova, která si zadal:D No... v té lehce úchylné části se smál jako idiot (I love you, don´t worry, bby:DD), tak se mi trochu ulevilo. A myslela jsem, že se na něj nebudu moct ani podívat, ale nahhh... teď když nad tím tak přemýšlím...nahh, nahhh, že bych se na to nevysrala:D
Dneska jsem měla fakt blbej den. Jakože fakt.
No a ta povídka měla být smutná... jen já při psaní neměla depku, spíš naopak.
Depku mám teď, lol.
Anyways, snad se bude líbit (:

Pardon za chyby^^


Zavřel oči a zhluboka vydechl vzduch, který nevědomky zadržoval v plicích. Jeho žaludek se nepříjemně sevřel a v hlavě mu tepalo.
V hlavě měl prázdno, i když věděl, že by měl přemýšlet. Nedokázal přesně popsat to, co cítil, ale nebyl to žádný příjemný pocit.
Zvedl se ze země, na kterou se unaveně svezl hned, jakmile přišel a zamkl vchodové dveře. Klíče hodil na botník a bundu pověsil na věšák. Ruce se mu třásly.
Z očí mu pořád vytékaly horké slzy. Nemohla to být pravda. Prostě to nešlo. Vztekle kopl do zdi a z úst mu uniklo tiché zaskučení. Avšak to něco uvnitř, co dřív bývalo srdce, ho bolelo víc, než ta blbá noha.
Došel až do jejich společné ložnice. Proč mu lhal?
Vztekle praštil rukou do noční lampy, která se převrhla a rozbila se. Zatnul pěst a silně s ní udeřil do skleněného obrazu na zdi. Střepy pomalu dopadly na zem a jeho ruka zůstala zatřísněná od krve. Znechuceně na ni pohlédl, ale ani toto nedokázalo to vnitřní bolest přerušit.
***
"Takže… ty chodíš s Martinem?" zeptala se mě neznámá bruneta.
Byla to přesně ta, se kterou jsem mluvil po telefonu. Poznal jsem ji podle hlasu.
Jemně jsem přikývl a když přišel číšník, objednali jsme si každý pití. Vzal jsem si obyčejné latté. Dával jsem si ho skoro vždycky. Co se kávy týkalo, nikdy jsem moc rád neexperimentoval a nezkoušel nové věci.
Ona si dala jen ledový čaj. Což jsem nepochopil - jsme v kavárně, tak si snad dám kávu, ne? Už od pohledu mi byla nesympatická a tohle gesto jí ještě více strhávalo body.
Tmavě hnědé vlasy měla smotané do drdolu, v uchu jeden roztahovák a v nose kroužek. Když otočila hlavu na číšníka, všiml jsem si, že má menší tetování na krku. Nějaký nápis, který jsem nerozluštil.
Oblečení, které měla na sobě, se mi též nelíbilo. Tričko se zbytečně velkým výstřihem a černé legíny. Nelíbila se mi. Ani trošku.
"Kdo vlastně jsi?" zeptal jsem se po chvíli ticha.
Ona se jen tiše zašklebila a dávala si načas, než odpověděla.
"Na tom ani tolik nezáleží," vypadlo z ní.
Stále však měla rty zkřivené do toho arogantního šklebu.
"Víš, proč Martin tak před dvěma týdny ve čtvrtek nepřišel domů, že?" nadzvihla jedno obočí.
(Vsadil bych boty, že to ani nebylo její pravý.)
"Byl u rodičů," odpověděl jsem.
Martin mi řekl, že byl u rodičů. Neměl jsem žádný důvod, proč mu nevěřit. K rodičům jezdil často a občas se i stalo, že tam přespal. Navíc - nikdy by mi nelhal, ne?
Řídil jsem se pravidlem, že ve vztahu je nejdůležitější důvěra. Proto jsem se snažil vše vždy řešit s klidnou hlavou a nežárlit. Nikdy jsem nežárlil. Neměl jsem na co. I když se kolem Martina motalo spoustu holek věděl jsem, že on je se mnou a že u něj žádná holka nemá šanci.
(A/n: Omg, Vlastíku, tohle snad ani nejsi ty! O,o :DD /Vlastík je v reálu strašná žárlivka:D/)
Jak šíleně jsem se tenkrát spletl.
"Jeho rodiče bydlí tady? V Pardubicích?" překvapeně se na mě podívala a přísahal bych, že její ksicht byl ještě hnusnější, než předtím.
"Ne," záporně jsem zakroutil hlavou. "A co je tobě vlastně do toho?"
"Martin byl u mě," řekla vážně a upila ze svého čaje.
"Co prosím?" odtušil jsem a rukou silně sevřel své tričko.
"Martin byl v ten čtvrtek u mě. Potkali jsme se v jednom baru… A pak jsme se vedle sebe probudili."
"To je blbost!" vyprskl jsem a tím se zasloužil o nechtěnou pozornost těch pár lidí, kteří tady byli. "Martin by tohle neudělal," zahučel jsem.
"Tak snad vím, vedle koho jsem se probudila, ne?" odfrkla si. "Je to on, ne?"
Zadíval jsem se na displej jejího telefonu. A opravdu, byla to fotka Martina, jak spí. Rychle jsem zamrkal slzy.
"Tohle nemůže být pravda…" zašeptal jsem.
Uvnitř jsem cítil neuvěřitelnou bolest. Nedalo se to k ničemu přirovnat. Bolelo to. Tak strašně moc.
"A hádej co…" sladce se usmála, "tvůj milovaný přítel je zásadně proti používání kondomů, takže spolu čekáme dítě."
Silně jsem si skousl jazyk a snažil se na sobě nedat nic znát. Nemohl jsem jí ukázat, jak moc mě to zabolelo. Jak moc mě její slova sžírají zevnitř.
"Martin už o tom ví, ale věděla jsem, že by ti to nedokázal říct sám. Prej mu je tě líto, tak jsem ti to řekla já, že to bude pro nás pro všechny jednodušší," pousmála se.
"Dobře," přikývl jsem, "musím ještě do práce, tak už půjdu," pokusil jsem se usmát, ale myslím, že jsem selhal.
"Martin se nezmínil, že máš práci," nafoukla tváře a lehce našpulila rty.
Vypadala, že přemýšlí. Och, to muselo bolet.
"A hádám, že se ti ani nezmínil, že ode dneška nemá kde bydlet," vykouzlil jsem na tváři sladký úsměv, hodil na stůl drobné za své nedopité kafe a oblékl si bundu, "myslím, že sbohem."
Odešel jsem z kavárny a snažil jsem se vypadat alespoň trochu sebevědomě. Do práce jsem nešel, žádnou jsem neměl.
Nebo jako jo, měl. Ale ne dneska. Teď jsem měl zrovna dva dny volna.
***
Zadíval jsem se na svůj odraz v zrcadle. Celou noc jsem nespal. Seděl jsem do dvou do rána u televize a sledoval animované seriály. I když jsem to skoro vůbec nevnímal. Jen jsem seděl a čuměl.
Do ložnice se mi nechtělo, byly tam pořád ty střepy, které jsem se ještě nedonutil uklidit.
Martin se vrátil asi kolem třetí ráno. Přišel a jako vždy mi dal takovou tu dětskou pusinku na nos. Smutně jsem se na něj pousmál, ale vzápětí jsem nakrčil nos.
Táhnul z něj chlast.
"Pil jsi?" odhadl jsem a odtáhl se od něj pryč.
"Trošičku," zahihňal se opilecky a trošku škytnul.
Protočil jsem očima a zvedl se k odchodu.
"Vlastíku," chytil mě za ruku a stáhl k sobě do klína.
Donutil mě, abych na něm seděl tak, abych byl čelem k němu. Pohledem jsem ho vybídl, aby mluvil dál. Ten pohled, kterým mě propaloval, jsem znal až moc dobře. Jeho neposedné ruce sklouzly na mé boky a jemně je stiskly.
"Martine," zachrčel jsem varovně, ale on mě ignoroval.
Svými rty se přisál na můj krk a jeho ruce se přemístily až na můj zadek a lehce ho stiskly.
"Nech toho," vykvíkl jsem dřív, než se mi to začne líbit a já mu podlehnu.
Vyskočil jsem na nohy a zkřížil ruce na prsou.
"Však už jsme spolu tak dlouho nespali," nafoukl ublíženě tváře a našpulil rty.
Typický pohled štěněte, u kterého věděl, že mu nedokážu dlouho odolávat.
"Vztah není jen o sexu," kývl jsem na něj podrážděně, "a kromě toho sis udělal dítě s nějakou děvkou, takže je konec."
"Cože?" vyskočil na nohy. "Jak o tom víš?!"
"Volala mi, že by se ráda setkala."
"Kráva."
"Ty seš kretén. Kdys mi to jako chtěl říct?!" vykřikl jsem a zatím úspěšně zadržoval slzy.
"Já…" nervózně se podrbal na zátylku a nejspíš se snažil vymyslet nějakou chabou výmluvu.
"Už se z toho nevykecáš. Je konec. A ani knížka analytiky to nezachrání!" rukou jsem si nedbale setřel horké slzy.
"Ani ta tlustá bichle? Izomery a tak?" nadhodil jemný úsměv.
"No… možná… ne, ani ta!" praštil jsem rukou do jeho hrudi. "Jsi takovej kretén! Fakt píča! O izomerech se tam vůbec nepíše!"
Nenechal jsem ho odpovědět a zamkl se v koupelně. Sedl jsem si na vanu a už jsem se tomu pláči nijak nebránil. Bylo to zbytečné.
Oči jsem měl zarudlé a tak… tak prázdné.
***
Už to bylo několik měsíců od toho, co jsme s Martinem nebydleli spolu. Snažil se náš vztah zachránit, ale vždy jsem ho odmítl.
Věděl jsem, že kdyby teď přišel a žádal o odpuštění, poddal bych se. Div bych mu neskočil do náruče. Tolik mi chyběl. Tolik.
"Hej," poplácal mě po rameni Šimon, můj nejlepší kamarád, "kde je ten starej Vlastík?"
(A/n: Im so sorry I couldnt help… my SiStík falz are way too strong T^T I cri.)
Neodpověděl jsem mu, jen jsem dál sledoval svůj sešit a četl si zápis. Šimon zřejmě pochopil a nechal to být. Sám se vrátil ke svému boxíku s jídlem a pokračoval v jedení své housky se sýrem.
***
Všechno se svíralo. Nepříjemný tlak v hrudi. Bolestivé tepání ve spáncích. Nemohl jsem dýchat. Slábly mi nohy. Nestihl jsem se chytit zábradlí mostu a spadl na zem. Obličej se mi obalil vrstvičkou prachu a dýchalo se mi ještě hůř.
Nikdo tady nebyl. Nikdo mi nemohl pomoct. Z očí mi samovolně vytékaly slzy. Všechno to trvalo to krátce.
Nevzal jsem si prášky.
Zapomněl jsem.
Já jsem kurva zapomněl.
Ještě chvíli jsem se tam dusil a pak jsem to vzdal. Nebylo odsud cesty zpět. Naposledy jsem učinil pokus o nadechnutí, ale marně. Zavřel jsem oči a nechal se unášet tím osvobozujícím pocitem. I když to bolelo, přinášelo mi to jakousi úlevu.
***
Bledá, pohublá tvář. Rty suché, trošku popraskané. To vše bylo špinavé od prachu. Pod očima viditelné tmavé kruhy.
Ruce lehce trochu zjizvené.
Byl to příšerný pohled. A i když se neviděli tak dlouho, měli společnou minulost.
Pořád ho miloval.
Na první lásku se přeci jen tak nezapomíná, nebo ano?
Je naprosto normální, že ho nikdy nepřestal milovat.
Věděl, že udělal chybu, ale on mu nedal příležitost ji napravit.
A teď už tu příležitost nikdy nedostane.
Martin se rychle zvedl do sedu a otevřel oči. Rozhlédl se kolem sebe. Vedle něj ležela jeho přítelkyně a spala.
Zadíval se na hodiny, které ukazovaly dvě hodiny ráno. Světýlko na jeho mobilu zběsile blikalo. Kdo mu sakra mohl teď psát?
Natáhl se na noční stolek pro mobil a odemkl ho. Přivřel oči, protože ho oslepilo jasné světlo. Musel ztlumit jas.
"Vlastík?" zachrčel rozespale a zprávu od něj otevřel.
"Vlastíka dneska našli mrtvého."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Simona Simona | Web | 11. ledna 2017 v 10:13 | Reagovat

A do pytle, super......uf!

2 Hatachi Hatachi | Web | 11. ledna 2017 v 19:27 | Reagovat

Zajímavé...

3 Karis Karis | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 14:21 | Reagovat

[1]: (: <3

[2]: Děkuji<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama