I can´t love you || 17. část

20. ledna 2017 v 6:00 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Tak co, jak žijete?
V tuhle dobu mám za sebou týden plný pololetek a všech takových sraček:D
No, ještě mě čeká jedna z matiky...
A a a aaaaaa... Nevím, co k tomu říct. Přemýšlela jsem, jak dlouhá tahle povídka bude a upřímně... I have no fucking idea:D
Fakt, nemám tušení, co dál s ní. Ale pořád mi přijde, že tam je strašně moc nedořešených věcí, které se musí dořešit a vám tak nějak dovysvětlit.
Snažím se, aby to mělo tak nějak zajímavý děj, ale nevím, jestli se mi to daří, hah:D
No, každopádně, moc děkuji za přečtení a všechny ohlasy! (I když komentuje jen Hatachi, děkuji ti<3)
Snad se bude líbit! (:

Pardon za chyby^^

***
Večeře probíhala v tichosti. Cítil jsem se … divně. Hoseokovi rodiče ještě pořád nebyli doma a cokoliv se mohlo stát.
Kdykoliv mohl vytáhnout nůž a ubodat mě. Taky mě mohl přivázat k židli, svléknout a začít mě mučit! Jakože odřezávat malé kousky masa a kochat se pohledem na to, jak mám tvář staženou bolestí a trpím.
"Nechutná ti?" vytrhl mě z myšlenek Hoseokův hlas.
Párkrát jsem zamrkal a zvedl k němu pohled. Opravdu, můj talíř byl ještě skoro plný, zatímco on už dojedl.
"Ne, to ne," záporně jsem zavrtěl hlavou.
Nechápavě nadzvihl obočí a vyčkal, dokud jsem mu neodpověděl.
"Je to dobrý," dostal jsem ze sebe nakonec.
"Máš strach?" zeptal se a pohodlně se opřel o židli.
"Jak bych asi neměl mít strach?! Několik měsíců mě šikanuješ a teď najednou si mě vezmeš domů a myslíš si, že budu v pohodě? Myslíš si, že všechno bude 'just fine', když na mě budeš chvíli hodný, tak ti všechno odpustím, ty počkáš, dokud ti nebudu věřit a pak mi zase začneš ničit život?!" vykřikl jsem a prudce se zvedl od stolu.
Nesnášel jsem se. Nesnášel jsem se za to, jak jsem nedokázal kontrolovat své emoce.
Po tvářích mi tekly horké slzy. Otočil jsem se k němu zády.
Hoseok se taky zvedl. Slyšel jsem, jak se odsunula židle. Chvíli na to jsem ucítil jeho ruce na svém pasu. Jeho hrudník se dotýkal mých zad a jeho teplo prosakovalo přes látky oblečení.
"Chci jít pryč…" zašeptal jsem.
Částečně jsem lhal. Chtěl jsem se k němu přitulit a vnímat to jeho teplo. Chtěl jsem na všechno zapomenout. Chtěl jsem prostě jen ležet a věřit mu. Potřeboval jsem někoho, kdo by mě objal a řekl, že všechno bude dobré. Teď, když se mi všechno zhroutilo.
Ale můj mozek mi říkal, že bych se měl co nejrychleji spakovat a zmizet. Říkal, že to tak bude lepší. Nutil mě, abych od sebe Hoseoka odstrčil.
"Neodcházej… prosím," zašeptal Hoseok.
Respektoval to, že jsem se vymanil z jeho sevření a i udělal dva kroky dozadu.
Otřel jsem si slzy z očí a podíval se na něj.
"Dej mi prosím šanci ti ukázat, že nejsem takový zmrd, za jakého mě máš."
Vytřeštil jsem oči. Tohle bych čekal od kohokoliv, jen ne od Hoseoka. Neodpověděl jsem mu, ale po chvíli jsem se zmohl alespoň na slabé přikývnutí.
"Tak se nejdřív dojez, za chvíli jsou tu rodiče," pokynul mi a sám se postavil ke kuchyňské lince.
Rychle jsem přikývl a trochu popotáhl. Znovu jsem si otřel tváře a nos do rukávu mikiny a dojedl večeři. Hoseok mezitím uklízel nádobí z myčky.
Zvedl jsem se a sebral talíř jak po mně, tak po něm. Otevřel jsem myčku a talíře tam dal.
Pak jsme šli mýt nádobí. Já ho myl a on utíral a uklízel. Dělali jsme mlčky a pokud to šlo, vyhýbal jsem se jakémukoli kontaktu.
"Hoseoku? Ty uklízí-oh, ahoj," ozval se ode dveří ženský hlas.
"Ahoj, mami," pozdravil ji Hoseok.
"Dobrý den," uklonil jsem se a domyl poslední mističku.
Položil jsem ji na odkapávač, odkud ji Hoseok ihned vzal a začal utírat.
"Mami, tohle je Taehyung, kamarád," vysvětlil Hoseok, když si žena sundala tmavý kabát a vrátila se do kuchyně.
"Ahoj, jsem Hobiho mamka…to tě nechal mýt nádobí?" zhrozila se.
"Šel ho mýt sám od sebe!" snažil se bránit Hoseok.
"Nekecej, určitě jsi ho k tomu dokopal," vyplázla jazyk Hoseokova mamka.
Hoseok si frustrovaně povzdechl, zadíval se na mě a já si nemohl pomoct - rty se mi zkroutily do malého úsměvu.
"To se mě ani nezastaneš?" našpulil rty Hoseok a zadíval se na mě ještě intenzivněji.
Jen jsem zvedl hlavu a zadíval se na něj. Nemusel jsem nic říkat, stačil jen ten samotný pohled a Hoseok věděl, co ten pohled znamenal. Jen sklopil pohled a přikývl.
"Tak už toho nechte a běžte si pustit nějaký film nebo tak něco!" popohnala nás Hoseokova mamka.
"Okay, Tae pojď," chytil mě za paži a odtáhl pryč.
"Klidně si lehni, dneska spíš v posteli."
"To je dobrý," snažil jsem se odporovat, ale Hoseok mi k tomu nedal příležitost.
"To nebyla otázka," řekl vážně Hoseok a já věděl, že debata ohledně toho, kdo spí na posteli je uzavřená.
"Dojdu za mamkou a vysvětlím jí, že tady budeš bydlet," kývl na mě a otočil se na patě.
"Vždyť zítra vypadnu," pronesl jsem tiše.
"Tohle už jsme probrali a nemíním se o tom bavit znovu, jasné?"

Zmohl jsem se jen na přikývnutí. Z Hoseoka sršel strach. Nějak jsem tušil, že mě neuhodí, ale i tak jsem měl…zvláštní pocit. Starší chlapec byl dost nevyzpytatelný.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Linnie Linnie | Web | 20. ledna 2017 v 13:51 | Reagovat

To byl super dílek... Jen si to musím přečíst znova, páč jsem zapomněla o co tam vlastně šlo xD. Těším se na další dílek
Btw: Ten pocit, kdy úplně nemáš domyšlený děj znám až příliš dobře. To zmákneš. A víš že já ti držím palce vždycky.

2 Hatachi Hatachi | Web | 20. ledna 2017 v 18:42 | Reagovat

Děkuju za pochvalu, ale i já tě musim pochválit, za tuhle povídku. Moc se mi líbí a jsem zvědavá, jak dlouho bude Taemu trvat, než Hobimu odpustí a bude mu věřit. Těšim se na další díl. Děkuju...

3 Akki Akio Akki Akio | 21. ledna 2017 v 23:44 | Reagovat

Jeheee, další díl je suprový. :33 Těším se na další. Zajímá mě, jaký mezi sebou ti dva budou mít vztah :3 Tae si určitě zvykne na Hobiho :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama