I can´t love you || 19. část

3. února 2017 v 6:00 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Tohle je moje poslední předepsaná část a fakt nevím, kdy budu mít čas napsat další:D No, budu se ale snažit, nebojte. (Hahah, ten byl dobrej Karis, ten byl dobrej!! Ty jsi nějaká vtipná, takhle po ránu!!:D)
No, nemám moc chuť vykecávat, tak snad jen, že se díl bude líbit?^^
Moc děkuji za všechny komenty!<3

Pardon za chyby^^

***

Seděl jsem tam skoro půl hodiny, než se Hoseokova mamka vrátila.
"Zítra spolu podepíšeme ty papíry o tom, že se tě zřekla a že budeš u nás. Ty papíry ti pak taky dám, abys tam hodil podpis a odnesu to," usmála se.
Vypadala spokojeně.
"Nechtěla se mi alespoň omluvit?" zkusil jsem to.
"Taehyungie… je mi to tak líto," sklopila pohled.
"Nevadí… Stává se to," zašeptal jsem.
Cítil jsem, jak se mi do očí tlačí slzy. Pevně mě objala a šeptala slova útěchy. Hladila mě po vlasech a říkala, jak všechno bude dobré.
Cítil jsem se u ní, jako u mámy. Byl to zvláštní pocit. Ale líbil se mi.
Více jsem se na ni natiskl a zabořil hlavu do jejích dlouhých vlasů. Krasně voněly. Tak maminkovsky.
"Můžeme jet?" usmála se, když jsem se od ní odtáhl.
"Uhm," přikývl jsem, "pardon já…zamokřil jsem vám tričko, omlouvám se."
"Však mi tykej," zasmála se a pocuchala mi vlasy, "a za takové blbosti se neomlouvej."
Jen jsem přikývl a opřel se do měkké sedačky auta.
"Budeš spát u Hoseoka v posteli, jo? On půjde na gauč," prolomila to ticho, které mezi námi panovalo.
"To je dobrý," snažil jsem se.
"Zapomeň! Za to, co ti všechno udělal by si zasloužil spát venku na dlažbě. V dešti," zavrčela naštvaně.
Znělo to fakt nebezpečně a tak nějak jsem tušil, že to nemá cenu dál pokoušet a dál o tom diskutovat.


***

Uběhl měsíc od toho, co se jsem se definitivně nastěhoval k Hoseokovi. Moji rodiče o mně nejevili sebemenší zájem. Táta mi ani nenapsal, nic.
To, že jsem byl zklamaný bylo slabé slovo. Byl jsem tak kurevsky zklamaný, že jsem jako největší slaboch probrečel tři noci u Hoseokovy mamky v náručí.
S Hoseokem jsme se doma vcelku normálně bavili, ale i tak jsem si držel velký odstup. Bál jsem se mu uvěřit. Do školy jsem odcházel dřív jak Hoseok a ve škole jsme se ignorovali.
Celkově si ho nikdo ani nevšiml. S Yoongim jsem se začal zase bavit, ale bylo to zvláštní. Yoongi věděl, že před ním něco tajím, ale nezjišťoval to. I když toužil po tom vědět to. Nebo mi to alespoň tak přišlo.
Nebyl ten typ člověka, který na někoho tlačil. A zvlášť ne na mě. Ne po tom všem, čím jsem si prošel.
Byl poslední školní den a já nevěděl, co přesně dělat. S Jungkookem jsme byli domluvení, že se za ním během prázdnin stavím v Daegu, jen jsem nevěděl kdy.
Každý večer jsme si volali, Jungkook se o mně pořád bál a nemohl uvěřit tomu, co se dělo. Řekl jsem mu úplně všechno. Všechny detaily.

***

"Tae?"
Otočil jsem se za známým hlasem. Hoseok.
Jung Hoseok na mě mluvil na veřejnosti.
"Hm?" nadzvihl jsem obočí a vyčkával, co ze staršího chlapce vypadne.
"Mamka ti vzkazuje, že se pro nás dneska staví. Prej pojedeme něco kupovat," řekl Hoseok.
"Okay, tak mi pak napiš zprávu, kde," kývl jsem na něj a on přikývl.
"Na parkovišti, až nám skončí škola," oznámil mi. "Pak ti kdyžtak napíšu, kdyby se něco změnilo."
Jen jsem přikývl a pokračoval na oběd, kde na mě již čekal Yoongi.
"Co chtěl?" odfrkl si.
"Nic," zalhal jsem.
"TaeTae…" začal a změřil si mě vážným pohledem, "něco mi tajíš."
Sklopil jsem pohled a vidličkou si hrál s hranolkou.
"Víš, že jsem tu pro tebe a až budeš chtít, můžeš mi to říct," usmál se na mě Yoongi a poplácal mě po rameni.
"Díky Yoongi-hyung," zazubil jsem se na něj.
"Šak za nic," zašklebil se, "a teď už konečně jez."

***
Seděl jsem v autě s Hoseokem a jeho mamkou.
"Kam vlastně jedeme?" zeptal se Hoseok.
Vzal mi tu otázku přímo z pusy.
"Přijede Hobiho babička a zjistila jsem, že nemám z čeho vařit a oba dva potřebujete něco slušnýho na sebe," vysvětlila.
"Ale vždyť máme, nedávno jsi nám koupila nový kalhoty a nějaký tričko se najde," snažil jsem se odporovat.
Bylo to zvláštní, že mi všechno kupovala. Ano, Hoseokova rodina byla o něco málo (dobře, o hodně) bohatší než ta moje bývalá, ale byl jsem zvyklý si na vše vydělat sám. Sice jsem dostával kapesné, ale rodiče mi většinou jen tak něco nekoupili.
Hoseokovi rodiče byli jiní. Dostával jsem kapesné (úplně stejně, jako jsem dostával dřív) a k tomu navíc za mě všechno platili. Samozřejmě to samé bylo i u Hoseoka.
"Myslela jakože potřebujeme oblek," upřesnil mi Hoseok.
"Oblek?" nechápal jsem.
"Jo, bábi si na tohle hodně potrpí. Její manžel je až nechutně zazobanej a ona se podle toho taky chová," řekl.
Chápavě jsem přikývl.
"Bude tě mít ráda," povzbudivě se na mě usmál a pocuchal mi vlasy.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Linnie Linnie | Web | 3. února 2017 v 13:22 | Reagovat

Aaaa... Co to sakra? Taeho rodiče jsou svině. Nevím co ti sem napsat snad jen že je to úžasný jako vždy a že se nemůžu dočkat az napíšeš další dílek.

2 Hatachi Hatachi | Web | 3. února 2017 v 17:33 | Reagovat

Je mi líto Taeho, ale mam radost, že se s Hoseokovou rodinou cítí dobře a milovaný. Moc to teď potřebuje. A věřim, že si ho babina oblíbí. Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama