I can´t love you || 20. část

11. března 2017 v 14:37 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Vzhledem k tomu, že už tady dlouho nebyla část, tak vám ji sem hodím už teď :DD
Těšil se někdo? Doufám, že jo:D
Omlouvám se, že je tady v tom zmatek a nevychází jen jedna povídka. Doufám, že těm, kteří čtou vše se to moc nemotá dohromady, jako se to motá mě (společně ještě s tím vším, co teprve chystám:D)
Ale příští týden už dokončím Hovel a pak se do prázdnin pokusím dokončit Actress or actor a možná tohle, uvidím, jak moc se mi to bude chtít urychlit:D
A o prázdninách uvidím co a jak:D Pokusím se najít si nějakou vhodnou brigádu, kde bych mohla pokud možno sedět na prdeli a mít tam svůj vlastní notebook a psát:D Víte jak:D
Nic, dneska se tady už asi neobjevím, ale zítra se na mě koukejte těšit!:D
Miluju vás!
Bye!

Pardon za chyby^^

***

Ruce se mi třásly, když jsem se snažil zavázat si kravatu. Bylo mi zle od žaludku.
"Počkej," přerušil mě Hoseok a s nedopnutou košilí ke mně přistoupil.
"Huh?" zamrkal jsem a vyděšeně ustoupil.
"Ježiši, klid, jen ti to uvážu," zabručel a vzal mou kravatu do ruky.
Celý jsem ztuhl a modlil se, aby mě Hoseok neuškrtil.
Jeho prsty šikovně držely kravatu a následně jsem ucítil menší tlak kolem krku. Na tváři se mu usadil soustředěný výraz. Tmavé, čokoládově hnědé oči kmitaly sem a tam, ve směru pohybu jeho rukou.
"Tak, hotovo," usmál se na mě a ještě mi narovnal límeček od bílé košile.
"Děkuju," zašeptal jsem, sklopil jsem hlavu a můj pohled se zasekl na jeho břišních svalech.
Nedokázal jsem ovládat své ruce, které se samovolně pohnuly a pomaličku mu začaly zapínat knoflíčky bílé košile. Pěkně pomalu, knoflíček po knoflíčku.
Byl jsem jako v transu. Když jsem zapnul poslední knoflíček, stáhl jsem ruce zpět k tělu a skoro nedýchal.
"T-Tae," vydechl trhaně Hoseok.
Vyděšeně jsem vykoktal omluvu (nebo něco tomu podobného) a o krok ustoupil. Hoseok se tiše zasmál a na tváři se mu objevil pobavený škleb.
"Šak v poho," mrkl na mě a uvázal si svoji kravatu.
Posadil jsem se na židličku a sledoval ho, jak ji zavazuje. Příště to musím zvládnout už sám. Do ruky si vzal skleněnou lahvičku s parfémem a otočil se na mě.
"Chceš?" zeptal se mě a navoněl se.
Přikývl jsem na souhlas a převzal si od něj voňavku. Trochu jsem na sebe stříkl a lahvičku vrátil na poličku k těm dalším.
"Nechci tam jít," vysoukal jsem ze sebe a ruku nacpal do rukávu saka.
Bylo mi o trošku větší, ale nevadilo mi to. Možná, že to i bylo lepší, protože jsem se v tom tolik nemačkal a mohl jsem se bez problému hýbat.
"Však to bude v pohodě. Jen buď sám sebou a snaž se nevyhýbat očnímu kontaktu," povzbudivě se na mě usmál.
"A to je právě to, co nedokážu," zapřel jsem se zády o opěradlo židle a zhluboka vydechl.
"Říkám ti, ať se nebojíš," zazubil se na mě a přes ramena si přehodil svoje sako.
Hoseok byl krásná lidská bytost. Kdybych ho neznal, myslel bych si o něm, že je anděl. Světle hnědé vlasy měl učesané lehce do očí, a když se usmál, na tváři u koutků rtů se mu vykouzlily dva malé, rozkošné ďolíčky.
V obleku vypadal úžasně. Tohle bylo snad poprvé, co jsem ho takhle viděl a rozhodně, rozhodně jsem nelitoval. Kdyby to nebylo trapné, vyfotil bych si ho.
Alespoň bych měl památku na andělského Hoseoka a třeba bych i začal věřit, že s ním se mi nic nestane.
"Pokusím se to nějak zvládnout," vypadlo ze mě.
Hoseok mi ukázal palec nahoru a zapnul si knoflíček u saka. Pohled jsem přemístil přes jeho hubenou postavu až na jeho ruce. Měl krásné ruce. Vlastně všechno na Hoseokovi bylo krásné.
Ne, nejsem do něj zamilovaný.
Jen prostě… On je vážně nádherný.
"A taky mi říkej hyung. Všiml jsem si, že mě oslovuješ buď jménem, nebo spíš vůbec. To už musí bejt, abys mi řekl jménem," zasmál se. "Nemusíš se vůbec stydět a babička bude ráda."
"H-hyung?" vykoktal jsem.
Znělo to… tak zvláštně.
"Hoseok hyung," usmál se na mě.
"To zní divně," uklouzlo mi.
Dal jsem si ruku před pusu a čekal, jak zareaguje.
"Zvykneš si," mrkl na mě se smíchem.
Než jsem stačil odpovědět, tak se rozletěly dveře a v nich stála Hoseokova mamka.
"Už jsou tady, tak si pohněte!" vyhrkla a rychle se otočila k odchodu.
Na sobě měla upnuté, černé šaty s krajkovými rukávy a vlasy lehce navlněné. Kolem krku jí visel stříbrný řetízek a na nohou měla černé lodičky s poměrně vysokým podpatkem. (Nebo alespoň mě přišel strašně vysoký.)
Byla jen lehce nalíčená, tak jako obvykle, jen si možná trošku víc zvýraznila oči. Hoseokova mamka byla hodně hezká. A Hoseok byl skoro celý po ní.
"Tak pojď," pousmál se Hoseok a ještě se poupravil před zrcadlem.
Napodobil jsem ho a poté jsme spolu šli do obýváku. Hoseok šel první, já za ním. Byl jsem na něm téměř nalepený a vcelku jsem doufal, že na mě nebude moc vidět. Celou cestu jsem sledoval špičky svých černých bot. A jak už se v hodně seriálech stává - tak i v mém případě Hoseok zastavil a já to do něj napálil. A to ani nejsme v žádném romantickém seriálu!
"Dobrý?" rychle se na mě otočil a tím mě odhalil světu.
Odpověděl jsem mu pouhým přikývnutím hlavy.
"Ahoj babi," řekl vesele Hoseok a zamířil si to za starší paní, která seděla na pohovce.
Vedle ní seděl muž, který byl asi ve stejném věku jako Hoseokova babička.
"Ahoj dědo," pozdravil ho Hoseok a potřásl si s ním rukou hned po tom, co se objal s babičkou.
Hoseokova babička byla postarší dáma v béžových šatech. Na nohou měla boty na nízkém podpatku a kolem krku zlatý šperk.
Jeho děda měl klasický oblek. Akorát Hoseok a já jsme měli černý, on měl tmavě modrý a očividně dražší, než my dva. (A to ty naše stály fakt hodně!)
"Dobrý den," vypadlo ze mě přiškrceně a rychle jsem se uklonil.
Cítil jsem na sobě pohledy všech očí v místnosti. Nervózně jsem v ruce svíral rukáv svého saka a skousl si spodní ret.

"Ahoj," usmála se na mě Hoseokova babička.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JaeRa JaeRa | Web | 11. března 2017 v 18:00 | Reagovat

Huh?! Asi si budu muset přečíst znova předchozí díly, jelikož protože nýbrž ale poněvadž... jsem nějak zapomněla o co tu vůbec jde :D

2 Karis Karis | E-mail | Web | 11. března 2017 v 18:40 | Reagovat

[1]: To se moc omlouvám, asi je to z velké části moje chyba, protože nejsem schopna vydávat pravidelně. (Moc se za to omlouvám, fakt.)
Dekuji za komentář ❤

3 Linnie Linnie | Web | 11. března 2017 v 19:36 | Reagovat

Bože Tae je strašně sladkej. Mám chuť někoho obejmout. Ahh~ zlatko co mi to děláš?

4 Hatachi Hatachi | Web | 11. března 2017 v 20:57 | Reagovat

To si vážně Tae myslí, že je Hobiho babi až tak zlá, že se jí tolik bojí? Ale jistě ho mile překvapí.
No jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama