I can´t love you || 21. část

18. března 2017 v 22:58 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Tak jsem tady dneska s další částí^^ Snad se někdo těšil, heh:D
V notýsku už mám skoro dopsanou další, tak ji snad brzy přepíšu a hodím sem:D

A nezapomeňte, že stále ještě můžete posílat povídky do soutěže^^

>ZDE<

K tomuhle dílu nemám moc co říct:D Psala jsem ho v práci, chvíli v buse a kousek jsem dopisovala ještě dneska v autě, když jsem jela k dědovi:D
Psala jsem to přes mobil, takže pardon za chyby:DD
P.S: Asi zastřelím kamaráda.
:DD
P.S.S: Děkuji za každý komentář, vždy to tak krásně rozjasní den<3
Miluju vás!
Bye!<3

Pardon za chyby a za to, že je to shit:)

***

Byl jsem vcelku rád, že Hoseokovi prarodiče byli vcelku v pohodě. Nebylo mi úplně skrz ten stres.
Sám nevím, čeho jsem se tak bál. Byla to klasická rodinná večeře. Řešilo se všechno. Od práce, zdraví dovolených až po to, co Hoseok dělal jako malý. Dozvěděl jsem se něco málo o Hoseokově minulosti a Hoseokova mamka mi i slíbila, že se spolu jednou koukneme na videa z Hoseokova dětství.
Nevím, co si o mně Hoseokova babička s dědou myslí, ale bavili se se mnou normálně. Ptali se na různé otázky a Hoseoka mamka je zastavila, když se to začalo blížit k otázkám na moje rodiče a minulost. Vždy tak rychle změnila téma a mně se trošku ulevilo.
***
Zachumlal jsem se do deky co nejvíce to šlo. Hoseok dneska zase musel spát na gauči. Bylo mi ho líto, nechtěl jsem, aby tam spal. Jeho babička s dědou spali v mém pokoji, protože to byl dřív pokoj pro hosty, který jen potřeboval dodělat.
Měl jsem velkou postel, právě z těchto důvodů. Ta Hoseokova také nebyla malá, ale Hoseokova mamka řekla, že můj pokoj je uklizenější, takže jsme se takhle prohodili.
Nechápal jsem, proč jsem na ten gauč nemohl jít já, ale Hoseok. A když jsem se snažil říct, že na gauči budu spát já, všichni mi to zakázali.
"Aghh," frustrovaně jsem zahučel a posadil se.
Vymotal jsem se z deky a potichu se vydal ke dveřím. Otevřel jsem je a aniž bych zapnul světla, jsem vyrazil do obýváku. Snažil jsem se jít co nejvíc potichu. Dokonce jsem i chvílemi zadržoval dech.
Nevím, čeho jsem se tak moc bál. Cítil jsem se jak nějaký špión na tajné misi. Byl to stejný pocit jako když jdete ve dvě ráno vyžrat lednici. Až na to, že já nešel pro lednici, ale pro Hoseoka.
Ale ono to bylo prakticky stejný. Oboje bylo vysoký a ledový.
Jak bych to řekl, ne, že by Hoseok měl ledové ruce (což většinou měl, ale občas i příjemně hřály), spíš byl chladný uvnitř.
Už dávno jsem si všiml, že i když s každým flirtoval, tak si nikoho nepřipustil moc k tělu.
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, ale… třeba se bál, že by mu mohl někdo ublížit jako tenkrát bylo ublíženo Jiminovi?
Zaklepal jsem hlavou a pokračoval na své dobrodružné cestě do obýváku. Už stačilo udělat jen dva kroky a byl jsem u gauče.
Nervózně jsem polkl, než jsem se posadil.
"Hyung," zašeptal jsem a posadil se vedle jeho hlavy.
Bylo to zvláštní ho oslovovat 'hyung'. Nevím, jestli si na to někdy zvyknu.
Rukou jsem mu vplul do vlasů a lehce mu zaklepal s hlavou. Když se nic nestalo, ruku jsem přemístil na rameno a slabě s ním zatřásl.
Z úst mu uniklo tiché zavrčení a následně na mě zpod hustých řas koukaly dvě tmavá očka.
"Tae?" zahuhňal.
Měl chraplavý hlas, tak jako každé ráno po tom, co se probudil.
"Pojď do postele," zašeptal jsem a zatahal ho za tričko.
"Nemyslím si, že zrovna teď je vhodná chvíle na s-" začal, lehce nervózně.
"Bože, tohle jsem nemyslel!" přerušil jsem jo. "Perverzáku!"
Nezapomněl jsem ho praštit do ramene a našpulit rty. "Budou tě bolet záda, jdi do postele."
"Už jsem tady spal, jsem v pohodě, jasný?" řekl, trochu se zamrvil a přetočil se na záda.
Hlavu si opřel o má stehna a slabě se usmál.
"Nemůžu spát. Přijde mi nefér, že kvůli mně zase musíš spát na gauči," zamumlal jsem, načež se Hoseok jen tiše zasmál.
"Jsi roztomilej," natáhl ke mně ruku a pocuchal mi vlasy.
Pevně jsem zavřel oči a snažil se neucuknout. Bylo zvláštní, když se mě takhle dotýkal. Dřív jsem znal jen jak tvrdá je jeho pěst, ale teď vím, že dokáže být i jemný. Dokáže mě pohladit jemně a i mi přijde, že v tom necítím nic, co by mělo jakoukoli spojitost s nenávistí.
Vím, že mi řekl, že toho, co dělal lituje. Vím, že se mi snaží ukázat, že i on může být milým člověkem.
Chyba není v něm, ale ve mně. Nedokážu mu odpustit. Nedokážu mu ještě úplně věřit. Je to asi pochopitelné, ještě to nebyly ani tři měsíce, ale stále mám ten nepříjemný pocit, který začíná větou: "Co když…"
Jung Hoseok se změnil. Hodně se změnil. Nebo alespoň v mých očích. Možná, že všem ostatním připadá pořád stejný, možná, že je pořád stejný. Jen já vidím věci, které jsem předtím neviděl.
"Nejsem roztomilej," odporoval jsem mu a posunul se od něj pryč.
"Ale jo," pousmál se. "Jdeš do tý postele?"
Překvapeně jsem zamrkal a sledoval ho, jak se posadil.
"Myslel jsem…" zamumlal jsem.
Uvnitř jsem začal panikařit. Bál jsem se jeho reakce, ani nevím proč.
"Myslel jsi?" otočil se na mě.
"Myslel jsem, že ty půjdeš do postele a já budu tady…" vysoukal jsem ze sebe a sklopil pohled k zemi.
Hoseok se pobaveně zasmál: "Žádný takový."
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Linnie Linnie | Web | 19. března 2017 v 3:27 | Reagovat

Awe... To je cute. Ti dva jsou tak sladký. Já chci další dílek Karis  :3

Btw: Omlouvám se za tu půl hvězdičku můj telefon mě nemá rád.

2 JaeRa JaeRa | Web | 19. března 2017 v 12:34 | Reagovat

To je milé.  Teď se blbě usmívám :) Těším se na další díl...

3 Hatachi Hatachi | Web | 19. března 2017 v 12:58 | Reagovat

To je tak sladký, jek se nedůvěřivě oťukávají. Teda spíš Tae Hoseoka. No jsem zvědavá, co bude dál. Moc se těšim na další díl.
PS: Povídku do soutěže jsem už odeslala, tak snad došla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama