I will be right back 2/? || BTS

8. dubna 2017 v 15:13 | Karis |  oneshots
Hello!
Takže... i když jsem se rozhodla, že si dám do konce měsíce pauzu, tak jsem dneska neodolala a šla napsat další díl tohoto:D
Ještě bude asi jeden^^
Taky nejspíš budu mít novou práci, kde se docela dobře platí - ale bohužel žádný volný čas. Ale zase tam budu dělat s kamarádem, takže mi to tolik nevadí:D
Některé dny budu dělat do 22 hodin večer, o víkendech do půlnoci, když na mě vyjde noční směna:D A včera jsem se tam na to došla zeptat a ještě ten večer mi volal manažer restaurace a v pátek se s ním jdu sejít:D
Tak snad to dobře dopadne:DD
Doufám, že se vám díl bude líbit^^ Děkuju za všechny komentáře a hlasy
Miluju vás!!
Bye!

Pardon za chyby^^
***
"Je čas, kapitáne," řekl muž.
Jeho hlas byl hrubý, na tváři, kousek pod okem, měl velkou jizvu od nože a na sobě černý oblek.
Hoseok lehce přikývl a převzal si od něj důležité dokumenty a menší kufřík se zbraní a vysílačkou.
"Není tady nějaké jiné řešení?" zkusil to.
"Tohle je rozkaz, tak se nesnaž hledat nějaká jiná řešení."
"Vždycky jsme vše naplánovali a snažili se volit tu nejlehčí cestu."
"Kapitáne…" lehce si povzdychl. "Tohle jsou rozkazy, které se musí do posledního písmene splnit."
Hoseok nijak neodpověděl, jen lehce přikývl.
"Ta akce vypukne ve středu, bude potřeba znovu podepsat papíry, které máte u sebe, kapitáne. Zítra přijedou další posily, nově vycvičené jednotky - nemůžeme riskovat další ztrátu mužů a nepodepsané papíry."
"Stejně hodně lidí po této misi zemře."
"Mluvíte, jako kdybyste s tím nebyl smířen, pane," podotkl.
"Neříkám, že nejsem, ale čekat tolik let na tuhle akci mi přijde zbytečné," odvětil Hoseok. "Uvidíme se ve středu, přijďte včas."
"Ano, pane."
Rozloučili se a Hoseok se i s kufříkem vydal zpátky domů. Cestou se stavil v obchodě, aby Taehyungovi koupil kytku a nějakou čokoládu.
Dneska mu to musel všechno říct.
***
"Jsi doma brzy," poznamenal Taehyung a mokré ruce si otřel do kalhot.
Zrovna si dodělal oběd a domyl nádobí.
"Já vím," přikývl Hoseok a přišel k němu.
"Dáš si oběd?"
"Asi jo…" přikývl a pomohl Taehyungovi dát na stůl příbor.
"Chováš se divně," okomentoval Hoseokovo chování Taehyung.
"Tae… mám tě rád," vypadlo z Hoseoka nečekaně.
Zíral na svůj talíř špaget, zatímco Taehyung se začal dusit omáčkou.
"A kvůli tomu se tváříš jak hromádka neštěstí?" začal se smát. "Mít někoho rád snad není smrtelná nemoc. A … taky tě mám rád."
Hoseok se zvedl a došel pro kytku s čokoládou, kterou předtím nechal položenou na botníku.
"Hobi…" usmál se mladší a s láskou v očích se na druhého chlapce podíval.
"Myslím, že je čas ti všechno říct," zhluboka se nadechl a i vydechl. "A než začnu… chci ti říct, že mě to všechno strašně moc mrzí…"
"Hyung… co se děje?"
"Začnu hodně… hodně od začátku. Bydlel jsem s rodiči kousek od hranic. Hodně jsme se stěhovali, moc si je nepamatuju. Mám jen fotku, na které jsem mamkou. Když mi bylo pět, vtrhli k nám severokorejští vojáci - možná jsi o tom někdy slyšel. Proč asi… potřebovali nový lidi. A vzhledem k tomu, že jsem byl ještě malej, vzali mě. Pořád mi říkali, že až budu velký, budu moct vidět svoje rodiče. Snažil jsem se ten trénink vydržet a stalo se ze mě monstrum… nemám problém někoho zabít. Mučit, cokoliv. Když dostanu za úkol zjistit informace o tomhle a tomhle, nebojím se použít jakoukoliv metodu, Tae. Proto jsem vždy říkal, že nechci, abych ti něco udělal, protože jsem měl strach, že si to třeba neuvědomím a tak…"
"Hoseoku…" mladší vzal druhého chlapce za ruku a přemístil se s ním na gauč.
"Trénoval jsem třináct let na to, abych se mohl stát zrůdou. Když mi bylo osmnáct, šel jsem na svou první misi. Nic těžkého, ale udělal jsem drobnou chybu - o tři vteřiny jsem dal pozdě signál a vše se zkazilo. Sedm lidí kvůli mně zemřelo, úplně zbytečně. V ten den jsem si uvědomil, že vlastně… nemám důvod, proč bych žil. Myslel jsem, že zemřu, ale nakonec jsem to nějak udejchal. Doteď nevím jak. V ten den, kdy jsem se vrátil na základnu, mi generál Kim řekl, že moji rodiče už jsou dávno mrtví. Zemřeli ten den, kdy mě začali trénovat! A celou dobu mi lhali, že jsou stále naživu! Pak začalo takové to hlavní vymejvání mozků. Víš jaký, jakože se musíš obětovat za vlast, umřít jako hrdina. Nebrat ohledy na ostatní, ale na svůj úspěch. Takhle to v naší jednotce chodilo. Musel ses umět ubránit deseti lidem, kteří měli nůž a tys neměl nic. Občas si říkám, že to je až nemožný, ale i tohle jde."
Taehyung sotva dýchal. Snažil se postřehnout každé slovo, které Hoseok říkal a chtěl mu tolik porozumět.
"Byl jsem na hodně misích. A všechny byly úspěšné. Nikdy jsem to moc neřešil. Buď se to povede mně, nebo se to podělá a já zemřu. No, a pak to udělá někdo jiný. Občas, když jsme se bavili a tys říkal, čeho všeho chceš jednou dosáhnout. Jaké máš sny, co se ti kdy splnilo… Nic z toho jsem neměl. Měl jsi všechno, po čem jsem jako malý toužil. Nedávám ti to za vinu, samozřejmě. Jen prostě… občas jsem až moc přemýšlel," na chvíli se odmlčel.
"Pak jednou jsme byli vysláni na misi. Byl to právě ten podpis těch zbraní. Dovezli nám zbraně z Kalifornie a spletla se adresa. Měli jsme zde podepsat mírovou dohodu a převzat nějaké zbraně, já jako kapitán jednotky AST07, pár mých mužů jako doprovod a pak Choi Jungmin, velitel jednotky, která byla tady a měla nám dodat již zmíněné zbraně. Mise to nebyla těžká, jedna z nejlehčích, které jsem kdy absolvoval. Teda, podle plánu se to zdálo jednoduché, ale celý to byla jedna velká zrada," slabě si povzdychl a pohled zabodl do zdi.
Jako kdyby se snažil urovnat si myšlenky. Nebo možná plánoval pomstu?
Taehyung nevěděl, co si o tomto chlapci myslet. Hoseok byl někdo, u koho nikdy nevíte. Nevíte, na co myslí. Z jeho pohledu nevyčtete nic.
Mladší z dvou chlapců si už ani nepamatoval, kdy mu Hoseok řekl, že ho miluje? Řekl mu to vůbec někdy?
Taehyung o tomhle nikdy nepochyboval. Věděl, že na něm Hoseokovi záleží. Věděl, že ho miluje. Sice to neřekl slovy, ale jeho činy mluvily za vše.
Líbal by ho, kdyby ho nemiloval? Spal by s ním, kdyby ho nemiloval? Koupil by mu kytku, kdyby ho nemiloval? Staral by se o něj jako se stará, kdyby ho nemiloval?
Vzal Hoseokovu ruku do té své a palcem mu přejížděl přes klouby.
"Děkuju, Tae," zašeptal starší chlapec a mírně se k němu naklonil.
Zastavil se kousek před rty mladšího chlapce. Nevěděl, zdali ho může políbit nebo ne. Slyšel, jak se Taehyung trochu zachichotal a chvíli na to cítil dva hebké, růžovoučké polštářky, které by přirovnal k plátkům růže.
"Pokračuj, co bylo dál?" zeptal se mladší, když od něj odtáhl.
"Kde jsem skončil?" zamrkal Hoseok.
Byl jako v transu. Vždycky vnímal sladkou, možná až medovou chuť Taehyungových rtů, ale dnes mu přišlo, že to vnímal každou buňkou v těle. Každičkým nervem.
"U té zrady."
"Ach tak…" vydechl.
Taehyung se na něj povzbudivě usmál a vzal i jeho druhou ruku do té své.
"Vlastně to bylo tak, že jsme přišli na smluvené místo. Byl to sklad, tak čtyři dny chůze odsud. Byli jsme tam, už jsme to podepisovali, ale Choi začal střílet. Nevím, co ho k tomu vedlo. Nikdy se mi to nepovedlo zjistit, do dokumentů jsme se dostali a tam o tom není žádná zmínka, ale podle mých teorií je to kvůli těm zbraním. Ty zbraně zaplatila naše základna, byl to nákup za několik milionů a on si myslel, že si je prostě vezme, když nás zlikviduje. Vlastně se mu to povedlo. Já a dva moji muži jsme přežili a utekli. Každý jsme se vydali jiným směrem. Šel jsem několik dní, dokud jsem sebou nepraštil tam, kde jsi mě našel ty."
Stisk na Hoseokově dlani o trochu zesílil. "Stříleli na vás?"
"Samozřejmě," přikývl starší. "Ale spíš používali nože, což bylo v pohodě. Většina, která zemřela bylo ale slabošským útokem zezadu a nebo střelbou do hlavy."
"To je nechutný," nakrčil Taehyung nos.
"Já vím, Tae," zakýval hlavou Hoseok.
"Pak jsi mě našel ty atd atd. A to moje chození do práce… chodil jsem trénovat. Můj nadřízený mě kontaktoval. Mám v sobě nějaký čip nebo co. Nevím, kde. Výplata, která mi chodila je součástí plánu. Ve středu jdu na akci, kdy se musí zabít velitel Choi. Všechny ty zbraně se nám nepovedlo tenkrát dostat zpátky, proto se chtějí pomstít. Čekalo se takhle dlouho jen z toho důvodu, aby to bylo vše nečekané. Ve středu má jet určitým místem na nějaké sezení, nebo co, takže se toho musí využít."
"Vrátíš se?"
"Nevím… opravdu nevím. Ale doufám, že ano," usmál se Hoseok a políbil Taehyunga na čelo.
***
A tohle byl zase jeden z těch momentů, kdy Hoseok nevěděl jak, ale najednou ležel nahý v posteli, Taehyung se nad ním skláněl, dělal mu na krku fialové flíčky.
Z úst staršího chlapce se vydral hlasitý sten, když se penis mladšího chlapce otřel o jeho vstup.
"Tohle je možná naposledy, hyung…" zašeptal Taehyung a políbil Hoseoka na nos.
"Nemyslím si, že dneska to skončí jedním kolem," zazubil se starší a své ruce obmotal okolo Taehyungova krku.
A měl pravdu. Další čtyři kola byla velice vyčerpávající, ale oba chlapci si je užili. Leželi vedle sebe, ještě pořád zpocení a trochu špinaví a spokojeně spali.
Ani jeden z nich nelitoval toho, co se tady dnešní noc stalo. Sice se báli toho, co bude. Ano, Jung Hoseok měl opravdu strach.
Ne o sebe.
Ne o tu misi.
Ne o svou vlast.
Nebál se o to, o co by se jako správný voják měl bát.

Bál se o Taehyunga. O svého přítele. O člověka, který pro něj byl nejdůležitější na světě. O člověka, kterého miloval.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 8. dubna 2017 v 21:19 | Reagovat

No teda...to je napínavý jak kšandy. Jsem zvědavá, co bude dál a jestli se Hobi vrátí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama