Mia || BTS

17. dubna 2017 v 16:29 | Míša (Karis) |  oneshots
Hello!
Nevím přesný název povídky, proto použiju název souboru:D Takhle to bylo u mnoho povídek:D
Snad se bude líbit i Vám!
Autorka je i na wattpadu, takže se na ni určitě koukněte^^ >klik<
Bye!

Seděl jsem na zemi. V ruce držel ovladač a snažil se zabít co nejvíc lidí. Zbývalo 10sekund a já se snažil pozabíjet těch pár lidí, co mi pořád zbývalo, abych se mohl pyšnit svým skórem. Deset vteřin uplynulo a na obrazovce se ukázalo KONEC HRY.
"Jupí, vyhrál jsem. Za to mi kupuješ zmrzlinu." Vykřikl na mě Taehyug. Není to fér. S ním vždy prohraju. Ani jednou jsem nevyhrál a to se snažím, ale nejde to. "Hoseokie, nebuď smutný. Mám tam dát jinou hru?" Usmál se Taehyung a běžel ke konzoli, aby vybral jinou hru. Nevidím v tom smysl. Stejně prohraju tak či tak.
Dveře od obýváku se otevřou a do místnosti vstoupí Jungkook. "Ahoj hyung, ahoj Hobi." Pozdraví nás. Tae jen na něho zamává a dál vybírá hru. Já se zvednu a z mé tašky vytáhnu dokonale zabalený dárek.
Přijdu ke Kookiemu a dáreček mu podám. "Vše nejlepší k 15. narozeninám Kookie." Řeknu a prohrábnu mu vlasy.
"Je, ty jsi mi opravdu koupil dáreček? Děkuji ti moc Hobi." Usměje se a začne dárek rozbalovat. Jeho oči se mu zalesknou, když spatřil svůj dárek. Dal jsem mu nové sluchátka, o kterých jednou mluvil, že by je moc chtěl, ale že je opravdu těžké je sehnat. A já, a já je sehnal. Jaký jsem? Naprosto boží!
"To jsi nemusel. Ale moc ti děkuji." Lehce mě obejme a pak se vydá do svého pokoje. Zasměju se a otočím se na Taeho, který se na mě kouká zvláštně.
"Proč si mu dal dárek?" zeptá se a překříží si ruce na hrudi. "Protože pochybuji, že ty, jako jeho bráška, jsi mu něco dal." Znovu se zasměju a sednu se před konzoli. Do ruky znovu vezmu ovladač a chystám se, že tentokrát vyhraju já.
Tae si sedne vedle mě a ublíženě se na mě podívá. "Máš ho raději než mě." Řekne a u toho našpulí pusinku. "To není pravda. Však ty jsi můj nejlepší kamarád." Odpovím mu a svůj zrak upnu zase na hru. Ne. Jungkooka nemám rád.
**
Jak se dalo čekat. Hráli jsme několik her a já ani jednou nevyhrál. Venku už byla skoro tma a já se s Taem rozloučil a došel jsem domů. Trochu jsem si poklidil pokoj, aby matka neměla šok, až sem přijde. Ze skříně jsem vytáhl černé triko na spaní a s ručníkem jsem odešel do koupelny. Svlékl jsem se a vlezl na sprchy, kde jsem si pustil teplou vodu. Po několika minutách jsem vylezl, oblékl jsem triko a zase se vrátil do pokoje, kde jsem si lehl na postel.
Vzal jsem do ruky mobil a projížděl si všelijaké novinky. Najednou mi zavolal Taehyung a já mu to hned přijmul.
"Ahoj Hobi. Víš, jak jedeme zítra s rodiči na ten výlet? Nakonec tam budeme přespávat a rodiče nechtějí nechat Jungkook doma samotného."
Musel jsem se trochu pousmát. Tomu klukovi je 15 a oni se stále chovají, jako kdyby mu bylo 5 let.
"Však je dost velký. Určitě zvládne být doma chvilku sám." Odpovím mu.
"Já vím. Já to vím. Ale to řekni mým rodičům! Já za to nemůžu. Prostě se tě chci zeptat, jestli bys nemohl zítra přijet. Přespal bys tu a dával na něho jen pozor. Však ho hlídat nemusíš. Budeš si dělat svojí práci. Prosím Hobi. Rodiče se mnou nikam nepojedou, když nebudu mít hlídání. Prosím, prosím, prosím!" Tae do mě pořád mlel a prosil mě, až jsem nakonec souhlasil.
"Jé, děkuji ti moc Hyung! Zítra přijď v 5hodin." Řekl a ukončil náš hovor.
Upřímně, nikam se mi nechtělo. Chtěl jsem si udělat svoje věci. Musím dokončit svůj hlavní projekt na hudební výchovu, a to jsem skoro ani nezačal. Nevím, kdy to mám všechno stihnout. A ke všemu být s Jungkookem sám. Opakuji, s Jungkookem sám! Nevím, jak to s ním přežiju.

**
Bylo pět večer a já byl před Taeho domem a zazvonil jsem na zvonek. Ze dveří hned vyběhla jeho matka, která mě s úsměvem pozvala dál. "Opravdu ti děkujeme Hoseoku, že pohlídáš Kookieho." Řekla mi jeho mamka a už na sebe házela kabát. "Vůbec nemáte zač paní Kim"
Ze dveří vyběhl Taehyug, který se oblíkal do své bundy. "Opravdu ti děkuji brácho." Řekl Tae a ze země si vzal svůj batoh a pak rychle odešel ven. Jeho rodiče mi řekli pár instrukcí, které jsem stejně neposlouchal, a pak, jako Tae, odešli z bytu.
Dveře se za nimi zavřeli a já se rozhodl, jít pozdravit Kookieho.
Kookie seděl na židli a hrál nějakou hru na počítači. Když jsem uviděl, že má moje sluchátka na uších, vytvořil se mi jemný úsměv. Pomalu jsem k němu přišel a zaťukal jsem mu na záda. Jungkook si hned sundal sluchátka a podíval se na mě. "Hobi! Vyděsil si mě."
"To byl účel." Zasmál jsem se a Jungkook mě propaloval očima. "Ne, promiň. Chceš si jít zahrát nějakou hru se mnou?" Jungkook hned vyskočil ze židle a společně jsme došli do obýváku, k velké konzoli. "Co by sis chtěl zahrát Kookie?" Zeptal jsem se ho, ale on jen pokrčil rameny. Rychle jsem vybral nějakou hru a zapnul jí.
**
Hráli jsme dobré 4 hodiny. A teď, jsem skoro pořád vyhrával já. Je opravdu skvělí pocit vyhrát. Vyhrál jsem další hru a začal se radovat.

"Nebuď tak šťastný, já tě jenom nechávám vyhrávat. Jsem ve hrách o hodně lepší jak Taehyung!" Překřížil si ruce na hrudi Jungkook. "Och, vážně?" Zeptal jsem se ho a mířil jsem k němu ruce. Jungkook se na mě vyděšené podíval, ale to už bylo pozdě. Začal jsem ho lechtat. Jungkook se začal smát a lehl si na zem. Obkročmo jsem si na něho sedl a ještě víc jsem ho lechtal.
Jungkook se začal smát a začaly mu téct slzy.
"Hobi, n-no tak. P-prestaň. P-počurám se."
Vyplázl jsem na něho jazyk a lechtal jsem ho dál. Jungkook svoje ruce taky přemístil na moje bříško. Jsem mnohem lechtivější než on, takže jsem se skácel k zemi. Tentokrát si on na mě sedl obkročmo a začal mě lechtat.
**
Bylo 10 hodin večer a já zalezl do postele. Venku silně pršelo a po chvílibyla i bouřka. Dveře od pokoje pro návštěvy se otevřely a v nich stál Jungkook.
"Copak se děje Jungkooku?" Zeptal jsem se ho a Jungkook ke mně přišel blíž.
"Já se bojím bouřek. Můžu spát s tebou?" Zeptal se mě a přitom pozoroval podlahu.
"Jasně že můžeš." Posunul jsem se na posteli, aby měl Jungkook místo. Rychle skočil do postele a já nás oba přikryl. Jungkook se ke mně až nebezpečně moc přiblížil a svojí hlavu zavrtal do mé hrudi. Byl jsem si jistý, že teď musím být červený jako rajče. Srdce mi začalo bít a já se modlil, aby to Jungkook neslyše. Přes jeho nahou hruď jsem přehodil ruku a se sladkým popřání na dobrou noc jsme oba usnuli
**
Zazvonil mi mobil a já ho okamžitě přijmul.
"Ahoj! Tak doma budeme asi tak za tři hodiny." Řekl Tae a já se pousmál.
"Dobře."
"Eh, jak to tam zvládáš?"
"Jo dobře. Večer byla bouřka, takže za mnou přišel Jungkook. Bylo to roztomilé." Trochu jsem se zasmál.
"Co že?" zeptal se mě nechápavě Taehyung.
"No že se Jungkook bojí bouřek, takže musel spát se mno-."
"Počkej, počkej. Jungkook se nebojí bouřek." Tae mi skočil do řeči. Že se Jungkook nebojí bouřek? Co? Rychle jsem mobil típnul a hodil ho na postel.
Rychle jsem slezl do prvního patra, a zamířil si to ke Kookiemu, který se koukal na televizi. Chytl jsem ho za ruku a postavil jsem ho.
"Co to má znamenat?" Nechápavě jsem se ho zeptal.
"C-co by m-mělo jak z-znamenat?"
"Proč jsi mi řekl, že se bojíš bouřek a vlezl jsi mi do postele, když se bouřek nebojíš?!" Na to hned Jungkook sklopil svůj pohled a snažil se vyprostit z mého sevření, ale nedařilo se mu to. "Odpověz mi." Trochu jsem na něho zvýšil hlas. Jungkook se na mě hned podíval. Z jeho krásného očka ukápla malá slzička.
"Protože…P-protože krásně voníš, a-a já chtěl, chtěl jsem, chtěl jsem prostě spát u tebe. Protože tě mám rád." To poslední řekl hodně potichu, ale i tak jsem ho dobře slyšel. Když si Kookie uvědomil, co řekl, vyvalil na mě oči a hned se začal cukat a chtěl odejít. Cukl rukou a tím jsem ho pustil, ale hned na to jsem chytl obě jeho ruce. Jungkook se na mě vyděšené podíval. Stáhl jsem si ho k sobě a políbil jsem ho. Jungkook byl za začátku zmatený, ale pak mi hned polibek oplácel. Po chvíli jsem se od něho odtrhl a pěvně jsem ho obejmul. Jungkook začal brečet a já ho hladil po zádech.
"M-miluji tě Hobi. Už opravdu d-dlouhou dobu." Zašeptal Jungkook a pak dále brečel.
Byl jsem tak moc rád, že mi tohle říkal. Protože já ho nikdy neměl rád. Od první chvíle, co jsem ho viděl, jsem se do něho zamiloval. Úplně přesně si pamatuji na tu dobu, kdy mě Taehyung poprvé pozval k nim domu a seznámil mě se svojí rodinou. Jsou to asi 4 roky zpátky. Když jsem uviděl Jungkook, věděl jsem, že je něco špatně. Moje srdce vždy rozbušila jen krásná dívka. Ale teď tu přede mnou stál kluk, s rozcuchanými vlasy, hubenou postavo, velkými očima…prostě obyčejný malý kluk a moje srce bilo tak rychle, až to bylo neuvěřitelné.
Myslel jsem, že je to jen chvilkové pobláznění, ale mýlil jsem se. Čím víc sem chodil k Teamu domu, tím víc jsem se do něho zamiloval. On byl něco dokonalého. Malý roztomilý králíček. Ale co jsem mohl dělat? Pořád to byl mladší bratr mého kamaráda. Nemohl jsem Taehyungovi říct, že jsme gay a že jsem se zamiloval do jeho bratra. Přišel bych tak o dvě milované osoby. A když jsem měl zůstat s Jungkookem sám, bylo to pro mě opravdu těžké.
"Hobi?" z mého přemýšlení mě dostal sladký Jungkookův hlas. Víc jsem si ho přitáhl k sobě. Kdybych mohl, umačkal bych ho láskou k smrti. "Já tě taky miluji Jungkookie."
Kookie se na mě jen usmál. Nic neříkal a my zůstali v pevném objetí dlouhou dobu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 18. dubna 2017 v 17:03 | Reagovat

To bylo hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama