Thank you || Got7

25. dubna 2017 v 18:10 | Karis |  oneshots
Hello!
Dlouho jsem nic nenapsala, co? Omlouvám se.
Nemám moc čas, hm. Ale zase... tohle jsem začala psát někdy minulý týden ve škole. A dneska jsem to dokončilaaaa^^
Kájuš chtěla povídku na 2jae, kde jeden z nich neumře. Well, at least, I tried, lol.
Ne, však oni žijou:D
Nevyšlo mi to přesně podle mých představ. Mělo to být... jiné. Hodně jiné.
Ale jaksi na mě vybafla blbá nálada a ve snaze nerozbrečet se, jsem dopsala tohle. Snad to někoho potěší a komentář nebo hlas mi určitě udělá radost <3
Miluju Vás!
Bye!

***

Tělem mu projela nepříjemná bolest. Trochu se schoulil do klubíčka, rukama si objal břicho, když ho do v něm zabolelo. Byla to nepříjemná, palčivá bolest. Přirovnal by to k bodnutí nožem. Nesnášel to. Nesnášel se. Proč musel ve svém životě udělat tolik chyb?
Rukama si projel tmavě hnědými vlasy. Rozespale zamžoural na hodiny, které ukazovaly dvě hodiny ráno.
Byl zpocený. Na čele měl čůrky potu a vlasy jím smáčené. Něco si pro sebe zamručel a zase si lehl.
Pohledem probodával strop a už se nemohl dočkat rána.
Když ani do hodiny neusnul, zvedl se z postele a šel na sebe hodit nějaké oblečení. Rukávem dlouhé mikiny si otřel pot z čela a v malé chodbičce, která byla zařízena do světlých barev, si nazul černé boty.
Tiše odemkl dveře a odešel ven do tmavé noci. Studený vítr se setkal s jeho rozpálenou pokožkou a jemu po těle vyskočila husí kůže.
Procházel se tichým městem, vítr mu jemně cuchal vlasy a sem tam mu je nahnal do očí, že ani neviděl na cestu.
Došel až k nedalekému mostu, který se táhl přes řeku Han. Přesně tady se mu vyznal.
Vzpomínky bolely. Tak neuvěřitelně moc.
Přešel přes most a došel až k jedné straně. Ještě kousek nahoru po schodech a došel by ke kavárně. Světlo a pár lidí na menším balkónku mu dodávali jistotu, že ani v tuhle noční dobu nemá již zmíněná kavárna zavřeno.
***
"Jsem Youngjae, Choi Youngjae," usmál se na něj světlovlasý chlapec.
"Im Jaebum," odpověděl hnědovlasý a stiskl nabízenou pravici.
"Těší mě."
"Mě taky," usmál se Jaebum a ruku odtáhl.
Druhý chlapec si poupravil oblek, který měl na sobě a nervózně se ošil. Byl jediný, kdo měl oblek a bylo mu trapně.
Na ten firemní večírek šel ihned po práci, málem ho nestihl. Zůstal v kanceláři déle, než původně chtěl.
A kdyby měl být upřímný, vůbec by sem nešel, kdyby to nebyl uvítací večírek pro něj. Přišlo mu trapné se nezapojit.
Věděl, že se nezdrží dlouho. Měl toho ještě hodně na práci a nechtěl být pozadu oproti jiným zaměstnancům.
"Nemusel sis brát oblek," zazubil se na něj Jaebum a hlavou kývl, aby se s ním šel napít.
"Jdu rovnou z práce a nestihl bych se jet domů převléct," vysvětlil Youngjae a šel za Jaebumem. "Navíc jsem myslel, že se na firemní večírky chodí v oblecích. Jakože…víš jak," nervózně se zasmál.
"Jo takhle," otočil se na něj Jaebum. "Chceš vodku s džusem nebo Jamesona s kolou? Nebo jenom vodku? Jenom Jamesona? Pivo nebo něco?"
"Možná, že si dám jen džus," pousmál se Youngjae, "jsem tady autem," dodal na vysvětlenou.
"Nealko pivo?" navrhl Jaebum.
"Neříkám, že ho nějak zvlášť miluju, ale proč ne," pokrčil rameny Youngjae.
Jaebum přikývl na souhlas a nahnul se k barovému pultu a objednal jedno nealkoholické pivo a pro sebe Jamesona s kolou.
Už to byl jeho sedmý, ale i přes sílu drinku, se stále choval jako střízlivý. Barman příkývl, podal mu obě pití a Jaebum se otočil na svého mladšího kolegu.
"Jdem si sednout, ne?" odhadl Jaebum a rukou, ve které držel Youngjaeho pivo ukázal na volný stolek.
"Klidně," odsouhlasil Youngjae a vydal se za Jaebumem.
Starší chlapec měl široká ramena. Bledou pokožku schovával pod látkou bílého volného trika a jeho svalnaté nohy obepínaly přiléhavé černé kalhoty.
Youngjaemu se jeho postava líbila. Sice se s ním skoro vůbec neznal, ale tak nějak tušil, že by mohli být přátelé. Im Jaebum, vždy úhledně upravený, učesaný a v drahém obleku (nejspíš šitém na míru), seděl naproti němu v kanceláři.
Nemohl říct, že si byli nějak zvlášť blízcí, ale každé ráno se zdravili, občas spolu seděli u oběda-ale nebavili se- a občas se potkali v kuchyňce u kávovaru. A každý večer spolu zůstávali přesčas, aby dodělali práci, kterou měli na ten den uloženou.
Jaebum obvykle odcházel v 23:00, zatímco Youngjae občas šel i v jednu ráno.
Ten večer se spolu bavili. Kam šel Jaebum, tam byl i Youngjae. Domů šli až někdy kolem půl třetí ráno, možná ještě déle. Ani jeden z nich se totiž o čas nestaral.
***
Vstoupil do kavárny a posadil se k jednomu ze stolů. Tady vždy sedávali. Zde se vždy setkávali - ať už pracovně nebo soukromě.
Spolu řešili veškeré problémy. Ať už se jednalo o výběr nové skříně, povídání si o zdravotním stavu (jak svého, tak svých příbuzných). Jaebumova mamka měla hodně zdravotních problémů. Z nějakého neznámého způsobu se jí 'zbláznil' imunitní systém a začal se zbavovat látek, které byly pro tělo důležité jako třeba bílkovin.
Jaebum to nesl dost těžce. Jeho mamka pro něj byla jedním z nejdůležitějších lidí na světě. Staral se o ni, co jen to šlo. Snažil se pomáhat se vším, s čím dokázal.
Ale i přesto tomu, co se stalo nedokázal zabránit. Nešlo to. Věděl, že se měl víc snažit. Ale nedokázal to.
Stačilo obyčejné nachlazení a jeho matka byla v ohrožení života. Cpal se vitamíny jak jen mohl. Neustále chodil na prohlídky, aby náhodou neměl v těle nějaký virus.
***
"Ježiši, hyung, co zase děláš?" protočil očima Jackson, když mu ve sklenici vody přistála oranžová šumivá tabletka.
"Vitamín C," mávl na něj Jaebum a tabletky nacpal každému ze zaměstnanců.
Youngjae se opíral o opěrku židle a pobaveně ho sledoval. Věděl, co jeho starší kamarád zažíval.
Nakonec se zvedl, vzal jedno balení šumivých tablet z Jaebumova stolu a šel z druhé strany, než jeho starší kolega a kamarád.
"Díky, Youngjae."
***
Ten den, kterého se Jaebum tolik obával přišel. Z neznámého důvodu tak nějak tušil, že se tohle stane. Ale i přesto doufal, že se mýlí. Doufal, že to, čím ho lékaři strašili, se nestane. Ale stalo.
Když jeho mamku odvezli do nemocnice, veděl, že někde udělal chybu. Tak nějak se snažil připravit na to, že je tady hodně velká možnost, že o mamku přijde. Ale i přes tohle všechno věřil a doufal, že vše bude v pořádku.
Ne vždy je však štěstí na vaší straně.
***
Potichu se zul a mikinu hodil na věšák. Stavil se v kuchyni, aby si na mikrovlnce zkontroloval čas.
Bylo 4:47. Ještě měli čas, než půjdou do práce. Vrátil se zpátky do ložnice a co nejtiššeji si lehl do postele.
"Proč jsi mě předtím nevzbudil?" zeptal se druhý chlapec a zezadu Jaebuma objal.
"Chtěl jsem, aby ses konečně vyspal," pousmál se starší a pootočil hlavou, aby mohl Youngjaeho políbit na nos.
"Jak mám asi spát, když vím, že seš zase někde venku v noci," zamručel druhý a hlavu zabořil do Jaebumova ramene.
"Nemusíš se o mě bát…"
"Nejde tomu zabránit, hyung."
Jaebum cítil, jak se Youngjae pousmál.
"Děkuji."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 25. dubna 2017 v 19:09 | Reagovat

Jůůů...to bylo hezký. To se tě moc povedlo ;-)

2 Chia 지아 Chia 지아 | Web | 1. května 2017 v 16:03 | Reagovat

Moc hezké. :3 Já jsem si poslední dobou 2jae zamilovala.

3 Karis Karis | E-mail | Web | 7. května 2017 v 12:47 | Reagovat

[1]: Aww, moc děkuji <3

[2]: Já taky! Kamarádka mi vlastně ani nedává jinou možnost:D Ale nebýt ji, asi bych z Got7 měla ráda jen Markson, lulul
Moc děkuji! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama