Just a bitch || EXO

15. května 2017 v 22:21 | Karis |  oneshots
Hello!
Byla to zase docela doba, že?:D
Tohle je... hodně zvláštní a divná povídka.
Já osobně ji po sobě nečetla a nemám to ani v plánu:D Ale tak... třeba se někomu bude líbit.
Celkem jsem nad ní strávila asi tak dvě hodiny (ale z toho jsem psala tak 30 minut, lul. Youtube and tears took control me in their control.)
Povídka je na pár Baekyeol:D
Miluju vás!
Bye!

Pardon za chyby^^

***

Občas se stane, že uděláme něco, čeho litujeme. Nezáleží na tom, jestli řekneme něco, co může ublížit, uděláme špatnou věc a nebo jestli nás pak napadne něco, co bychom mohli vylepšit, ale už k tomu nemáme příležitost.
Občas všeho litujeme, občas ne.
Občas nám přijde, že jsme udělali správnou věc.
Rozhodovat se v krizových situacích je těžké. Každý z nás si to jistě již jednou vyzkoušel.
Nejtěžší je ale v takových situacích jednat.
Baekhyun nikdy nepostrádal logické myšlení, nebyla situace, se kterou by si neporadil. Nepamatoval dne, kdy by něčeho litoval. A možná také proto byl mezi lidmi tak oblíbený. Vždycky věděl, co říct v tu správnou chvíli, vždy věděl, co udělat. Nebyla věc, se kterou by si nevěděl rady.
Ale jak už se to v mnoha příbězích stává - ani ten Baekhyunův nebyl dokonalý. Ba naopak, i když dělal, že je v pohodě, tak nebyl.
Není to tak dávno, co jsem ho slyšela tiše plakat, když si myslel, že už všichni spí. A není to tak dávno, co jsem byla na jeho pohřbu a sledovala, jak jeho rakev pomalu klesá do země.
Je to tak týden zpátky, co jsem viděla Chanyeola - muže, kterého Baekhyun tolik miloval - postávat u toho hrobu.
Kapky deště dopadaly na prachovou cestičku a smáčely chlapcův tmavě šedý kabát. Na očích měl tmavé brýle, i když nepršelo.
"Omlouvám se," řekl tiše a poklekl na zem.
Rukou se dotýkal fotky na náhrobním kameni a druhou ruku si přidržoval na hrudi, v oblasti srdce.
Otočila jsem se na menším podpatku a s hlavou plnou vzpomínek jsem vyrazila zpět do města.
***
Baekhyun si tiše povzdychl, když mu přišla další obálka. Lépe řečeno - upozornění, že zase nezaplatil účet za elektriku. Rukou si prohrábl vlasy a čistě bílou obálku s oranžovým logem firmy hodil na hromádku k těm dalším. Už ani neměl náladu to číst.
V peněžence měl posledních pár drobných a zbýval mu ještě týden do první výplaty. Ke své hlavní práci měl ještě dvě brigády. Do jedné chodil po práci a byl tam až do jedné do rána a do té druhé chodil o víkendu.
Tedy jen v sobotu, v neděli bylo zavřeno.
Ale i tohle všechno mu na dluhy nestačilo.
Jeho otec propadl alkoholu a automatům. Baekhyun si půjčil, aby pomohl mamce zaplatit dluhy, které jeho otec udělal, ale k ničemu to nevedlo.
Nakonec skončil zadlužený tak moc, že už ani neměl na zaplacení elektřiny.
Pro něj to byl jeden velký, začarovaný kruh, z kterého se nedokázal dostat.
Když už to vypadalo, že je z toho všeho skoro venku - jeho mamka onemocněla a veškeré peníze šly do její léčby. A Baekhyun věděl, že z tohohle se jen tak nevyhrabe.
"Kámo, už nevím, co dělat," povzdychl si a rukou si podepřel hlavu.
Na chvíli zavřel unavené oči. V obličeji byl pohublý, oblečení na něm viselo.
"Zkoušel jsi hledat nějakou brigádu, kde se líp platí?" zeptal se černovlásek, který seděl naproti němu.
"Zkoušel," přikývl souhlasně hlavou. "Ale nikde nebylo nic, co by mi vyhovovalo časově."
"Stejně pořád nechápu, proč jsi to za ně platil…"
"Je to moje máma! Myslíš si, že bych ji nechal jen tak umřít?!" rozhodil rukama a v očích se mu odrážela bolest.
"Ty dluhy předtím, za tvýho tátu… To jsem myslel," upřesnil.
"Máma mě o to požádala. Ona mě nikdy nenechala v problémech, tak ji v nich taky nenechám," procedil mezi zuby.
Vypadalo to, že se každou chvíli zhroutí.
"Jsi až moc dobrý, Baekhyune," zakroutil hlavou Jongdae.
"Ty bys svou mámu nechal jen tak umřít? Aniž by ses ji nepokusil zachránit?" vzlykl Baekhyun.
"Tak jsem to nemyslel…"
"Ale ano, Jongdae, myslel. Vy všichni si myslíte, že to byla hloupost, ale i když jsem teď úplně v hajzlu - nelituju toho," smrkl Baekhyun a obličej si schoval do dlaní.
"Jen se o tebe bojíme. Kdyby bylo nejhůř, můžeš třeba bydlet u mě nebo tak něco…" zkusil to ještě naposledy.
"Nesmysl… A už prosím jdi, chci být sám."
"Jen nechci, aby se z tebe stala nějaká laciná kurva!"
"Odejdi."
"Uvidíme se," rozloučil se s ním Jongdae a odešel.
Baekhyun se schoulil do klubíčka a tiše plakal. Za hodinu měl být v práci.
Než se stihl nadát, už ležel nahý pod nějakým, viditelně starším mužem, nohy od sebe roztažené.
Jeden příraz, druhý příraz.
Přál si, aby už to skončilo.
Párkrát zasténal, aby muže potěšil a nechal ho, aby se udělal do jeho těla. Od ramen se mu táhly krvavé škrábance.
Zasyčel bolestí, když se zvedal a odcházel se obléknout.
Cítil se tak špinavý.
Zabalený do županu se vydal za madame, aby mu dala jeho dnešní výplatu.
"Dneska jsi toho měl hodně, Baeku," usmála se na něj starší žena a podala mu obálku s několika tisíci.
Nebylo to moc, ale jeho dluhům to hodně pomáhalo.
"Bylo toho hodně," přikývl Baekhyun. "Půjdu už domů, jsem unavený. Hezký večer!"
"Dobrou, Baekkie!" zamávala mu žena.
"Vypadáš, že jsi tady dost známý," ozval se za ním hluboký hlas.
"Uhm?" otočil se a spatřil za sebou Chanyeola.
Chanyeol byl muž jeho snů. Byli nejlepší přátelé a Baekhyun si vždy přál, aby mohli být i něco víc, ale nikdy se to nikam nedostalo.
Baekhyun nechtěl dělat první krok a Chanyeol… jednoduše to byl Chanyeol - neviděl, že je do něj druhý zamilovaný. Anebo to taky možná nechtěl vidět.
"To vážně, Baeku?"
"Co tady děláš?" nechápal mladší.
"Co se asi dělá v bordelu…" protočil očima tmavovlasý mladík.
Baekhyun jen přikývl a sklopil pohled k zemi.
"Půjdu domů," řekl tichounce a rychle se vypařil.
Další věc, kterou si pamatoval, byl rozzuřený Chanyeol, který ještě ten večer vpadl do jeho domu.
"S kolika chlapama jsi spal?!" zahučel a vytáhl Baekhyuna z postele.
Drobnější chlapec si rychle protřel oči a sledoval Chanyeola se strachem v očích. Nechápal, co se dělo. Jak se vůbec druhý dostal do jeho bytu? Proč sem takhle vtrhnul ve tři hodiny ráno?
"Cože?" vypadlo z Baekhyuna po chvilce ticha. "O čem to tady sakra mluvíš?"
"S kolika muži ses vyspal, Baeku," posadil se na postel a schoval si obličej do dlaní.
"Hodně…" přiznal mladší. "Ale nedělám to dobrovolně. Hrozila mi exekuce, Chany!"
"Nemohls prostě přitáhnout, že chceš něco půjčit?" zabručel Chanyeol.
"A abych dlužil další peníze?! Jak si myslíš, že se z toho mám asi dostat? Půjčovat si na půjčku, to je fakt parádní řešení, ty vole!" rozkřikl se Baekhyun a do očí se mu natlačily slzy.
"Baekhyune…" řekl klidným hlasem Chanyeol. "Prostě jen mi to přijde odporný, když můj nejlepší kámoš někde dělá lacinou kurvu."
"V tom případě už asi nebudeme nejlepší kámoši."
Baekhyunův hlas byl tak vážný.
"A abys věděl, byl jsem jeden z nejlépe placených. S tvým platem by sis mě mohl dovolit možná tak jednou za půl roku," lehce popotáhl, nedbale si setřel slzy a lehl si do postele, zády k Chanyeolovi.
Teď teda trochu kecal, protože Chanyeol se svou průměrnou mzdou by si ho mohl koupit tak desetkrát za měsíc, ale potřeboval ho nějak umlčet.
"Jsi jen kurva, Baekhyune! To se ti taková budoucnost líbí?! Potáhne se to s tebou až do konce života!"
"Vypadni, Chanyeole."
"Baekh - "
"Vypadni!" zakřičel, možná až hystericky Baekhyun.
Hned jak se ozvaly rychlé kroky a zaklapnutí vchodových dveří, nechal slzy, aby si našly cestu ven. Nedokázal to v sobě už držet. Pro všechny byl jen děvka.
Chanyeol věděl, že by se měl omluvit. Věděl, že to, co řekl, nebylo správné. Baekhyun měl starosti a šlo mu o střechu nad hlavou.
Po dnech přemýšlení usoudil, že by se zachoval asi stejně. Bylo by mu trapné za někým jít a škemrat o peníze.
Asi po týdnu už to neunesl a vydal se za Baekhyunem domů. Všude panovalo ticho - aby taky ne, byla skoro půlnoc. Z malého boxíku vytáhl náhradní klíč, který tam měl starší chlapec schovaný (protože měl takové štěstí a minimálně pětkrát do týdne si svoje klíče zamknul v bytě) a potichu vešel dovnitř.
Překvapilo ho, když se z ložnice ozývalo potichu hrající rádio a lampička byla rozsvícená.
Otevřel dovnitř, ale nevešel. Zůstal stát na prahu a vyděšeně sledoval osobu visící před sebou.
"Baekhyune…" zašeptal. "Baekhyune!"

Avšak marně. Odpovědi se již nikdy nedočká. A stejně tak se nikdy nedočká Baekhyunova odpuštění.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 16. května 2017 v 17:40 | Reagovat

To bylo úžasné. I když smutné, ale krásné.
Více povídek na EXO...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama