Víc, než přítel tvůj || GOT7

27. května 2017 v 0:18 | Karis |  oneshots
Hello!
Dneska jsem tady s povídkou pro Kájuš:D Chtěla něco sladkého, no bohužel mi to nevyšlo:D Ten děj jsem měla vymyšlený úplně jinak a pak se z toho stalo... tohle.
IDK.
IDK.
IM SO SORRY.
No, ale i tak doufám, že se to bude alespoň maličko líbit. Jsem dneska možná až moc happy xD
P.S.: Omlouvám se za neaktivitu >,< Nemám moc čas a ani náladu psát >,< Většinou jsem tak unavená, že na to psaní prostě nemám a nebo se mi prostě nechce a pak je tady ještě ta možnost, když už si zapnu word a nebo chci psát do mobilu, nejsem schopná napsat ani jedno slovo:D
Miluju Vás!
BYE!

***
"Vypadá to, že máš problém… Chceš pomoct?"
Blonďatý chlapec nakrčil nos a otočil se za neznámým hlasem. Pohledem spočinul na nízkém chlapci s širokými rameny. Hnědé vlasy měl sčesané na ofinu a vzadu ostříhané nakrátko. Školní uniforma, která mu byla trochu těsnější, nenápadně odhalovala svaly na rukou.
"Vypadá to, že stojím o tvoji pomoc?" odsekl mu Mark a otočil se k němu zády.
Dneska prostě neměl svůj den. Ráno spálil toasty, vylil si kafe na kalhoty (ještě tam má trošku vidět flek, protože náhradní kalhoty od uniformy nemá a nešlo to pořádně umýt)… To všechno by se dalo tak nějak přežít, kdyby se mu v průběhu dne ještě nepovedlo si zašpinit bílou, opakuji BÍLOU košili rajčetem. (Protože sakra, jak mohl čekat, že to rajče vystříkne?! Kdo by to čekal?!)
"Máš tady něco červenýho. Nějakej flek," promluvil druhý chlapec znovu a popoběhl vedle Marka.
"No nepovídej, to bych bez tebe fakt nevěděl," protočil očima Mark.
"Nebuď hned hnusnej, jen se snažím pomoct!" bránil se chlapec. "Jsem Jackson. Včera jsem nastoupil."
"Nováček?" ověřil si Mark. "Odkud jsi?"
"Z Hongkongu, ty taky nejsi běloch, tak mě napadlo -" začal, ale nestihl dokončit svou myšlenku, protože ho druhý chlapec přerušil.
"Tak na to zapomeň!" záporně zavrtěl hlavou a pokynem hlavy mu naznačil, aby odešel.
"Ale však ani nevíš, co jsem chtěl říct!" našpulil uraženě rty a překřížil ruce na hrudi.
"Nech mě o samotě," položil ruku na Jacksonovo rameno, lehce do něj strčil, aby se otočil a následně i svou druhou ruku přesunul na Jacksonovo, tentokrát druhé rameno.
Ruce přemístil na jeho lopatky a lehce ho od sebe odstrčil.
"Sbohem," zabručel a pak už se vydal na opačnou stranu.
Měl teď hodinovou přestávku a tak nějak doufal, že ten Jackson ho již nechá být. Kdyby přišel jakýkoliv jiný den, ale zrovna dneska…
Zaúpěl, když si všiml dlouhé fronty, která se táhla skoro až ke dveřím. Nakonec se zařadil a počkal, dokud na něj nepřišla řada.
"Marku! Tady!"
A tohle byl jeden z okamžiků, kdy litoval celé své existence a toho, že se kdy začal bavit s Yugyeomem a Bambamem. Zakroutil hlavou při pohledu na dva chlapce, kteří nadšeně poskakovali na židlích a mávali na něj tak zuřivě, jako kdyby na tom záviselo přežití lidstva.
Došel k nim a posadil se naproti.
"Ahoj," pozdravil.
"Kámo! Celej den jsme se neviděli!" zahulákal Yugyeom a praštil Marka po rameni.
"Chceme ti někoho představit! Bude se ti líbit! Přesně tvůj styl, brácho!" hrnul ze sebe Bambam.
"Kluci… kolikrát vám mám opakovat, že si partnera, či partnerku najdu sám?" protočil očima.
Už ani nepočítal, kolikrát denně tenhle pohyb vykonal a kolikrát ho ještě dneska vykoná.
"A našel sis někdy někoho? Nenašel, takže ticho. Tenhle je fakt tvůj typ. Takovej roztomilej, ale zároveň má tělo Boha!" rozplýval se Yugyeom.
"Nevím, jestli zrovna Bůh je můj styl…"
"Vole," zasmál se Bambam. "Fakt nám věř. V tomhle můžeš, máme vkus."
"Tak si s ním choď sám," zabručel Mark a do pusy si dal hranolku, kterou začal pečlivě drtit mezi zářivě bílými zuby.
"Tak to se opovaž!" praštil ho Yugyeom do ramene.
"Však se neboj, není můj typ. Líbí se mi černovlasí blbečci, co měřej skoro dva metry," ubezpečil ho Bambam.
"Awww…počkat! To mě vlastně uráží," rozhodil rukama Yugyeom a ublíženě se na něj podíval.
"Hele… už jde," rychle změnil téma Bambam a ukázal na nově příchozího.
"Tos posral," zkřížil si ruce na prsou.
"Spíš si myslím, že po dnešním večeru se nebude schopnej jít vysrat…" pronesl suše Mark.
"Ticho buď, nespoileruj!" sykl na něj výhružně Yugyeom.
"Myslím, že jsem dojedl," odkašlal si Mark a znechuceně se podíval na Yugyeoma, který se jen nevinně uculoval.
"Už odcházíš? To je škoda," ozval se vedle něj hluboký hlas.
Polekaně se otočil a vyvalil oči v úžasu. Před ním seděl ten nejhezčí kluk, kterého kdy viděl. Na svůj věk byl možná až moc vysoký, opálené tělo a špinavě blonďaté vlasy, které se mu lehce vlnily a padaly do oceánově modrých očí.
(A/n: I´d marry him right away.)
Bílá košile s ohrnutými rukávy ještě více zvýrazňovala jeho opálenou pleť a svalnaté předloktí. Naběhlé žíly tomu všemu dodávaly perfektní vzhled.
"Kdo… odchází?" nervózně se zasmál a protože nevěděl co s rukama, nacpal si do pusy hranolku, která, ještě s několika dalšími, zůstala na jeho talíři a už se smířila s tím, že nepotěší ničí žaludek, ale bude ohavně vyhozena do odpadkového koše.
"Vidíš? Říkal jsem, že se ti bude líbit!" zazubil se na něj Bambam.
"Co to plácáš?" zasmál se znovu a kopl ho pod stolem.
Cítil, jak se mu začínají potit dlaně tou nervozitou.
Protože právě teď, v tuto osudnou chvíli, před ním seděl Simon Anderson, ten nejvíc oslintávaný kluk na škole. Líbil se holkám. Líbil se klukům. Líbil se každému. I ta jeho hranolka nad ním musela slintat.
***
"Takže… se uvidíme," rozloučil se Mark s ostatními a rychle vyskočil na nohy.
A protože tohle byl jeho hrozně šťastný den, nezapomněl zakopnout o židli, na které seděl a prakticky už se viděl na zemi, obličej zabořený ve zbytku hranolek a kečupu.
Ale to se nestalo.
Kolem jeho těla se obmotaly silné paže a ten kečup, o kterém před chvílí přemýšlel, se rozprskl po pevné hrudi jeho zachránce.
A nezapomínejme na ten fakt, že košile byla bílá a kečup červený.
"Jsi v pořádku?" ozval se ten kluk.
"J-jo, děkuju…" vypadlo z Marka a snažil se nějak získat stabilitu.
Druhý svůj stisk kolem něj ještě zesílil a pomohl mu, aby se narovnal. Mark k němu opatrně zvedl svůj pohled. Nechtěl vidět, komu zašpinil tu košili, když viděl, jak obrovský to byl flek.
"Jacksone?" vykulil oči, hned jak zahlédl hnědou kštici a roztomilý obličej.
"Ahoj," zazubil se mile a stáhl ruce z Markových paží.
"Omlouvám se…" kývl hlavou na ten flek.
"To je v pohodě," odmávl to rukou Jackson, "teď máme flek oba," trochu přiškrceně se zasmál.
"Pravda…" přikývl Mark. "Pojď se mnou."
Chytil druhého chlapce za zápěstí a táhl ho na záchod. Cestou vyhodil zbytek oběda a odložil talíř do stojanu.
"Kam jdeme?"otázal se hnědovlásek.
"Na záchod," odpověděl mu Mark a trochu zrychlil, aby co nejméně lidí vidělo tu špínu na Jacksonově košili.
"Počkej, nejdeš na to nějak rychle?" začal se smát a Mark si neodpustil další protočení očima.
Na záchodě se snažil vyčistit ten flek, jak nejlépe to šlo.
"Hele moc to nejde," povzdychl si slabě. "Dej si to do čistírny a pak mi prostě jen dones účet, zaplatím ti to."
"Zbláznil ses?" nakrčil obočí Jackson.
"Ne?"
"Asi ses musel uhodit, dneska to vypadá, že máš dost štěstí."
"Jak jo, dneska se mi dařilo, ale zas tak špatně na tom nejsem," odsekl mu Mark.
"Já…" začal Jackson a sklopil pohled k zemi.
"Co?" pozdvihl k němu zrak starší.
"Chtěl bych, abychom byli kamarádi," zašeptal, "Marku."
"Jak víš, že se tam jmenuju?" vykulil oči Mark.
"Není to zas tak dávno, co jsi ještě byl v Hongkongu…" pokrčil rameny Jackson.
"Znáš mě?"
Odpovědí mu bylo lehké přikývnutí.
"Tak tedy… budeme kámoši," zazubil se na něj Mark.
V hloubi duše doufal, že se ještě dneska dozví, odkud ho Jackson zná.
"Pamatuješ na basket?"
Mark přikývl.
"Zápas Black vs White?"
"Jsi jeden z White Tigers?"
Pouhé přikývnutí.
"Proč se se mnou chceš kamarádit?"
"Protože bych ti něco jednou rád řekl, jen… teď je moc brzy," zašeptal Jackson, v tvářích lehce narůžovělý.
"A na co?" zazubil se na něj Mark a do odpadkového koše vyhodil mokrou, trochu červenou papírovou utěrku.
"Chtěl bych být víc, než přítel tvůj."
V hrudi cítil lehké píchnutí a žilami mu projela vlna adrenalinu, když odpovídal jednoduchou větou: "V tom případě… se budu těšit."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 27. května 2017 v 13:20 | Reagovat

Jůůů...to bylo moc hezké. Fakt se mi to hodně líbilo ;-)

2 Týna Týna | Web | 28. května 2017 v 15:38 | Reagovat

Moc pěkný čtivý příběh :-) Moc se mi to líbilo.

3 Den Den | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 19:47 | Reagovat

Stříkající rajčata jsou ZLO!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama