I can´t love you || 23. část

5. července 2017 v 0:42 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Tak to zase dopisuju na poslední chvíli:D
Za 6 hodin vstávám do práce, kam jedu na kole, pak 11 hodin na nohou a pak 20 km zase domů na kole :"D Prostě paráda!!:D
Jinak, dneska konečně pošlu ty výhry. Omlouvám se, ale nestihla jsem to dojít poslat dřív. Když jsem tam šla, bylo tam hodně lidí a mě jel autobus (a bohužel spoje z Pardubic ke mně domů nejsou zrovna nejlepší, tak jsem to neposlala) a pak bylo uzavírání známek, doktoři a teď témeř každý den práce. Ale zítra to pošlu, protože i jedu o hodinu dřív :D Tak to snad stihnu, no.
Fakt se moc omlouvám.
Anywayyys, snad se díl bude alespoň trochu líbit. Je to vcelku o ničem. Jediný, co je důležitý jsou nějaký... dvě věty z celého dílu:D No...
Heh.
Miluju Vás!
Bye! <3

Cítil jsem, jak Hoseok obmotal svou ruku kolem mého pasu. Pevně jsem zavřel oči a zatnul zuby. Nesměl jsem se mu vycuknout. Musel jsem mu ukázat, že o hodného Hoseoka stojím.
"Uvolni se," slyšel jsem ho říkat.
Zhluboka jsem vydechl a lehce přikývl na souhlas, i když pochybuji, že to přikývnutí viděl. Povolil jsem zatnuté tělo a hlavu si opřel o jeho hrudník.
Vlastně se takhle usínalo mnohem lépe. To jsem musel přiznat - i když nerad.
***
Ráno mě probudil otravný zvuk budíku. Zapomněl jsem, že jsem si ho vlastně nastavil. Slyšel jsem za sebou nespokojeně bručet Hoseoka. Bručení brzy přešlo v pár sprostých slov, dokud jsem se nezvedl a budík nevypnul.
"Však máme volno, proč ten budík na šest třicet?" zívl a více se schoval do peřiny.
"Máš tady prarodiče a tvá mamka říkala, ať vstaneme brzo," pokrčil jsem rameny.
"Ahhhh!" schoval hlavu do polštáře a zabručel pár dalších nadávek.
"Jdu do koupelny," oznámil jsem mu, vzal si oblečení na převlečení a odešel do koupelny.
"Beze mě?" zakřičel za mnou se smíchem.
Jen jsem protočil očima a nic neříkal. Zavřel jsem se do koupelny a zadíval se na sebe do zrcadla. Měl jsem trochu kruhy pod očima z toho nočního šaškování po baráku, ale jinak to celkem šlo. Ani jsem nebyl moc rozcuchaný, spíš vůbec. Celou noc jsem se neodvážil pohnout. Ráno jsem se probudil ve stejné pozici, jako jsem usínal. Bylo to zvláštní. Normálně jsem se probouzel s jednou nohou pomalu vyhozenou z postele, nějak zajímavě zamotaný do peřiny a s vlasy, které trčí do všech světových stran.
Rychle jsem skočil do sprchy a umyl se. Vyčistil jsem si zuby a s ručníkem kolem ramen, aby mi voda z vlasů nekapala na suché a čisté tričko, které bylo šedé a každá mokrá skvrna na něm byla vidět, jsem odešel z koupelny. Zrcadlo po mně zůstalo zapocené, ale to jsem se už odnaučil řešit.
Ve dveřích jsem potkal Hoseoka. Stál zády opřený o zeď a celou dobu mě s úšklebkem pozoroval.
"Čekáš dlouho?" zeptal jsem se, protože ten jeho pohled mě znervózňoval.
Občas mi přišlo, že mi kouká až hluboko do duše.
"Ani ne," záporně zavrtěl hlavou, "necelejch deset minut."
"Aha."
A s tím jsem se rozešel směrem do jeho pokoje.
"Za chvíli snídaně!" zakřičela na mě z kuchyně Hoseokova mamka.
Odpověděl jsem souhlasným zahučením a popřál dobré ráno Hoseokově babičce, která zrovna vylezla z pokoje.
"Ahoj, Tae," přívětivě se na mě usmála, "koupelna je volná?"
"Teď tam šel Hobi-hyung, ale ten je většinou rychle…"
Ona se jen zasmála a souhlasně přikývla. "Dobře, díky."
Chvíli jsem na ni koukal, ale pak jsem zakýval hlavou na znamení souhlasu a zavřel se v pokoji. Co má Hoseokova rodina s tím divným úšklebkem? No, alespoň už vím, po kom to Hoseok má.
A počkat. Vážně jsem řekl Hobi-hyung? To jako… fakt? A před jeho babičkou? Zaklepal jsem hlavou a položil se na postel. Nohy jsem hodil na peřinu, která byla ještě teplá, a spokojeně vydechl.
Oči jsem zabodl do stropu a sledoval malý lustr se třemi žárovkami. Každá směřovala do jiné části pokoje. Všiml jsem si toho až teď.
Oh, můj život musí být fakt zajímavej, když si všímám takových věcí.
***
"Babička se mě ptala, jestli spolu chodíme," zasmál se Hoseok, když svým zadkem dopadl vedle mě na gauč.
"Proč?" nechápavě jsem se na něj otočil.
"Vůbec nevím, to mi neřekla. Jen že to tak trochu vypadalo," pokrčil neurčitě rameny a ovladačem zapnul televizi, "co si pustíme?" zeptal se, aniž by odtrhl pohled od obrazovky.
"Sebevražedný oddíl? Nebo The Big Bang Theory? Ani jedno už jsem mrtě dlouho neviděl," navrhl jsem.
"Na Teorii bych teď nekoukal. Si stáhneme všechny série a pak pojedeme 24/7, co ty na to?"
"Takže Sebevražedný oddíl?" ujistil jsem se.
"Může být, ani nevím, jestli jsem to dokoukal," odpověděl.
"Ten konec mě docela zklamal, v komiksu byl lepší. Tady to udělali tak, že jsou z nich nakonec hrdinové, víš jak. Oni maj bejt padouši, parchanti, který nepomáhaj zachránit svět. A nebo… když už ho zachráněj, tak pak udělat něco, čím si to zase poserou… chápeš, ne? Čemu se směješ? Myslím to vážně!" našpulil jsem rty a nafoukl tváře.
Hoseok mě pobaveně sledoval a tiše se smál.
"Tak já to teda pustím," zakroutil se smíchem hlavou a zapnul film, o kterém jsem doteď mluvil.
Bylo to asi to nejdelší, co jsem Hoseokovi kdy řekl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Linnie Linnie | Web | 6. července 2017 v 17:14 | Reagovat

Nah... Prej o ničem. O ničem je můj život ne tohle. Jako vždy si mě pobavila ^^ A taky mi připomněla že se na ten film musím podivat xD

2 Hatachi Hatachi | Web | 6. července 2017 v 22:06 | Reagovat

Taky se mi nezdálo že by to bylo o ničem. A Hobi má skvělou babičku a ta její dedukce...
Těšim se na další díl...

3 Angelowhach Angelowhach | E-mail | Web | 1. října 2017 v 13:33 | Reagovat

As you will inevitably learn on your path to losing weight, effective weight loss is not only about watching what you eat, but much more about changing your lifestyle. This means changing your habits and how you approach your day-to-day life. Read this information to help you throughout the process.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama