I can´t love you || 24. část

12. července 2017 v 23:42 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Tak jsem to přeci jen stihla vydat ještě dneska:D Sice mám několika hodinové zpoždění, ale je to tady!!:D
Dneska to je tak nějak komedie... omylem... idk. Omlouvám se:D
Ale hrdě říkám, blížíme se ke konci, děcka! Yaay:D
Tak snad se bude líbit!
Miluju vás!
Bye!

"Příští týden pojedu za Jungkookem," oznámil jsem jim jeden večer u televize.
"Ale jako… vrátíš se, že?" podívala se na mě Hoseokova mamka.
Tiše jsem se zasmál: "Mám se vrátit?"
"Ne, jeď si za Jungkookem nebo jak se jmenuje, je mi to jedno. A ne, nemusíš se vracet. Klidně si u něj zkejsni," zavrčel Hoseok, hodil ovladač od televize na konferenční stolek a s hlasitou ránou se zabouchl v pokoji.
"Vlastně jsem tam chtěl zůstat jen týden… dlouho jsem ho neviděl," zašeptal jsem a sklopil pohled, který jsem doteď upíral do dveří Hoseokova pokoje.
"Co to do něj zase vjelo," protočila očima Hoseokova mamka a rukou si prohrábla hnědé vlasy.
"Nemám tušení," povzdychl jsem si a přitáhl si kolena k bradě.
Nevěděl jsem, jak bych se měl cítit. Bylo to… zvláštní. Ještě jsem Hoseoka neviděl takhle vybuchnout.
"Každopádně, za Jungkookem klidně jeď, zítra ti dám peníze na jízdenku tam a zpět. A domů normálně přijeď, Hobi má asi jen krámy," zasmála se.
"Nemusíš mi dávat peníze, dostávám kapesný," namítl jsem.
"Ale šuš!" kývla na mě. "Jen si ho šetři a něco si tam za něj hezkého kup. Pořád nosíš jedna a ta samá trička, provětrej trochu ten šatník."
Zasmál jsem se její poznámce o mých tričkách a zasmál se s ní. Měla pravdu, už jsem pěkně dlouho nekupoval nic nového.
"Mám se jít podívat za Hoseokem?" zeptal jsem se a dveře jeho pokoje jsem nespouštěl z očí.
"Ještě chvíli vydrž, a pokud se neozve žádný výbuch, ani rána, pak můžeš jít," zakřenila se na mě.
Možná v tomhle měla pravdu. U Hoseoka člověk jeden nikdy neví.
"Půjdu hned, když mě sežehne ten oheň od výbuchu, nech mi prosím udělat nový a hezký obočí," zazubil jsem se a ona se rozesmála.
"Nakreslíme nový."
Vyskočil jsem na nohy a zamířil k Hoseokovi do pokoje. Lehce jsem zaklepal a nečekal na povolení, až budu moct dovnitř. Prostě jsem otevřel a rychle za sebou zavřel.
"Hobi," začal jsem, ale nějak jsem nevěděl, jak pokračovat.
Zněl jsem tak sebevědomě a teď co? Co mám říct? Co mám dělat?
No, a tak jsem si tak trapně stál u dveří a sledoval Hoseoka, který ležel v posteli s notebookem na klíně a zíral na mě zpět.
"Ehm… když máš ten notebook takhle na klíně, tak to může způsobit neplodnost…" vypadlo ze mě.
Měl jsem chuť si nafackovat. Fakt, nic lepšího jsem říct nemohl. Ještě bych mu mohl říct, kolik měří chámovod a že zasahuje až do dutiny břišní, že?
"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se mě po chvíli dlouhého mlčení.
"Nad chámovodem…"
A tentokrát jsem si fakt málem nafackoval.
"A to jsi mi přišel říct jen tohle?" odtušil a bylo na něm vidět, že se snaží, aby se nesmál.
"Vlastně jsem se tě přišel zeptat, jestli jsi v pohodě," přiznal jsem a nervózně se podrbal na hlavě.
"A neměl bych být?" nechápavě na mě koukal.
"To, co se stalo předtím. Jak jsi vybuchl a tak…" sklopil jsem pohled a zíral na špičky svých nohou.
"To neřeš," řekl.
Jeho hlas zase o dost zvážněl.
"Hele, jestli mě tady nechceš, stačí říct…" začal jsem. "Zůstanu u Jungkooka, nebude mu to vadit. Poprosím tvou mamku, aby podepsala ty papíry o změně školy a bude to."
"Jestli mě chceš naštvat, tak ještě pokračuj v mluvení těhle sraček," zavrčel nebezpečně.
Vykulil jsem oči a udělal krok dozadu.
"Ale sám jsi říkal, že…"
"Zmlkni, Tae," zakroutil hlavou a něco napsal do notebooku.
"Dobře… Tak já půjdu," pronesl jsem tak jako do vzduchu a chtěl se co nejrychleji vytratit.
Už jsem bral za kliku, ale Hoseok mě zastavil.
"Počkej," zachraptěl.
Nechápavě jsem se na něj otočil a sledoval ho.
"Jdu si pustit porno, jdeš se dívat se mnou?" zeptal se.
A jestli jsem si někdy přál z jeho pokoje opravdu zmizet, tak to bylo právě teď.
"E-e," záporně jsem zavrtěl hlavou tak rychle, až se mi zamotala a snažil se zmizet.
"Měls vidět svůj výraz," začal se smát Hoseok.
"To není vtipný!" bránil jsem se a snažil se co nejrychleji vzdálit.
"Ale jo, je," rukou si setřel slzy smíchu.
Zabouchl jsem za sebou dveře a zalezl k sobě do pokoje. Nechápal jsem Hoseoka. Jednu chvíli je naštvaný, div nerozkope dveře na malé třísky a pak si ze mě zase dělá legraci, jakoby se nechumelilo.
Rukama jsem si promnul obličej a frustrovaně zavrčel. Vlezl jsem si do postele a natáhl se pro telefon. Vytočil jsem Jungkookovo číslo, protože sakra… musel jsem mu o tom říct.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 13. července 2017 v 20:40 | Reagovat

Jůůů...že by Hobi žárlil na Kooka? No jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama