I can´t love you || 25. část

19. července 2017 v 6:00 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Tak jsem tady s jednou částí:D Docela se v ní začíná všechno motat a tbh, myslela jsem, že už to ukončím, ale moc to nevypadá, no :"D
Tak uvidíme, co se z toho všeho ještě vyklube, protože já sama netuším, jak tohle všechno skončí nebo co se stane v dalším díle:D
Snad se bude díl líbit:D
Btw, strašně moc děkuji Hatachi, za ty tvoje komentáře. Je jediná, kdo komentuje (ještě občas Lin <3) a strašně moc si toho vážím. Děkuji moc <3
Miluju vás!
Bye!

"Vrátíš se?" promluvil Hoseok.
Rychle jsem se na něj otočil a překvapeně vykulil oči. Přišel ke mně do pokoje bez zaklepání a fakt jsem se ho lekl.
"No… jo," přikývl jsem na souhlas.
On se lehce pousmál a taky zakýval hlavou.
"Super, pak tě vyzvednu u busu, tak mi napiš, kdy se máš vracet," řekl a odešel z mého pokoje stejně rychle, jako i přišel.
Jen jsem za ním zůstal nechápavě koukat. Co to jako mělo být?
"Hej, Tae!" křikl na mě z chodby.
"No?" odpověděl jsem a zvedl se na nohy, že půjdu za ním.
Než jsem ale stihl dojít ke dveřím, už byl u mě v pokoji.
"Pak s tebou musím mluvit o Jiminovi."
"O co jde?" zeptal jsem se vážně. "A řekni to narovinu."
"Posaď se, prosím," řekl a sám se došel posadit k mému stolu.
"No?" udělal jsem, jak mi řekl a nechápavě ho sledoval.
"Jimin - vím, že ho nemáš rád, stejně jako mě, protože jsme oba zmrdi a-"
"Jimin mě na rozdíl od tebe nikdy nepraštil tak silně, nebo když už jsem byl fakt padlej," nemohl jsem si odpustit kousavou poznámku.
"Strašně mě to mrzí," zněl tak upřímně, ale i tak jsem mu nemohl ještě úplně věřit.
"Co je s Jiminem?" změnil jsem téma.
Nechtěl jsem se o tom bavit. Nutilo mě to vzpomínat na ty ne zrovna hezké chvíle a ztrácel jsem důvěru, kterou jsem si k Hoseokovi začal pomalu chovat. Začínal jsem mu věřit, odpouštět a snažil jsem se přes to všechno nějak přenést. Chovat se v Hoseokově přítomnosti normálně, ale ještě pořád to nešlo.
Občas, když jsem ho viděl ve fotbalovém dresu, před očima se mi objevily ty chvíle, kdy mě bili do bezvědomí. Nemohl jsem tomu zabránit a Hoseokovy omluvy jsem nedokázal brát tak vážně. Snažil se, to ano.
"Jimin si pořád píše s někým, kdo se jmenuje Jungkook. Já vím, že v Koreji je takových Jungkooků, ale tak mě napadlo, jestli to není ten, co znáš. Píšou si pořád, Jimin mi přijde, že je z něj úplně udělanej. A dost se od té doby změnil, já nevím. Už mě netahá každej večer do baru, aby se ožral a pak s někým vytratil na noc a tak. Prostě víš jak, jako jsem rád, ale zase se bojím, že by mu ten Jungkook mohl zlomit srdce a pak by se všechno mohlo ještě zhoršit," vypadlo z něj.
"Je to ten Jungkook, kterého znám," přikývl jsem s kamennou tváří.
Nechtěl jsem se do toho nějak míchat. Moc dobře jsem si pamatoval, jak o něm Jungkook pořád básnil, ale neřekl mi, že si ještě pořád píšou. Myslel jsem, že přestali, když jsem mu řekl, kdo ten Jimin je a co mi dělal.
"Myslíš, že bys mohl s ním nějak promluvit?" podrbal se na hlavě.
"Nebudu se do toho nějak míchat, Hoseoku. Tohle je mezi nima a ať si to vyřeší, jak chtějí," zvedl jsem se k odchodu. "Jestli je tohle všechno, cos mi chtěl, tak můžeš jít."
"Tae, prosím!" zakňučel Hoseok a zezadu mě objal.
"Prosím," zašeptal jsem a snažil se nadechnout. "Pusť mě."
Špatně se mi dýchalo. Celým mým tělem projel strach a nějaký zvláštní pocit, který jsem neznal. Nevěděl jsem, co dělat.
Hoseok mě okamžitě pustil a já se ramenem opřel o zeď.
"Seš v pohodě?" zeptal se trochu vyděšeně.
"Odejdi."
Periferním viděním jsem zahlédl, že přikývl na souhlas a věnoval mi lítostivý pohled. Rukou jsem si promnul obličej a počkal, dokud neodešel. Z kapsy jsem vytáhl mobil a vytočil Yoongiho číslo.
"Čus, hyung," pozdravil jsem ho, když se ozval rozespalý hlas mého kamaráda.
"Proč mi voláš, Tae? Je deset hodin ráno, chci spát," zahučel a bylo slyšet zachrčení, jak se nejspíš převalil v posteli.
"Můžeme se prosím vidět?" šel jsem rovnou k věci, nepotřeboval jsem se vyptávat na to, jak se má a tak.
Nejspíš by mě s takovými otázkami poslal někam… S Yoongim jsme se nikdy nezajímali o to, jak se druhý má a co dělá. Rovnou jsme se ptali na tu konkrétní věc. Věděli jsme, že si můžeme říct cokoliv a že nás ten druhý nikdy nenechá v problémech.
"Co se stalo?" zeptal se.
"Moc složitý, nechce se mi ti to říkat přes telefon a musím se tě zeptat na něco fakt důležitýho."
"Nesnáším takový překvapení. Ale okay, za patnáct minut v té kavárně kousek od školy, víš jaké? Potřebuju nejspíš kafe a sedět, protože mě to tvoje tajnůřkáství docela děsí."
Tiše jsem se zasmál.
"Díky, hyung. Uvidíme se."
"Jasný, čus."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 19. července 2017 v 21:02 | Reagovat

Mrzí mě, že Tae má z Hoseoka pořád strach, ale za to, co mu dělal, je to pochopitelné. Snad mu bude někdy opravdu důvěřovat.
A souhlasím s Taem, že se nebude plést Jiminovi a Kookovi do jejich vztahu. Neni to dobré a vždycky to přináší jen problémy. Ale zajímalo by mě, jak to mezi nima bylo, když se Kook dozvěděl, že je to ten Jimin, co ubližoval Taemu...
Je hezké, že má s Yoongim takový dobrý, skoro až bratrský vztah. Aspoň se má komu svěřit se svými problémy a bolestmi. A taky má někoho, kdo mu pomůže a stojí vždy při něm.
No...ty děkuješ za mé komentáře. Já děkuju, že píšeš tak dobré povídky, které si ty komentáře zaslouží.
Těšim se tedy na další díl a jsem ráda, že tahle povídka ještě zdaleka nekončí. Děkuju...

2 Linnie Linnie | Web | 21. července 2017 v 15:23 | Reagovat

Nah... Tohle mi ty dva týdny chybělo. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama