I can´t love you || 26. část

26. července 2017 v 23:17 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Tak jsem to stihlaaa:D Sice to trvalo, ale co už:D
Snad se to bude alespoň trochu líbít:D
Komentář určitě potěší a hvězdičky taky <3
BTW!! Včera na blogu bylo 59 lidí!! Já byla úplně Jungshook! Děkuju moc! Hrozně mi to zlepšilo den <3
Miluju vás!
Bye!

"Kam jdeš, zlato?" zavolala na mě Hoseokova mamka, když jsem kolem ní proběhl do chodby.
"Jdeme s Yoongim ven, nevadí?" zeptal jsem se a lehce se pousmál.
"Proč by mělo?" zakroutila hlavou, "jen si vezmi bundu, vypadá to, že bude pršet."
Přikývl jsem na souhlas a rychle se nasoukal do černé bundy. Nazul jsem si boty a zamával jí. Pak už jsem vyšel z baráku a spěchal na domluvené místo. Šel jsem hodně rychlým krokem, protože Yoongi to měl jen pár metrů od baráku a nesnášel čekání. Vždy říkal (a já se toho pevně držel, protože jsem to cítil naprosto stejně): "Radši přijdu o pět minut dýl, než abych tam čekal."
Jak jsem předpokládal, Yoongi před kavárnou nebyl, ale měl jsem ještě dobré dvě minuty, než dojde z konce ulice až sem. Po chvilce jsem opravdu uviděl menšího chlapce, který měl modré přiléhavé kalhoty a bílou mikinu. Pod kapucí schovával rozcuchané vlasy a pomalým krokem se přibližoval.
"Ahoj, Tae," zachraptěl rozespale, když došel až ke mně.
Ani bych se nedivil, kdyby na své cestě sem usnul a tak nějak ho nohy nesly jen po paměti.
"Ahoj," pozdravil jsem a spolu jsme vešli do menší rodinné kavárny.
Hoseokova mamka mi říkala, že tahle kavárna tady byla už, když její babička byla malá. A je tady pořád. Líbilo by se mi jednou říkat svým dětem, že něco tady stálo už takhle dlouho - a přitom to pořád vypadalo krásně. Byl to takový ten typ kavárny, kam vás to táhne, ať už třeba kávu rádi nemáte.
Zevnitř byla vybavená tmavě hnědým nábytkem a všude dokola byly skříně, kde byly různé věci. Našly se tam staré hodiny, mlýnky na kávu, sem tam nějaká hračka. Vše to bylo tak krásně poskládané dohromady a dodávalo tomu pohodlí domova. Takovou tu útulnost.
A nad pultem, kde kávu dělali, visela obrovská fotografie nějakých starých manželů, kteří stáli před touto kavárnou. Hádám, že to byli zakladatelé. Takhle tam těch fotek bylo ještě několik, každá z jiného roku.
Doufal jsem, že to tady nikdy neskončí.
S Yoongim jsme si zalezli do našeho obvyklého koutku a očima přejeli lístek.
"Dobrý den, dáte si?" usmála se na nás servírka.
"Dobrý den," pozdravili jsme a Yoongi pokračoval: "Dal bych si jedno Americano, prosím."
"Pro mě jedno Cappuccino, prosím," usmál jsem se a ona si vše zapsala.
"Něco sladkého?"
"Pro mě prosím kousek toho čokoládového dortu," rozhodl se Yoongi, po chvilce dívání se do vitríny.
"A mě prosím medovník."
Opět si vše zapsala: "Bude to takhle vše?"
"Ano," přikývl jsem.
"Hned to bude," usmála se a odešla.
"Tak to vybal," kývl na mě Yoongi a zády se opřel o opěradlo židle.
"Jak to bylo mezi tebou a Jiminem?" zeptal jsem se.
"Jak víš, že mezi náma něco bylo?" nakrčil obočí.
"Hoseok mi to řekl…"
"A kvůli tomu jsi se mnou chtěl mluvit?" nechápal.
"Ne tak docela," přiznal jsem.
"Tak začni hezky od začátku," pobídl mě.
"No, asi víš, že mám kamaráda Jungkooka. A pak víš, co se dřív dělo," přikývl na souhlas. "No a taky víš, že teď bydlím u Hoseokovy rodiny."
Dostalo se mi dalšího přikývnutí. Na chvíli jsem zavřel pusu úplně a počkal, než nám servírka dá naše objednávky.
"Dobrou chuť," usmála se a odešla.
Vzal jsem do ruky lžičku a hrál si s ní. Musel jsem nějak zabavit ruce, když jsem mu to říkal.
"No a prostě Jimin a Jungkook si spolu píšou. A i když jsem Jungkookovi řekl svý, neovivním to. Víš jak. Sere mě to, ale nic s tím neudělám. A Hoseok mi tenkrát řekl, že Jimin vůbec nebyl takový, jaký je teď. Že prej od vašeho rozchodu se z něj stala děvka. Říkal, že ani neví, jak a proč jste se rozešli. Jimin mu to odmítá říct. No a teď, když si píše se Kookem, tak ho už ani netahá nikam pít a vše. Prej se strašně změnil - k lepšímu. A řekl mi, jestli bych mohl promluvit s Kookem, aby mu taky neublížil. Řekl jsem, že se do toho nebudu motat. No a ještě… to se stalo ještě před tímhle vším. Seděli jsme večer u televize a já, že pojedu na týden za Jungkookem. A Hoseokova mamka, jako jestli se vrátím, tak jsem se z prdele zeptal, jestli bych měl. Hoseok po mně vyjel, že se nemám vracet a další sračky. A další den za mnou přišel s tím, že doufá, že se vrátím a začal o tom Jiminovi," dostal jsem ze sebe a lžičkou si míchal kávu.
Zničil jsem tím to srdíčko, které bylo nakreslené v pěně.
"Hoseok je komplikovaná osobnost," začal Yoongi. "Vždycky chodil kolem horký kaše, nedokázal přesně vyjádřit, co mu vadí a tak. Všechno drží v sobě a pak občas vybuchne a to pak má hodně velké následky. Hodně věcí nemyslí tak jak říká anebo dělá."
"To jsem za tu dobu, co tady jsem, stihl zjistit," přikývl jsem.
"Hádám, že moc Jungkooka nemá rád, protože mu bere Jimina a teď i tak nějak tebe. Hele, u něj nikdy nevíš, jak si co přebere. Je to s ním fakt těžký a zas tak dobře ho neznám."
"Já nevím," zakroutil jsem hlavou. "Taky nechápu tu Jiminovu změnu."
"Jimin je vždycky závislý na jedné osobě. A hádám, že po tom, co jsme to ukončili, prostě potřeboval cítit nějaký ten pocit uspokojení. Že s někým je, probudí se vedle něj - a bylo mu nejspíš jedno, kdo to byl. Hlavně, že někdo," vysvětlil Yoongi.
"Myslíš, že na něj má Jungkook takovej vliv?" zeptal jsem se.
"Myslím, že jo…"
"Strašně mě to štve. Jakože… Jimin mě taky šikanoval a Jungkooka jakoby to ani nezajímalo," upil jsem ze své kávy.
"Jsem si jistý, že takhle to nebylo. Co si myslím já je to, že musel zvážit všechna pro a proti. Vidí to také z jiného úhlu, měl bys pro to mít pochopení," usmál se na mě a pustil se do svého dortu.
"Proč jste se s Jiminem vlastně rozešli?" zeptal jsem se najednou.
Sice mi to už předtím nechtěl říct, takže nechápu, proč to ze mě najednou zase tak vypadlo.
"Je to dost složitý, i když vlastně není. Jakoby… když ti to řeknu, nebude to pro tebe složitý na pochopení, ale pro mě a jsem si jistý, že i pro něj, to je dost složité a doteď v tom nenajdeme logiku," zamumlal a sledoval něco za mnou.
"Povídej," vybídl jsem ho.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 27. července 2017 v 12:24 | Reagovat

Já tě normálně kousnu...zase to takhle useknout!!!!
Ale jinak pěkný díl. Těšim se na další. Děkuju...

2 Linnie Linnie | Web | 27. července 2017 v 14:49 | Reagovat

Broučku kde je ten konec sakra !!! Takhle to useknout to se nedělá (*ne že by byla lepší) Těším se na další dílek ^^

3 Karis Karis | Web | 12. srpna 2017 v 13:37 | Reagovat

[1]: Pardon, pardon:D
Však víte, že ty konce jsou prostě moje specialitka... :DD
Děkuju <3

[2]: Eheheheh:DD
Děkuju, brouku <3

4 magical-miracles magical-miracles | Web | 22. srpna 2017 v 21:44 | Reagovat

Předem se moc se omlouvám, že jsem nekomentovala. Jaksi ale nebyl čas číst. A i když jsem viděla, žes přidala nový díl, nedostala jsem se k němu a nakonec došlo k tomu, že jsem zapomněla.
Teď jsem si všechny díky přečetla naráz znovu a musím říct, že tu povídku prostě miluju... stejně jako miluju VHope.
Doufám ale, že to dopadne dobře a že všichni budou spokojeni!
Podle názvu si ale troufám tvrdit, že ne... a nějak se toho děsím!
Těším se na další díl a netrpělivě na něj čekám :)
Jaera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama