I believe || 9

22. srpna 2017 v 6:00 | Karis |  I believe
Hello!
Takže tady je další díl:DD Snad se bude libit ^^
Miluju vás!
Bye!

Na výšce jsem se přidal k nějaké partě. Nebyl jsem žádnej jejich boss nebo tak něco, ale prostě jsem tam byl. Začali se se mnou bavit jako první, ale vzhledem k tomu, že kdybych je poslal do řitě, asi bych špatně skončil. Netušil jsem proč, ale měl jsem takový pocit, že by to tak bylo.
A jak jsem časem zjistil, měl jsem pravdu.
Tahle partička byla všude známá tím, že nováčky šikanuje.
"Čím jsem si to zasloužil?" zeptal jsem se a posadil se na lavičku.
"Zasloužil co?" podíval se na mě nechápavě Chanyeol a popotáhl ze své cigarety.
"Slyšel jsem, že nováčky šikanujete," nadhodil jsem.
Baekhyun se zasmál a posadil se vedle mě.
"Padl jsi Jinyoungovi do oka, to je vše," pokrčil rameny. "Celou dobu o tobě říkal, že vypadáš, že budeš dobrej zmrd."
"Asi tě zklamu, ale moc zmrd nejsem," odporoval jsem.
"Tvůj vzhled a chladný chování mluví za vše," nedal se a sebral Chanyeolovi jednu cigaretu z kapsy u kalhot. "Dáš si?"
Záporně jsem zavrtěl hlavou a zády se opřel o lavičku.
"Kdo je támhleten kluk?" zeptal se černovlasý chlapec, jehož jméno bylo myslím Jaebum a ukázal na chlapce se zalepeným okem.
"Netuším," zamumlal Baekhyun a z pusy vypustil bílý dým.
"Novej?" zazubil se Chanyeol.
"Co jít někam do baru? Ani nevím všechna vaše jména, pití je na mě," vypadlo ze mě.
"Ty vole," zasmál se Baekhyun. "Toho kluka mám fakt rád!"
Přátelsky mě objal kolem ramen a dýchl mi kouř z cigarety do obličeje: "Tak jdeme děcka, dal bych si vodku!"
***
Nevím proč jsem to udělal. Moje peněženka brečela, ale dost možná jsem toho chlapce alespoň jednou zachránil? Nevěděl jsem, co mě to napadlo. Možná, že se to jednou povedlo, ale víckrát se to už opakovat nebude.
Zase jako… tak velký kapesný nemám, abych těm hovadům platil pití. Každý z nich toho vypil víc než já za celý rok.
Rychle jsem si udělal učení a šel se projít. Potřeboval jsem si trochu vyčistit hlavu, která se mi pořád trochu motala z těch několika shotů vodky a pak ještě něčeho, co do mě lil Jaebum a co bylo dost hnusný.
Bydlel jsem sám, rodiče se odstěhovali kvůli práci a já, protože jsem studoval tady ve městě a nechtělo se mi dojíždět, jsem zůstal tady. Samozřejmě jsem musel naslibovat všechno možný, než s tím souhlasili, ale jo, šlo to.
Původně jsem uvažoval o tom, že bychom ten dům prodali a já šel bydlet někam do bytu - bohatě by mi to stačilo, ale rodiče to ještě prodávat nechtěli s tím, že se sem jednou možná vrátí. A proto jsem ten dům nesměl zničit a musel pravidelně udržovat pořádek.
Mamka vždy tak dvakrát do měsíce přijela, aby vše zkontrolovala a když jsem nestíhal, udělala úklid celého domu. Občas jsem nechápal, kde na to všechno brala energii.
Na hlavu jsem si hodil kapuci, protože venku dost foukalo a vypadalo to, že bude i pršet. Hlavou mi proběhla otázka, kterou mi ten večer položil Baekhyun.
"Proč vypadáš jako totální zmrd, Yoongi? A proč o sobě tvrdíš, že nejsi zmrd, když ve skutečnosti zmrd seš? Ještě nikdy jsem neviděl někoho se takhle porvat v baru."
"Každej se občas dostane do ráže," namítl jsem, ale pravdu mu neřekl.
Kopl jsem do kamínku. Z celého večera jsem si pamatoval hlavně tohle a prakticky na nic jiného jsem nemohl myslet.
Mohl za to Jimin. Kdyby neodešel, nebyl bych takový. Jenže Jimin by neodešel, kdyby se tamto nestalo. Takže… vlastně to byla všechno moje chyba.
Posadil jsem se na lavičku v parku a z kapsy vytáhl cigaretu, kterou mi dal Chanyeol. Vyštrachal jsem i zapalovač a zapálil si. Natáhl jsem ten nepříjemný dým, který mě vždy nutil ke kašli a spokojeně vydechl. Bylo to hezké být takhle nějak… mimo realitu.
***
,,Dávej si na ně pozor," řekla mi Kamia.
,,Dobře..."
Chvilku to vypadalo, že si mě jeden z nich všiml, díky bohu odešli.
Když jsem nějakým zázrakem doťapal domu, otčím byl na mol. Raději jsem se mu vyhnul s velkým obloukem a zalezl do pokoje. Z tašky jsem si vytáhl několik fotek mojí rodiny, která...Je teď už ve světle. Jo...Moje matka a otec zemřeli při auto nehodě a mě si adoptoval tenhle bastard.
Oknem ve střeše, jsem utekl ven.
Jelikož jsem to tu neznal, napadlo mě, že bych se tu mohl projít a poznat to tu.
Se sluchátky v uších jsem se teda vydal ven do parku, po chvilce jsem objevil stánek s růžemi. A řekl jsem si že bych mohl navštívit rodinu. Koupil jsem puget růží a po té zamířil na hřbitov. Růže jsem položil na jejich hrob.
,,Ahoj mami a tati, doufám, že se máte dobře...J-já se tu mám taky dobře...I když mě můj otčím mlátí...Je to opilec...Proč? Proč jste museli odejít?...Tolik mi chybíte. Nikoho tu nemám. Jenom sebe," vydechl jsem smutné a vstal.
Šel jsem se projít do parku, procházel jsem se a čuměl do hvězd, najednou jsem ucítil silnou bolest na tváři. To proto, Že jsem zakopl o něčí nohy a skácel se na zem. Z nosu se mi chvilku hrnula krev. Nebylo to nic vážného.
,,O-omlou-vám se. Neviděl jsem vás."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Web | 22. srpna 2017 v 14:49 | Reagovat

Nemám slov. Jinak moc hezky napsané :-)

2 Hatachi Hatachi | Web | 22. srpna 2017 v 21:00 | Reagovat

Tak oni mu umřeli rodiče? To je smutné. A ještě smutnější je, že je úplně sám. Ale snad se to v dobré obrátí. Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se. A děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama