"Who´s this little baby?" || Seventeen

9. listopadu 2017 v 21:40 | Karis |  oneshots
Hello!
Tak Karis vstala z mrtvých a na žádost Kájuš jsem napsala povídku na Seventeen.
Nutno dodat, že já ty členy moc neznám... takže mi řekla jména a já prostě psala. Nevím jak přesně se chovají nebo co se stalo, vše je vymyšlené, okay?:D
Je to taková blbost a moje první povídka na ně...:D
Poslouchala jsem u toho My heart will go on a You raise me up, tak... I´m sorry:D
Každopádně, ještě jsem se pořádně nevzpamatovala z comebacků a mám strach, že budou další a další a já už to nezvládnu, protože škola mi říká, že bych se měla učit, ale kpop mi říká, že ne a je to fakt černá díra, která vás do sebe vcucne a nedostanete se z ní ven.
Okay, končím.
Dobrou.
Miluju Vás!
Bye!
Hádejte, komu se nechtělo dělat s obrázkem??:DD

A pardon za chyby!^^



Jihoon nikdy neměl rád svoji výšku. Vždy proklínal celou svou rodinu, protože všichni byli vyšší jak on, dokonce i jeho babička - která by měla být menší jak on! Nevěděl, co ještě udělat pro to, aby trochu vyrostl.
Dokonce kvůli tomu byl i u doktora, zkoušel různé typy od nějaké babky kořenářky, ale nic nezabíralo. Ale i se svým nízkým vzrůstem si vždy dokázal vybudovat respekt. Ne nadarmo se říká, že malí lidé jsou nejzákeřnější.
Tedy, měl respekt, dokud se nedostal do Pledisu a neseznámil se s dalšími dvanácti chlapci.
"Ježiš, ten je sladkej!" vypískl nějaký černovlásek úplně vzadu. "Vypadá jak miminko, proboha nechte mě si ho pochovat!"
Jihoon na něj jen zůstal vyděšeně zírat a než stačil jakkoliv zareagovat, druhý, o dost vyšší chlapec, ho tahal za tvářičky a spokojeně se culil.
"No kdopak je tohle miminko? No kdopak?"
A tak mu Jihoon dupl na nohu, doufajíc, že už na něj druhý chlapec nikdy nesáhne.
Jo, tenkrát se dost spletl. Taky zjistil, že ne každý je tak inteligentní a nedojde mu, že když ho praštíte kytarou po hlavě, tak vás asi štve a nechcete ho už ani vidět.
Přesně takový byl Kwon Soonyoung - chlapec, který otravoval každičkou vteřinu Jihoonova života.
"Jsem Jihoon," představil se nejmenší chlapec.
Následně se na něj vychrlilo tolik jmen a on věděl, že zapamatovat si je všechna bude asi to nejtěžší, co kdy v životě podstoupí. No, ale opět se spletl, protože to nejtěžší bylo zbavit se na chvíli Soonyounga. Nikdy v životě nepotkal někoho tak otravného.
Ten kluk byl pořád plný energie a sám si nedošel ani na záchod - k Jihoonově smůle, většinou musel jít s ním zrovna on.
"Woozi, Woozi, Woozi, Wooziiiii!" kňoural starší chlapec.
"Co zas? Už s tebou na záchod nejdu, byls před pěti minutama!" odsekl Woozi.
"Bylo to už sedm minut a třicet osm vteřin, tak zas nedělej," protočil očima Hoshi. "Nudím seeee!"
"A co já s tím?"
"Pojď něco podniknout!"
"Ne," odbyl ho menší chlapec a pohodlně se usadil na gauči a dál se věnoval seriálu, který měl rozkoukaný.
Jako vždy na to ovšem neměl klid, protože Hoshi si musel sednout vedle něj a šťouchat do jeho bříška.
"Přísahám bohu, že o tebe jednou tu kytaru rozbiju…" zavrčel Woozi. "Teda… spíš si najdu nějakej šutr, protože tý kytary bude škoda."
Hoshi se jen tiše zasmál a pokračoval ve šťouchání.
"Při mým štěstí bys přežil i takovou tu lavinu z kamenů, kdyby tě zavalila. Bys ty blbý šutry otravoval svou existencí, že by se radši odvalily kousek vedle… na druhou stranu světa," odevzdaně praštil hlavou o opěradlo pohovky a plácl Hoshiho přes ruku, když se ho snažil šťouchnout do břicha.
"Hajzle," procedil Hoshi mezi sevřenými rty a přesunul se blíž k němu.
Wooziho tvářičky byly opět uvězněny mezi Hoshiho palcem a ukazováčkem a bolestivě roztahovány od sebe.
"No to je naše miminko," smál se starší chlapec.
"Jfi do pfdele," prskal Woozi a snažil se ho od sebe odstrčit.
"No my jsme tak roztomilýýýýý," hihňal se Hoshi a špulil na druhého chlapce rtíky.
Woozi naopak vypadal vcelku nasraně. Sem tam zašišlal pár nadávek, praštil Hoshiho po ruce, hrudi, noze nebo i hlavě (ale toho se bál, aby mu nezpůsobil ještě větší mentální poruchu, než doteď starší chlapec měl), chvílemi se i snažil utéct, ale znal Hoshiho a věděl, že je to nemožné.
"No my jsme takový malinký ještě, ňuňu!"
"Ťuťuťu, bože takový malinký zlatíčko!"
"Já tě zabvhiju!" ječel Jihoon a snažil se druhého chlapce od sebe odkopnout.
Bohužel, měl až moc krátké nohy.
Hoshi ho pustil, protože si musel otřít slzy smíchu. Miloval škádlení mladšího chlapce.
"Blbče!" prskal Jihoon a rukou si mnul jasně červené a bolavé tváři.
"No ty seš tak hezky opuchlej!" smál se Hoshi a pak vystřelil z gauče pryč, protože Woozi neměl daleko od toho, aby popadl ten konferenční stolek, který byl tak dvakrát větší jak on sám a omlátil mu ho o hlavu.
Občas, když byl s Woozim, tak se opravdu bál o svůj život.
Netřeba vysvětlovat, že Hoshi byl hodně dětinský.
No, Woozi byl občas ještě horší. Tohle všechno, co mu Hoshi prováděl, mu vracel i s úroky. Byla to taková nevyřčená válka, která neměla konce.
Začalo to tím, že se mu tenkrát vkradl do pokoje a vypnul budík. Hoshi zaspal do školy a pak dostal několikahodinovou přednášku od S.coupse o tom, že musí chodit do školy a ne se pořád jen flákat doma.
Z toho důvodu, vždy když zaspal, tak říkal, že už je v taxíku a musel se naučit měnit hlasy, aby mohl zahrát i taxikáře.
Taky mu jednou Woozi změnil heslo na telefonu. Schoval mu peněženku do šuplíku a šuplík zalepil vteřinovým lepidlem.
Změnil mu nastavení počítače - nastavil svítivě žlutou tapetu, dolní lištu dal do jasně zelené barvy a jako jazyk nastavil ruštinu. Rozmontoval mu židli, takže hned jak si sedl, tak spadl na zem - bohužel, zrovna si na jeho židli sedal Vernon a hlupák si musel udělat něco se zápěstím, takže Woozi měl na týden zakázaný dezert.
***
"Neviděl někdo Wooziho?" smál se Hoshi.
Menší chlapec stál naproti němu a probodával ho vražedným pohledem. A Vernon by přísahal, že kdyby pohledy uměly zabíjet, tak Hoshi už leží na zemi, tělo rozsekané na několik malých částic a Woozi se psychopaticky směje, zatímco má na tričku kapky krve.
Dobře, to bylo nechutný, nechme Vernona a jeho myšlenky stranou.
Když si nejmenší v místnosti naštvaně překřížil ruce na hrudi, Hoshimu přiletěl výchovný pohlavek od Junghana.
"Nech toho, seš jak malej," zabručel dlouhovlásek a pokračoval až do kuchyně.
"Ale jen jak… Woozi je doopravdy!" vyplázl na černovláska jazyk a sprintoval do svého pokoje.
Jihoon letěl za ním, ze rtů mu unikajíc všelijaké nadávky na Hoshiho osobu.
"Hajzle, hajzle, hajzle! Už mě sakra nech nepokoji!" prskal, hned jak se za nimi zavřely dveře Hoshiho pokoje.
"Ale, ale, ty seš tak sladkej, když se zlobíš," posmíval se Hoshi a naklonil hlavu na stranu, zatímco natahoval ruce po Wooziho tvářičkách, aby ho za ně mohl vytahat.
A Woozi věděl, že musí udělat něco, aby ho druhý už nechal být.
Když u sebe byli dostatečně blízko, Woozi se postavil na špičky a dal Hoshimu rychlou pusu na rty. Druhý zůstal šokovaně stát a zíral na menšího chlapce před sebou, který sledoval špičky svých bot a tvářičky měl roztomile narůžovělé.
"Proč?"
"Necháš mě už?" zašeptal Woozi.
"No… docela se mi to líbilo, takže to buď zopakuješ dobrovolně, nebo tě budu otravovat tak dlouho dokud…"
Nestihl dokončit větu, protože Woozi najednou stál na špičkách a jeho rty byly nalepené na těch jeho.
"Nepotřebuješ stoličku, zlatíčko?" zašklebil se na něj Hoshi, když se odtáhl.
Woozi se postavil na celá chodidla a uraženě ho praštil pěstí do hrudi.

"Vole," neodpustil si uštěpačnou nadávku těsně předtím, než Hoshi uvěznil jeho rty v dalším polibku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 9. listopadu 2017 v 22:17 | Reagovat

Co se škádlívá, rádo se mívá :-D
Ale jinak to bylo úžasný, na to že je neznáš ;-)

2 Katii Katii | 10. listopadu 2017 v 6:58 | Reagovat

Bože to bylo skvělý. Cute a několikrát jsem málem roztála. Úžasné ❤

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama