Move on || BTS

10. prosince 2017 v 20:11 | Karis |  oneshots
Hello!
Dneska jsem tady s něčím smutnějším, co mělo vyjít už tak 2 měsíce zpět. Jenže nebyl čas, no:D
Je to takové hodně zvláštní, psala jsem to tak, jak jsem to v ten okamžik cítila. A nejednou jsem si utírala slzy, protože ten pocit byl... nechutnej.
Je pořád nechutnej, ale co nadělám.
Co můžu tak nějak slíbit je to, že další povídka bude na B.A.P.... jestli však vyjde hned zítra, to úplně říct nemůžu:/ Protože mám už dobrou polovinu na papíře a stále jsem to nestihla přepsat:D
Snad se bude líbit!
Miluju Vás!
Bye!

Tak nádherný. Vždycky byl a vždy bude. Nikdy by ho nenapadlo, že zrovna k němu začne něco cítit. Ano, Hoseok byl velice populární. Byl hezký, měl super postavu a Taehyunga nějakým způsobem přitahoval. Přitahoval ho natolik, že dokázal přejít i to, že se Hoseok choval jako idiot. Že mu neustále ubližoval. A netušil, že mu ubližuje, i když se mu mladší snažil ukázat, že se k němu chová tak nějak jinak.
Nedokázal přesně popsat, co k němu vlastně cítil. Co ho k Hosekovi tolik táhlo.
Možná to bylo Hoseokovo dokonalé tělo, možná jeho věčně veselá povaha. Možná to taky bylo to, co viděl jen Taehyung. To, jak se k němu choval, když spolu byli sami. Způsob, kterým ho Hoseok vždy utěšoval.
Hoseok byl vždy něčím výjimečný. Tedy alespoň pro Taehyunga. Kdykoliv byl smutný, Hoseok ho dokázal rozveselit. Nikdy ho nenechal smutného na dlouho.
Když byl naštvaný, vždy udělal něco, čemu Taehyung neodolal a vše bylo najednou dobré.
Taehyung tohle nechápal, ale tak nějak odtušil, že Hoseok je štěstí jeho života. Dlouhou dobu si to nechtěl přiznat a pak, když si to konečně připustil, celý svět se mu zbořil. Jako domeček z karet.
Jednu chvíli vše bylo hnusné, chtělo se mu plakat, křičet, nenávidět ho. Měl chuť ho praštit kovovou židlí do obličeje za to, že je tak dokonalý. Ale v tu druhou chvíli mu bylo tak hezky, kdykoliv se ho dotýkal. A že Hoseok se ho dotýkal opravdu hodně.
Nechtěl. Nechtěl se ho vzdát, ale musel.
"Vypadáš jak hromádka neštěstí," konstatoval Yoongi, kterého potkal na zastávce městské hromadné dopravy.
"Hm," pokrčil rameny Taehyung a vytáhl si jedno sluchátko z ucha.
"Stalo se něco?" zeptal se Yoongi.
"Ne," záporně zavrtěl hlavou Taehyung, "jsem jen unavenej."
Yoongi jen přikývl na souhlas a svůj pohled přemístil někam před sebe, do neurčita. Dlouhou dobu bylo ticho. Taehyung byl obvykle výřečný (někdy až moc), ale dneska byl až podezřele ticho.
"Už mi to jede, tak zatím," rozloučil se Yoongi a rozešel se směrem k otevřeným dveřím trolejbusu.
Taehyung mu jen zamával a ještě chvíli čekal na trolejbus s číslem tři, který ho měl odvézt na nádraží. Sice tam mohl dojít pěšky, ale vypadalo to, že bude pršet a navíc, na chození neměl vůbec náladu.
Myslel si, že u Hoseoka bude mít šanci. Všechno tomu nasvědčovalo, nechápal, kde se sakra stala chyba. Se sklopenou hlavou a sluchátky v uších nastoupil do trolejbusu a nechal se odvézt na autobusové nádraží.
Šouravým krokem došel na své nástupiště. Měl ještě dvacet minut, než mu pojede autobus. V hlavě si neustále přehrával, co se stalo.
***
Byl to obyčejný den, jako vždy se nemohl vyhrabat z postele a donutit se odejít do školy. Ale přeci na tom dni bylo něco speciálního. Dneska byl ten den, kdy chtěl dát Hoseokovi pusu.
On, Hoseok a Namjoon, jejich společný kamarád ze třídy, šli do jednoho baru, který byl na druhé straně města.
Hned po škole vyrazili. Cestou moc nemluvili, teda, sem tam něco, ale fakt ne moc. Pro pití šel Namjoon s Hoseokem a Taehyung zůstal sedět. Údajně z nich vypadal nejvíc jako malé dítě a oni měli strach, že by po něm chtěli občanku - kterou jako vždy nechal doma a navíc ani nebyl dospělý, takže by se mohl dostat do problémů.
"Na," podal mu vodku s džusem Namjoon a Taehyung tiše poděkoval.
Hned se spustila zajímavá debata na téma cyklistika, protože oba starší chlapci opravdu rádi jezdili na kole a mohli o tom mluvit prakticky pořád.
O pár vypitých skleniček později se stočili na velmi zajímavé téma. Nebo alespoň pro Namjoona a Hoseoka bylo zajímavé.
"Tak co, už někoho máš?" zeptal se Namjoon Hoseoka a upil ze své skleničky.
"Jakože… nejsme spolu oficiálně, ale asi z toho něco bude," zazubil se spokojeně Hoseok.
"Jo?" vyhrkl nadšeně Namjoon.
"Jo. Jsme spolu fakt často, strašně si rozumíme, máme podobný názory," přikývl Hoseok.
Taehyung sklopil pohled a snažil se ignorovat to teplo, které se hrnulo do jeho obličeje. Tohle všechno mu přišlo, že s Hoseokem měli. Byli spolu každý den ve škole, potom chodili i mimo školu. Rozuměli si, skoro na všem se shodli. Řeč snad nikdy nestála a když ano, tak měli oba plné pusy, protože se cpali. Nikdy se však nejednalo o takové to trapné ticho.
"Kdo to je?"
"Tamta, o který jsem ti řekl. Naši rodiče se znaj a tak," vysvětlil Hoseok a Taehyung se zarazil.
Jejich rodiče se neznali. A proč o něm mluvil v ženském rodě?
"Ta, se kterou jsi spal?!" vykvíkl Namjoon a Hoseok souhlasně zakýval hlavou.
Taehyung nevěděl, co si o tom všem myslet.
"Vlastně přemýšlím, že se jí zeptám, jestli spolu nebudeme chodit," hrdě se usmíval.
Namjoon hned začal horlivě přikyvovat, že s tím naprosto souhlasí.
"Jo, jdi do ní," dostal ze sebe Taehyung přiškrceně.
Nic víc ze sebe nedostal.
***
Tu noc Taehyung plakal. Málem to nevydržel až domů. Celou cestu seděl jako tělo bez duše a zíral do prázdna. Bolelo to, nedokázal ten pocit popsat. Nešlo to.
Cítil se tak strašně prázdný, nechutně prázdný. A nevěděl, jak se toho zbavit.
"Co se ti stalo?"
Zvedl pohled od večeře, ve které se jen ponimral a nechápavě na ni zíral.
"Máš úplně zarudlý oči…" poznamenala.
"Asi to mám podrážděný, jsme dneska měli laborky a dělali se silnou kyselinou, tak asi z těch výparů nebo z něčeho," zalhal a zvedl se.
Zvedl se ze židle a odešel do pokoje. Nechápal, proč najednou dělala, že se stará. Jindy jí byl ukradený. Nepotřeboval zbytečný kecy navíc, které by ho zničili ještě víc. Pokud to ovšem šlo.
Nevěděl, jak to udělá, protože to byl sakra těžký úkol, ale věděl, že to bude muset zvládnout.
Do školy se mu další den nechtělo, ale musel. S nikým se nebavil a Hoseok si ho skoro celý den nevšímal.
Mrzelo ho to, ale věřil, že to tak bude lepší…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 10. prosince 2017 v 21:00 | Reagovat

To bylo tak smutně krásný. A moc mě mrzí, že jsi se tak cítila i ty. Na smutky jsi ještě moc mladá...

2 Linnie Linnie | Web | 10. prosince 2017 v 21:42 | Reagovat

Popravdě, když jsi mi psala co se stalo, čekala jsem že něco takového napíšeš a hle je to tu. Zlatko je to boží, ačkoliv mám slzy v očích. Víš že tě vždycky podržím ;)

3 Týna Týna | Web | 18. prosince 2017 v 10:59 | Reagovat

To bylo smutné a plné emocí :-( doufám ale, že si uvědomí, kdo ho má opravdu rád a že se nebude moc dlouho trápit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama