Need for speed || GOT7

9. prosince 2017 v 16:16 | Karis |  oneshots
Hello!
Omlouvám se, včera jsem to fakt nestihla... Jakože, já byla zapíjet ty narozky. A jaksi, jsem přišla domů úplně mrtvá a počítač se mi už ani nechtělo zapínat:D
Dneska mě slušně bolí hlava, mám už druhý espresso, ale nějak se nemůžu probrat:D
Tak... snad se bude povídka líbit. Vůbec to takhle nemělo končit, ale no co už.
Snad se bude líbit.
Miluju Vás!
Bye!

Silnou ránu doprovázelo bolestné zasyčení. Blonďák ztěžka vydechl a sledoval nižšího bruneta, který ho tisknul na ledovou zeď.
"Proč pořád vyhledáváš konflikty?" sykl Mark.
Nestihl pronést další poznámku, protože silná rána pěstí ho donutila pootočit hlavu a narazit do něčeho kovového. Vyplivl krev, která se mu hromadila v puse, protože se kousl a opět se zadíval na bruneta.
"Proč se pořád chováš jako kokot?" zavrčel na něj Jackson.
"Jsem kokot, protože jsem už vyhrál pětkrát za sebou?" kývl na něj Mark, úšklebek si hrajíc s jeho rty.
Věděl, že uhodil do černého a za chvíli mu s největší pravděpodobností přiletí další facka. Docela se už vzdával nadějí na to, že z této potyčky vyleze celý. Dneska Jacksona pěkně vytočil.
Mladší kvůli další prohře přišel o sedmdesát tisíc a pak načapal svoji kočku, že ho Markovi kouří. Vlastně ani za jedno Mark pořádně nemohl. Jackson se měl na závody lépe připravit. Věděl, že Mark už několikrát vyhrál díky novému a lepšímu autu, které si ještě sám dotunil, aby dosáhlo dokonalosti.
A s tou holkou… To ona přišla za ním a začala dělat věci. A Mark se nijak nebránil.
Nevěděl, že byla Jacksonova. Nikdy se o staršího chlapce nezajímal, jen mu srážel ego při závodech. Oba jezdili famózně a prakticky nikdo jiný se jim nevyrovnal.
Mark, i když Jacksona neměl rád a opravdu si užíval, když byl druhý chlapec vytočený k nepříčetnosti, holku by mu nikdy naschvál nepřebral. Neudělal by to nikomu. Sám si prošel podobným, ale to už bylo nějakých deset let zpět.
A když si říkal, že to přešlo, občas se přistihl, jak nad ní přemýšlí. To byly ale opravdu takové ty chvilky, když byl sám. Většinou Vánoce.
Měl rodinu, to ano. Ale nerad se tam o Vánocích motal. Rodiče byli spolu, jeho sourozenci se svými partnery… Nechtěl být na obtíž.
"Sereš mě," procedil Jackson mezi zuby.
"Ale prosím tě."
Mark opět cítil silnou pěst, jak naráží do jeho tváře. Dnes již podruhé jeho hlava o něco narazila a tentokrát nezabránil bolestnému zasyčení. Snažil se od sebe druhého odstrčit a poslat ho do prdele, ale k jeho smůle, Jackson byl silnější.
Sice byl o hlavu menší, ale byl mohutnější. Svaly byly krásně vidět přes jeho bílé tričko a Mark si říkal, proč ta holka šla za ním, místo za Jacksonem.
"Nechápu, žes ji nechal na sebe sáhnout!" prskal Jackson.
"Jak jsem měl asi vědět, že to je tvoje holka?! Vypadám, že se o tebe nějak zajímám?! Jediný, co řeším tak je to, v jakým autě jedeš, abych věděl, co si upravit! Nějakej tvůj osobní život mi je úplně u prdele!" vykřikl Mark, silou od sebe mladšího odstrčil a urovnal si černou mikinu s kapucí.
Jackson mlčel, jen ho sledoval, jak se rukou dotýká zraněné tváře.
"Nejsem typ člověka, kterej si užívá se zadanýma. Je to podle mě odporný. Jenže to ty taky nemůžeš vědět, protože se o mě nezajímáš," zavrčel tiše a odešel.
Nechal Jacksona stát a zírat na něj, jak nasedá do svého auta a odjíždí. Když se světla ztratila ve tmě, brunet si povzdychl. Nevěděl, jak se cítit.
***
Mark se posadil za volat svého auta. Po jeho pravici startoval Jackson a po levici nějaký nováček.
Ani si nepamatoval, co ostatní vsadili. On přihodil nějakých padesát tisíc s tím, že ho to nezruinuje.
Vždy házel takhle málo. Byl na tohle opatrný.
Nastartoval auto a čekal, až se objeví startovní signál. Navigace mu ukazovala ne zrovna hezkou trasu. Věděl, že někteří si ji již projeli, takže budou mít značný náskok. Ve své jízdě si věřil, ale zítra budou Vánoce, nechtěl se zabít.
Radši přijede dýl, než skončit někde na uhel v autě. A to byl ten lepší případ. Hrozilo, že auto může bouchnout a s těmi zásobami nitráku, by jeho tělo mohlo být rozcupováno na kusy takovým stylem, že ani ten nejlepší chirurg tady v LA by ho nedal dohromady.
Celou dobu si držel krásnou druhou pozici za Jaejoongem. Byl to přesně jeho styl jízdy. Jakmile se dostal před Marka s Jacksonem, nikdy je nepustil před sebe.
Jackson měl špatný start, Mark viděl, jak rychle předjíždí ostatní a snaží se dostat na třetí pozici. Mark využil toho, že se silnice začala rozšiřovat, rychle sešlápl pedál. Zrychlil a než se Jaejoong stihl vzpamatovat, byl před ním. Prudce zatočil a jel úzkou uličkou. Trochu zpomalil, nechtěl přejet zatáčku.
Vždy je vedli chvíli po dálnici, kde měli dost prostoru a času utvořit nějaké seřazení, následně je vedli uličkami plnými ostrých zatáček, kde to ne každý ubrzdil. Tohle vše se pak vracelo na čtyř proudové silnice, které byly dlouhé nějakých deset až patnáct kilometrů. Následovala ostrá zatáčka a závěrečné tři až pět kilometrů.
Když vyjel na čtyř proudovou, měl chvíli čas zkontrolovat stav u svých protivníků. Jaejoong byl neustále za ním, ale Jacksonovo auto se ztratilo. Nejspíš zas nějaká z jeho zkratek, pomyslel si a zrychlil, protože Jaejoong se ho nějak snažil předjet.
Když zatáčel, koutkem oka zahlédl Jacksonovo auto hned vedle toho Jaejoongova. Nezpomaloval, zařadil a poslední úsek jel jaksi osamocen.
Do cíle dojel první, pak dobrou minutu nic a přijel Jaejoong.
Všichni očekávali Jacksona, který však nedojel.
"Kam zmizel Jackson?" zeptal se, když k němu přišli s výhrou.
"Nikdo neví," pokrčil rameny a odešel.
Mark si poupravil černou hoodie mikinu a přes světlé vlasy si přehodil kapuci. Došel až k Jaejoongovi, který si užíval společnost několika žen.
"Kde je Jackson?" šel rovnou k věci, žádné pogratulování k dobrému umístění, nic.
"Že to zajímá zrovna tebe," zašklebil se na něj druhý chlapec.
"Řekni mi, kde je," nevzdával to Mark a ignoroval uštěpačnou poznámku od Jaejoonga.
Taky ho překvapovalo, proč ho to zajímá. Ale z nějakého neznámého důvodu ho to zajímalo. Jackson vždycky dojel do cíle, vždycky. Za ty čtyři roky nikdy nezklamal. I rozmlácený dojel. To znamenalo, že se nejspíš něco muselo stát.
Nechtěl dělat ukvapené závěry, ale tohle něčím fakt smrdělo.
Cestou ke svému autu přijal ještě několik gratulací a vyrazil, tentokrát pomalu, do uličky, ze které tak před patnácti minutami vyjel. Doufal, že narazí někde na Jacksona. Lépe řečeno, na živého Jacksona.
Musel ujet asi sedm kilometrů, našel auto v plamenech. Kousek před ním seděl Jackson na zemi v tureckém sedu. Díval se do prázdna, Markovi i přišlo, že si ani nevšiml, že k němu dojel.
Otevřel okénko u spolujezdce a zastavil těsně před ním.
"Nastup si," pobídl ho.
Jackson se na něj jen nechápavě díval. Nevypadal, že by měl v plánu se v nejbližší době zvednout.
"Řekl jsem, ať se zvedneš, tak prosím dělej. Nerad bych byl u toho, až to auto bouchne," křikl na něj.
Odpovědí mu bylo jen pokrčení.
"Nestarej se," vypadlo po chvíli z Jacksona.
Mark jen naštvaně protočil očima a rychle vystoupil z auta. Hodil si Jacksona přes rameno (k jeho překvapení se mladší ani nevzpíral) a nacpal ho na místo spolujezdce.
"Připoutat se snad zvládneš sám," zabručel podrážděně a sám se šel posadit za volant.
"Nebouchlo by to," pronesl Jackson, když odjeli kousek dál. "Nejspíš…"
"Nemá cenu riskovat," pokrčil rameny Mark a jel prázdným městem.
"Proč ses vrátil?" nechápal Jackson.
Mark zpomalil a zadíval se na něj. Jacksonovo bílé tričko bylo špinavé od krve a od sazí. Na rukou měl vidět nějaké popáleniny.
"Protože ty vždycky projíždíš cílem… Prostě mi to přišlo divný," odpověděl prostě.
Jackson se jen zahořkle zasmál a pohodlněji se opřel do sedačky.
Nikdo dlouho nic neříkal, užívali si toho ticha, které mezi nimi panovalo.
"Kam vlastně jedem?" zeptal se Jackson, který už nedokázal víc předstírat nezájem.
Zvědavost ho přemohla a už jeli celkem dlouho, začínal ho z toho sezení bolet zadek.
"Ke mně," odpověděl klidně Mark.
"Proč?!"
"Protože už jsem čtyři týdny neměl sex a potřebuju někomu ojet prdel," zavrčel podrážděně a pak se rozesmál, protože Jacksonův výraz byl k nezaplacení.
"Jestli se mnou chceš spát… Tak ten, kdo je nahoře, jsem já," odpověděl po chvíli ticha.
"Chci ti jen dát něco na ty popálenin a mám doma starý auto, který mi k ničemu není a ty teď zřejmě nemáš nic."
"To, že jsem s tebou prohrál všechny svoje prachy a teď přišel o auto, neznamená, že jsem chudáček, kterej stojí o tvoji lítost!" prskal Jackson rozrušeně. "Okamžitě zastav, chci vystoupit!"
Mark jen protočil očima nad jeho dětinskostí a bez jediného slova zajel do vrat, která vedly až k obrovskému baráku.
"Nechci být přítěž. Jsou Vánoce, který máš slavit s rodinou, ne s nějakým blbečkem, kterej tě akorát mlátí a nadává ti."
"Když nad tím tak přemýšlím, asi radši budu s tím blbečkem, než bejt zavřenej v tomhle domě celý dny sám," zamumlal Mark a zaparkoval auto do garáže.
Jackson se rozhlédl kolem sebe. Vše tady bylo tak čisté a uklizené. Až na jednu část, která byla na druhé straně garáže. Tam bylo místečko se zvedákem, ponk s nářadím a nějaké bedny, ve kterých byly nejspíše náhradní díly.
Celý ten koutek byl špinavý od šmíru a hned jak Jackson vystoupil, do nosu ho udeřila příjemná vůně benzínu a motorového oleje.
Následoval Marka po schodech až nahoru do přízemí. Oba se rychle zuli a pokračovali po dalších schodech až nahoru, do Markovy ložnice.
"Seš o dost větší, ale snad ti to bude," zamumlal Mark a ze skříně vytáhl bílé tričko, o kterém věděl, že mu bylo velké a našel i šedivé tepláky, u kterých si už nebyl tak úplně jistý, jestli Jacksonovi budou, ale doufal v to nejlepší.
"Dík," usmál se na něj mladší a Markovi se zadrhl dech v plicích.
Nečekal, že Jackson s úsměvem, bude tak dechberoucí.
"Koupelna je támhle," ukázal na velké bílé dveře, "ručníky jsou na tý poličce napravo."
Jackson přikývl a během chvíle se za ním zavřely dveře. Mark zůstal oblečený tak, jak byl. Černé kalhoty a černá mikina. Nechtělo se mu to už měnit.
V kuchyni připravil něco rychlého k večeři a připravil stůl.
"Po jídle tě hodím domů, jestli chceš," řekl, když se Jackson objevil v kuchyni.
A Mark neměl nejmenší, kdy se z něj sakra stal gay, ale to co viděl, ho fakt nutilo přemýšlet o své orientaci.
"Za všechno dík," pousmál se Jackson.
"Však v pohodě, o svoje nepřátele bych měl jako o svoje přátele," zašklebil se.
"Přemýšlel jsem…" začal Jackson. "Fakt seš každý Vánoce sám?"
Odpovědí mu bylo jemné, téměř neznatelné přikývnutí.
"Tak, když ti to nebude vadit… letos bys sám být nemusel."
Mark se na něj pootočil a mlčky, s očekáváním v očích na něj koukal.
"Akorát tady nemáš žádnou výzdobu, tak pojedeme k našim. Psal jsem mamce a už se na tebe těší… Vlastně, není to tak, že máš na výběr, už je to zařízený."
Jackson se nevinně usmál a posadil se ke stolu.
Mark jen se smíchem zakroutil hlavou a nabral Jacksonovi jídlo.
"Díky," lehce se na sebe usmáli.
"Ale zítra řídím já, potřebujem trochu tý rychlosti do života a tys teď jel pěkně pomalu," vyplázl na něj jazyk Jackson.
"Jestli nás zabiješ, tak vstanu z mrtvých a zabiju tě ještě jednou."
"Už se těším."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 10. prosince 2017 v 1:17 | Reagovat

No to bylo skvělý. Mam ráda ty dva spolu...

2 Linnie Linnie | Web | 10. prosince 2017 v 14:05 | Reagovat

To bylo super... Nechceš k tomu napsat pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama