I can´t love you || 30. část

12. března 2018 v 1:44 | Karis |  I can´t love you
Hello!
Tak jak jsem slíbila, jsem tady s dalším dílem. Sice to nebylo tak rychle, jak jsem měla v plánu a na to, že jsem plánovala, že tahle povídka bude v březnu dokončená...
No prostě to zase nevyšlo a jak se znám, budu ji psát dalších 10 let :DD
Je to takový..., no jak bych to řekla,... zvláštní. Hodně zvláštní.
(Otec mi tady do toho už asi 25 minut kecá a můj mozek nefunguje:DD)
Tak... Snad se to alespoň trochu bude líbit a slibuji, že v dalším díle už něco menšího stane...Jakože, musíme ten děj někam posunout, že?:D
(Právě jsem se dozvěděla, že bez smutu je ta povídka nahovno :"DD)
...
...
...
Asi končím:D
Miluju Vás!
Bye!

Probudil mě odporný zvuk nově příchozího hovoru. Zamžoural jsem do tmy a natáhl se pro svůj telefon. Ani jsem se nepodíval, kdo mi volá a hovor ihned přijal.
Jungkook vedle mě spal, tak jsem se zvedl a odešel ven z jeho pokoje.Nechtěl jsem ho probudit.
"Ano?" zachraptěl jsem.
"Ahoj Tae," pozdravil mě Hoseok a dech se mi zadrhl v plicích.
"Proč mi voláš?" vypadlo ze mě. "Víš, kolik je vůbec hodin?"
"Však je devět hodin ráno," zasmál se. "Každopádně se tě na něco potřebuju zeptat…"
"Možná toho budu litovat, ale co je to?"
"Nebudeš se smát? A nepošleš mě do prdele?"
"Nic neslibuju…" zasmál jsem se a unavenou hlavu jsem si opřel o opěradlo pohovky.
"Bude mi slušet blonďatá? A taky si chci půjčit ten tvůj béžovej svetr…" vypadlo z něj.
"Cože? Jo, klidně si ho vezmi, jestli ti bude," nechápal jsem.
Jaká blond? Já mám béžovej svetr??
"No, barva vlasů… Chci se nechat odbarvit. A pak si dát takovou… špinavě blond. A dík."
"Počkat, jakože… No jasně. Hele… asi bude?" odtušil jsem.
"To je otázka?" zasmál se.
"Ne… nebo jo? Já nevím," přiznal jsem.
Cítil jsem se trapně. Krev se mi hrnula do tváří, bylo mi nepříjemně. Ruce se mi začaly potit a telefon mi těžkl v ruce. Měl jsem zvláštní pocit na hrudi, jakoby na mě šel další záchvat úzkosti. Nevěděl jsem, co mám dělat.
"Hej, seš tam?" probral mě Hoseokův hlas.
"J-jo," vykoktal jsem a hlavu opřel o opěradlo gauče.
Hovor jsem rychle ukončil a telefon zahodil na skleněný konferenční stolek, na kterém ještě stále byla miska s nedojedeným popcornem od včerejšího filmového maratonu.
***
Dny strávené s Jungkookem byly nádherné. Neuvěřitelně jsem si odpočinul a uvědomil si, že jsem konečně mohl být sám sebou. Když jsem byl s Hoseokem, dával jsem si pozor na to, co říkám. Kontroloval jsem, co dělám, jak se chovám. Snažil jsem se neprojevovat žádné emoce. S Hoseokem jsem prostě nemohl.
Bohužel ty dny, ty nádherné dny s Jungkookem, se blížily ke svému konci. A i když jsem si moc přál tady zůstat, začalo se mi už stýskat po Hoseokových rodičích. A možná i trochu po Hoseokovi. Ale fakt jen trochu. Spíš to bylo takový divný, že jsem ho neměl pořád na očích.
"A nechceš jet až zítra ráno?" zkusil to Jungkook.
Ani jednomu z nás se nechtělo toho druhého opustit. Lehce jsem si povzdychl a smutně zakroutil hlavou.
"Bohužel, bus mi jede o půl dvanáctý večer, abych tam byl už ráno. Jen si hodím domů věci a pak jedeme na víkend do Busanu za Hoseokovou babičkou," vysvětlil jsem a ještě jednou pro jistotu zkontroloval, jestli mi ten bus tak fakt jede.
"Achjo," lehce se ke mně přitulil, "nechci, abys už jel pryč."
"Taky nechci," pohladil jsem ho po vlasech. "Ale prázdniny ještě nekončí, určitě ještě přijedu."
"Jsem rád," zářivě se na mě usmál a spokojeně zavřel oči.
***
Cesta nebyla nijak náročná, jen jsem seděl. Proto jsem nechápal, proč jsem byl tak unavený. Možná to bylo tím, že jsem měl přetrhané spaní, možná tím, že jsem myslel na strašně moc věcí. Možná to bylo tím, že jsem měl trochu strach.
Jak to bude, až se vrátím? Nic by se nemělo měnit, nechápal jsem, proč jsem z toho byl tak vystrašený. Hoseokovy prarodiče mě měli rádi. Údajně.
Tedy, byli na mě hodní, možná až moc, a možná to byla ta věc, která mě děsila. Chovali se ke mně tak proto, že jim mě bylo líto? Nebo proč?
"Přestaň tak moc přemýšlet, babča tě zbožňuje," prolomil ticho Hoseok.
Vyděšeně jsem se na něj podíval: "Jak víš, nad čím přemýšlím?"
"Je to na tobě vidět, vždy když máš z něčeho nervy, tady mezi očima," lehce se dotkl místa u kořene mého nosu a já ztuhl. Nebyl jsem zvyklý na to, že se mě dotýkal, "se ti udělá maličká vráska, takový ďolíček. Pak neustále zíráš do jednoho místa, hraješ si s prsty a potí se ti ruce… Nejsem úplně blbej, Tae. A nejsem ignorant, všímám si věcí kolem sebe."
Sledoval jsem lehký škleb, který se usadil na jeho rtech. Už jsem se někdy zmínil o tom, že Hoseok měl nádherné rty? On byl vlastně celý nádherný. Vždy věděl, co si vzít na sebe, aby vypadal dobře.
I v obyčejných, roztrhaných, modrých džínách a černém triku s nějakým nápisem vypadal dokonale. Ty světlé vlasy mu slušely, to jsem musel uznat.
Nečekal jsem, že se mnou bude vůbec mluvit. Od toho hovoru jsme spolu nemluvili, nepsali si, prostě nic. Napsal jsem mu alespoň chabou esemesku s ještě chabější omluvou, ale odpovědi jsem se nedočkal, i když jsem pohledem hypnotizoval mobil i několik hodin.
"Červenáš se," podotkl jen tak mimochodem, jako by to byla ta nejnormálnější věc.
Rychle jsem odvrátil pohled a sledoval ubíhající krajinu. Neměl jsem tušení, kde jsme se nacházeli. Byli jsme obklopeni poli, nikde nebyly žádné značky, ani ukazatele.
"Ignoruješ mě?" zkusil to znovu Hoseok.

Záporně jsem zavrtěl hlavou a z batůžku jsem rychle vyhrabal černá sluchátka. Z kapsy jsem vytáhl mobil a najel na náhodnou písničku a dal si ji co nejhlasitěji to šlo, abych neslyšel Hoseokův pobavený smích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 12. března 2018 v 20:51 | Reagovat

Vítej mezi živé...
Dnešní kapitola byla pěkná, taková oddychová. A není pravda, že tahle povídka bez smutu je na hovno. Kolikrát povídku ten smut zkazí...
Těšim se na další díl...

2 Linnie Linnie | Web | 13. března 2018 v 18:10 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁ.... lásko ty jsi zpět? Takovou klidnou kapitolku jsem potřebovala, poslední dobou jedu jen na smutech a docela mi to leze na mozek, takže díky za to a těsím se na další dílek... <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama